Články / Recenze

(Sebe)jisté pozice The Black Keys

(Sebe)jisté pozice The Black Keys

Jiří Fiedler | Články / Recenze | 22.07.2014

Americké bluesrockové duo z Ohia urazilo dlouhou cestu od budování fanouškovské základny přes intenzivní koncertování v malých klubech, první hity ve filmech a nespočet reklamních spotů až po vytoužený triumf v podobě alba Brothers. To, spolu se třemi Grammy, představuje mezník, kdy se z The Black Keys stala jedna z nejoblíbenějších garážových kapel od dob The White Stripes. Následující El Camino (2011) jen upevnilo jejich pozici.

Blues byla vždycky intenzivní citová záležitost a blues rock je tak receptem na elektrizující a notně syrový zážitek, kdy se spojí přebuzená kytara s hudebním dědictvím delty Mississippi. Black Keys si na tomhle spojení postavili solidní kariéru, která nemusí zůstat jen u hraní po „menších“ klubech. O to těžší je po komerčním úspěchu překročit svůj stín a oprostit se od recyklování a sebevykrádání.

Tam, kde by jiné kapely daly píseň Weight of Love na konec desky, ji Black Keys zařadí na začátek. Nikdy nebyli pověstní schopností inovovat, a tak nejsilnější momenty Turn Blue přicházejí ve chvílích, kdy se Auerbach odváže a pustí se do neprobádaného teritoria. Skoro sedmiminutový náladový úvod spolu s několika kytarovými sóly svou epičností dobře reprezentuje následující celek. Skoro každá skladba obsahuje nářek a prosby o pomoc, podrážděnost nebo úsečné odmítnutí. Aktuální festivalový hit a hlavní singl Fever pak připomíná největší jízdy z minulosti, jako byly Gold on the Ceiling z El Camina a Tighten Up z přelomového Brothers, jsou tu i momenty, kdy připomínají například Eagles of Death Metal (Year in Review). A je dobré připomenout producenta Danger Mouse, jehož role od dob Atack & Release vzrostla na spoluautorství většiny skladeb a (virtuálního) člena kapely. Jeho vliv je nelépe znát na In Time a 10 Lovers.

Největší překvapení přichází v závěru se skladbou Gotta Get Away, signalizující nečekanou naději, že Black Keys konečně stojí na křižovatce, na které se rozhodují, jakým směrem dál. Na Turn Blue se dvojice snaží jít až příliš na dřeň a finále je ojedinělým momentem, kdy kapela vystoupí z vlastního stínu a snaží se dělat věci jinak. Auerbach pracuje s formulí, která duu zajistila komerční úspěch, takřka by se dalo říct, že ji znásilňuje. U jiných kapel jít hlouběji znamená nárůst kvality, ale The Black Keys jsou přesně ten typ skupiny, u níž je povrchnost předností.

Info

The Black Keys - Turn Blue (Nonesuch, 2014)
www.theblackkeys.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pomalá cesta hluku (Kragrowargkomn & Hlukar)

Jakub Koumar 12.08.2020

Nezapomenutelnost obou nových nahrávek slovenského Urbsoundu spočívá ve schopnosti postupně srůst s každým motivem, tónem i zarachocením.

Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí (Phurpa)

Dantez 10.08.2020

Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon.

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.