Články / Recenze

Schválně, kolik procent byste dali bestofce od Elvise? (David Bowie)

Shaqualyck | Články / Recenze | 08.12.2014

Schválně, kolik procent byste dali bestofce od Elvise nebo Michaela Jacksona? Tak vidíte. Živoucí legenda, neúnavný vizionář i vlivný chameleon, který dokáže ozvláštnit i natolik fádní rutinu, jakou je (ne)povinné vydání výběru toho nejlepšího. David Bowie. Na scéně kroutí už šestou dekádu, nikdy nenahrál slabou desku, z platinovek by si mohl postavit jukebox. Navíc s oblibou přetváří vlastní prověřené hity, míchá, edituje, prohrabává archivy, příležitostně poctí vyvolené právem remixu (Pet Shop Boys, Marius De Vries). Proto když v Columbia Records usoudili, že uzrál čas pro další obligátní best of kolekci, bylo z čeho vybírat. Nejde sice o první (ani druhé) paměti v Bowieho sáhodlouhé kariéře, přesto s nimi neprohloupíte.

Luxusní třídisková retrospektiva encyklopedicky rekapituluje bohatou diskografii ikonického tvůrce a dokumentuje jeho rozmanitý umělecký vývoj. Neotřelé entrée představuje zbrusu nová, více než sedmiminutová Sue (Or in a Season of Crime), ve které smočil prsty i mistrův letitý spolupachatel Tony Visconti. Nahrávání proběhlo za účasti Maria Schneider Orchestra a výsledek zní, jako by se nadžánrový inovátor na prahu sedmdesátky vrhl do nu-jazzových kompozic. Zarputilé žestě svádí za dozoru neposedné basy vyrovnaný boj s neúnavnou rytmikou bicích a perkusí, Erik Truffaz by koukal. Zádumčivý noir bez úderné melodie? Pro Bowieho žádný problém, součást plánu. Krom experimentálního otvíráku najdeme na prvním disku i dva dosud nevydané songy. Your Turn to Drive a Let Me Sleep Beside You se měly objevit už na albu Toy, jehož vydání bylo v plánu na rok 2001, nakonec ale nikdy nespatřilo světlo světa. Energii a nápady do něj vložené však Bowie zužitkoval o rok později na desce Heathen. Z textu úvodní skladby Sunday si teď její autor, jistě ne náhodou, vypůjčil slova k pojmenování aktuální kompilace.

Druhý a třetí disk představují výkladní skříň košaté tvorby pilného génia. Krom časem prověřených hitovek (namátkou Changes, Heroes, Let´s Dance) se v ní blýskají i výplody Bowieho svérázných inkarnací, jakými byli Ziggy Stardust (Starman) a Thin White Duke (Golden Years). Od věci není ani reparát z klasiky The Man Who Sold the World, kterou má většina smrtelníků zafixovanou v podání Nirvany. Každý, kdo velebí kvality proslulého MTV živáku Unplugged in New York, by měl vědět, že jeden z jeho vrcholů pochází z pera Davida Bowieho. K „povinné četbě“ patří zrovna tak četné kolaborace, kterých se osobitý muzikant dopustil s Johnem Lennonem (Fame), Queen (Under Pressure) a Mickem Jaggerem (Dancing in the Street). Pravdou ovšem zůstává, že všechny tyhle klenoty máme už všichni stejně dávno doma. Tím pravým pokladem tak zůstává disk č. 1. Na něm v exkluzivní společnosti trůní krom nového materiálu i kousky z Bowieho poslední řadovky The Next Day, vyrovnaného alba, ve které už doufal málokdo a z jehož kvalit si loni odborná i laická veřejnost v souladu s tradicí sedla na prdel. Název nelže, nic se nemění. Labely chtějí vydělávat (aspoň o Vánocích) a Bowie zůstává nejlepším z nejlepších.

Info

David Bowie – Nothing Has Changed (Parlophone, 2014)
www.davidbowie.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zrcadlo za éterickou mlhou (Drab Majesty)

redakce 20.08.2019

Každý mileniál hovící osmdesátkovým zvukům spojovaným s gotickou subkulturou musí být vděčný za jeho soudobou renesanci.

Celistvý zvukový příběh Frontier Guards

redakce 17.08.2019

Prokomponované IDM melodie se tu místy nebojí jít do minimal techno smyček, vše přitom doplňují i industriální rytmy a ruchy.

Barvitý obraz na bílém papíře (Hasan)

redakce 15.08.2019

Zatímco starým rapperům dochází nápady a kreativita, mladí se konečně dokázali vymanit z českého rapového archetypu obrovských teplákovek a čepic s rovným kšiltem.

Stále autentičtí Foals

redakce 04.08.2019

Už píseň Exits ukázala, že se Foals posouvají dál – a to jak pestřejší kombinací hudebních nástrojů, tak vokálními experimenty i novým obsahem.

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

redakce 02.08.2019

Deska Solastalgia je osobní výpovědí člověka, na kterého nejen dopadá všudypřítomný pocit bezmoci, ale který se neustále setkává se změnami klimatu.

Miesto s názvom Schlagenheim (black midi)

redakce 29.07.2019

Štvorica násťročných chlapcov z Londýna zaujala už skôr tohto roku, keď vydala dvojsingel Talking Heads/Crow’s Peach. Teraz prichádzajú s debutom Schlagenheim.

Gangsterská odysea s přešlapy (Schoolboy Q)

redakce 27.07.2019

Label Top Dawg Entertainment je na poli rapu za poslední dekádu jedním z nejzajímavějších. Jakou pozici v něm vedle Kendricka Lamarra nebo Ab-Soula zastává Schoolboy Q?

Stále stejné zásadní věci (Pád Hyperionu)

redakce 26.07.2019

Zrovna tak aktuální je jeho apel na vzájemnou empatii a všelidské hodnoty, které se v současné individualizované době vytrácí nebo značně relativizují.

Kniha pro ty, kdož stojí mimo zdi kostela (Kacířův kancionál)

redakce 24.07.2019

Kacířův kancionál je kniha-artefakt, který svádí k prohlížení a listování, ke kochání zrakem i hmatem. Insania si udělala radost a zřejmě nejen sobě.

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

redakce 23.07.2019

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody.