Články / Reporty

Sdílím, tedy jsem (Kinolab Film Festival)

Sdílím, tedy jsem (Kinolab Film Festival)

David Bláha | Články / Reporty | 07.11.2018

How Technology Made Us Share – takový byl podtitul prvního ročníku filmového festivalu platformy Kinolab. Šedý listopadový páteční večer byl ideálním časem na to přestat se na chvíli za něčím honit, odložit telefon, dát si zázvorový čaj a v klidu se soustředit na důležitá témata současnosti.

Většina umění v dějinách lidstva autorské právo neznala a jeho dnešní podoba se začala formovat až s rozvojem moderní společnosti. První snímek festivalu s názvem Everything Is a Remix na různých příkladech hudebních a filmových děl nebo technologických patentů názorně rozebral, jak tenké jsou hranice mezi citací, inspirací a krádeží. Z mnoha jiných zajímavostí bych vypíchnul rozbor, že největší hity od Led Zeppelin složil někdo úplně jiný.

Všichni už jsme slyšeli o Wikileaks nebo Cambridge Analytica a tušíme, že za Facebook platíme tím, že sdílíme svá data, která pak může získat prakticky kdokoli, kdo za ně zaplatí. Dokument Nothing to Hide si dal za cíl ukázat, co všechno lze z těchto dat vyčíst. Ihned po poukázání na alternativy Googlu a Messengeru však tyto možnosti sám mrazivě zkritizoval: „V totalitních režimech už samotné používání takových služeb bude podezřelé. Bude to jasné znamení, že máte co skrývat – a půjdou po vás.“

Večer zakončil italský film Naprostí cizinci, ve kterém se skupina přátel sejde u večeře a shodne se, že před sebou nemá co skrývat. Slíbí si, že ten večer budou všechny příchozí hovory přijímat na odposlechu a stejně tak SMS zprávy budou číst přede všemi nahlas. Jde o spíše divadelní konverzační drama převedené na plátno, ve kterém samozřejmě zjistíme, že všichni mají své kostlivce ve skříni.

Téma nepodmíněného základního příjmu, které řeší dokument Free Lunch Society, čas od času proběhne médii. Zdá se být progresivní, utopistickou myšlenkou – film ale ukazuje, že malé experimenty tohoto typu začaly už v šedesátých a sedmdesátých letech ve Spojených státech a Kanadě. Zejména z politických důvodů je i po padesáti letech tato zajímavá myšlenka stále ve fázi výzkumu a bádání.

Po obědě následoval film The Pirate Bay Away From Keyboard, dokument sledující nejen soudní spory vedené se skupinou programátorů, ale i jeho zákulisí. Hollywoodští právníci zde plní roli zlých korporátních kravaťáků, nicméně ani samotní provozovatelé slavného serveru nejsou bez viny a problematiku ušlých zisků umělců se nesnaží nijak řešit: stále jen upozorňují na to, že pouze poskytují prostor pro sdílení.

I toto téma se řešilo v jedné ze dvou sobotních debat, z nichž první se jmenovala Pirátem bez vlastní viny. Během rozhovoru právníci narazili například na to, že služby typu Netflix a HBO pomalu svojí produkcí začínají konkurovat klasickým studiím. Lepší než restrikce a žaloby by tedy pro tyto společnosti bylo přizpůsobení se novému typu trhu.

Prostor mezi debatami překlenul Slavoj Žižek a jeho Perverzní průvodce ideologií, kdy na kultovních i téměř neznámých filmech předvedl, jak na jednotlivce působí různé ideologie. Toto téma bylo ideální předehrou pro následující debatu, kdy se o Lidovém umění kyberprostoru bavili právníci s anarchokapitalistou. Bez těchto ideologických rozdílů by celá debata dost možná probíhala jen jako klidná konverzace o paragrafech a precedentech – takhle se ale stočila k filosofování o samotném principu vlastnění, právu na vymahatelnost, dobrovolném sjednávání smluv a podobně.

Festival zakončil oceňovaný film Čtverec, který se příhodně odehrává především v galerii současného umění. Její kurátor se snaží upozorňovat veřejnost na závažná společenská témata, v komunikaci s obyčejným člověkem ale selhává. Zatímco do galerie proudí miliony švédských korun, za jejími zdmi existuje reálná chudoba. Když už se hlavnímu hrdinovi podaří upřímně vyjádřit emoce, není to z očí do očí, ale ve formě videa na telefonu. A tak skončil první ročník Kinolab film festivalu – další z řady zamyšlení nad tím, co pro nás v dnešní době sdílení vlastně znamená.

Info

Kinolab Film Festival
2. - 3. 11. 2018 DOX, Praha

foto: Sandra Sedlecká

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.