Články / Recenze

Schválně, kolik procent byste dali bestofce od Elvise? (David Bowie)

Shaqualyck | Články / Recenze | 08.12.2014

Schválně, kolik procent byste dali bestofce od Elvise nebo Michaela Jacksona? Tak vidíte. Živoucí legenda, neúnavný vizionář i vlivný chameleon, který dokáže ozvláštnit i natolik fádní rutinu, jakou je (ne)povinné vydání výběru toho nejlepšího. David Bowie. Na scéně kroutí už šestou dekádu, nikdy nenahrál slabou desku, z platinovek by si mohl postavit jukebox. Navíc s oblibou přetváří vlastní prověřené hity, míchá, edituje, prohrabává archivy, příležitostně poctí vyvolené právem remixu (Pet Shop Boys, Marius De Vries). Proto když v Columbia Records usoudili, že uzrál čas pro další obligátní best of kolekci, bylo z čeho vybírat. Nejde sice o první (ani druhé) paměti v Bowieho sáhodlouhé kariéře, přesto s nimi neprohloupíte.

Luxusní třídisková retrospektiva encyklopedicky rekapituluje bohatou diskografii ikonického tvůrce a dokumentuje jeho rozmanitý umělecký vývoj. Neotřelé entrée představuje zbrusu nová, více než sedmiminutová Sue (Or in a Season of Crime), ve které smočil prsty i mistrův letitý spolupachatel Tony Visconti. Nahrávání proběhlo za účasti Maria Schneider Orchestra a výsledek zní, jako by se nadžánrový inovátor na prahu sedmdesátky vrhl do nu-jazzových kompozic. Zarputilé žestě svádí za dozoru neposedné basy vyrovnaný boj s neúnavnou rytmikou bicích a perkusí, Erik Truffaz by koukal. Zádumčivý noir bez úderné melodie? Pro Bowieho žádný problém, součást plánu. Krom experimentálního otvíráku najdeme na prvním disku i dva dosud nevydané songy. Your Turn to Drive a Let Me Sleep Beside You se měly objevit už na albu Toy, jehož vydání bylo v plánu na rok 2001, nakonec ale nikdy nespatřilo světlo světa. Energii a nápady do něj vložené však Bowie zužitkoval o rok později na desce Heathen. Z textu úvodní skladby Sunday si teď její autor, jistě ne náhodou, vypůjčil slova k pojmenování aktuální kompilace.

Druhý a třetí disk představují výkladní skříň košaté tvorby pilného génia. Krom časem prověřených hitovek (namátkou Changes, Heroes, Let´s Dance) se v ní blýskají i výplody Bowieho svérázných inkarnací, jakými byli Ziggy Stardust (Starman) a Thin White Duke (Golden Years). Od věci není ani reparát z klasiky The Man Who Sold the World, kterou má většina smrtelníků zafixovanou v podání Nirvany. Každý, kdo velebí kvality proslulého MTV živáku Unplugged in New York, by měl vědět, že jeden z jeho vrcholů pochází z pera Davida Bowieho. K „povinné četbě“ patří zrovna tak četné kolaborace, kterých se osobitý muzikant dopustil s Johnem Lennonem (Fame), Queen (Under Pressure) a Mickem Jaggerem (Dancing in the Street). Pravdou ovšem zůstává, že všechny tyhle klenoty máme už všichni stejně dávno doma. Tím pravým pokladem tak zůstává disk č. 1. Na něm v exkluzivní společnosti trůní krom nového materiálu i kousky z Bowieho poslední řadovky The Next Day, vyrovnaného alba, ve které už doufal málokdo a z jehož kvalit si loni odborná i laická veřejnost v souladu s tradicí sedla na prdel. Název nelže, nic se nemění. Labely chtějí vydělávat (aspoň o Vánocích) a Bowie zůstává nejlepším z nejlepších.

Info

David Bowie – Nothing Has Changed (Parlophone, 2014)
www.davidbowie.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.