Jakub Šíma | Články / Recenze | 14.01.2013
Sean Price přichází s oficiálně posledním sólovým albem. Od poslední desky Jesus Price Superstar z roku 2007 udělal jeden mixtape, album s projektem Random Axe a nespočet hostovaček nejen v rámci USA. Ruck (další z jeho nicků) se za dobu svého pobytu na scéně jasně stylově vymezil a udělal ze sebe takřka mýtickou postavu. Kimbo Slice rapu, který sice už není „brokest rapper you know“, ale pořád zatlouká špatné MC's a haters coby hřebíky do jejich vlastní rakve. Úderný macho rap, chytlavé wordplays, flow jako pneumatické kladivo a všudypřítomné Pýýý. To jsou indicie, které si nespletete.
Název alba a obal (Sean P stojí zakrvavený uprostřed pomlácených goril s mikrofonem v ruce) dávají jasně na srozuměnou, že hlubokých sociálních komentářů se nedočkáme ani tentokrát. Naopak. Z pozice veterána plive nekompromisní battle rýmy prodchnuté nesmlouvavostí vůči všem rádoby raperům. Navozuje představu gorily trhající syrové maso s maniakálně animálním šklebem. Je to projev balancující na hraně hrubosti a mnohdy až za ní. Žádného posunu obsahu směrem k angažovanosti se posluchač nedočká. Sean P zná své místo a nehodlá jej měnit, natožpak experimentovat. Stojí pevně na piedestalu s nápisem Brownsville Finest a své nesmlouvavé poselství tradičně přesně frázuje do úderných podkladů. Flow je opět největší zbraní, nicméně oblíbené wordplays a jiné vtípky koušou o něco méně než na předešlých albech. Přesto si uchovávají vysokou úroveň a míru chytlavosti. Absence vaty, rapu o rapu či prostoduchého chvástání také patří k typickým devízám. Ne že by zde něco z toho chybělo, ale podává se to jinak: chytlavě, trefně a zabaleno do nehrané suverénnosti. Roky v Brooklynu a bohaté street chemistry zkušenosti jsou dostatečné na to, aby jste o tvrzení „I don't even like you, I don't even wanna fight you“ nepochybovali. Price nejspíš nemá rád ani svoje fanoušky, jedná se ale o část hry. Hry, která se hraje podle Ruckových pravidel a kde nikdy nemůžete vyhrát, hraní je ovšem vždy neskutečně zábavné. Sean P se od dob Heltah Skeltah změnil jen málo. Někdo to považuje za nedostatek, nicméně já to pokládám za pozitivum. Ruck dělá, co umí, a trendy jsou slovo, které se ho netýká. Jediné, co na albu schází, je osobnější rovina, do které se občas pustil na starších deskách. Druhý Heartburn tu nenajdete. Nicméně pro suverenitu, specifičnost a nezaměnitelnou lopatovitost by mu člověk odpustil snad cokoli.
Hostovaček je na desce jen pár a každá má své místo. Ať už se jedná o akvizici Ill Billa a Ikea Eyese na jediné vyprávěcí pecce Solomon Grundy nebo kámoše Buckshota s jeho vyklidněnou flow na Frankenberry. Trochu víc se dalo vytěžit ze spojení s Pharaohem Monchem, na něhož zbyl pouze refrén, přitom na papíře se kolaborace tváří velmi zajímavě.
Beaty se povedly. Tečka. Není na nich znát, jestli jsou nové nebo deset let staré. Kopáky pracují jako kladiva pravidelně dopadající na rozpálenou brooklynskou dlažbu. Do toho hutné melodie, temnější basové linky a já nemám, co bych si přál víc. Není zde žádná šílenost ve style Boom Bye Yeah, ale nedá se říct, že by scházela. Na seznamu producentů figurují samá prověřená jména jako Alchemist, Evidence, Stu Bangas, 9th Wonder nebo Khrysis. Žádný beat nevyčnívá a všechny se drží jedné úderné linie.
Mandela P završil čtyřicítku, vydal poslední sólovku, ale pořád neztrácí nic z projevu a přístupu, kterým si vybudoval velmi respektovanou pozici nejen u fanoušků. Buď ho nemusíte, nebo jej milujete a těšíte se na každou hostovačku. Já sem jednoznačně druhý případ a po albu Mic Tyson na tom nemám co měnit.
Sean Price - Mic Tyson (Duck Down, 2012)
www.duckdown.com/website/sean-price
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.