Články / Recenze

(Sebe)jisté pozice The Black Keys

(Sebe)jisté pozice The Black Keys

Jiří Fiedler | Články / Recenze | 22.07.2014

Americké bluesrockové duo z Ohia urazilo dlouhou cestu od budování fanouškovské základny přes intenzivní koncertování v malých klubech, první hity ve filmech a nespočet reklamních spotů až po vytoužený triumf v podobě alba Brothers. To, spolu se třemi Grammy, představuje mezník, kdy se z The Black Keys stala jedna z nejoblíbenějších garážových kapel od dob The White Stripes. Následující El Camino (2011) jen upevnilo jejich pozici.

Blues byla vždycky intenzivní citová záležitost a blues rock je tak receptem na elektrizující a notně syrový zážitek, kdy se spojí přebuzená kytara s hudebním dědictvím delty Mississippi. Black Keys si na tomhle spojení postavili solidní kariéru, která nemusí zůstat jen u hraní po „menších“ klubech. O to těžší je po komerčním úspěchu překročit svůj stín a oprostit se od recyklování a sebevykrádání.

Tam, kde by jiné kapely daly píseň Weight of Love na konec desky, ji Black Keys zařadí na začátek. Nikdy nebyli pověstní schopností inovovat, a tak nejsilnější momenty Turn Blue přicházejí ve chvílích, kdy se Auerbach odváže a pustí se do neprobádaného teritoria. Skoro sedmiminutový náladový úvod spolu s několika kytarovými sóly svou epičností dobře reprezentuje následující celek. Skoro každá skladba obsahuje nářek a prosby o pomoc, podrážděnost nebo úsečné odmítnutí. Aktuální festivalový hit a hlavní singl Fever pak připomíná největší jízdy z minulosti, jako byly Gold on the Ceiling z El Camina a Tighten Up z přelomového Brothers, jsou tu i momenty, kdy připomínají například Eagles of Death Metal (Year in Review). A je dobré připomenout producenta Danger Mouse, jehož role od dob Atack & Release vzrostla na spoluautorství většiny skladeb a (virtuálního) člena kapely. Jeho vliv je nelépe znát na In Time a 10 Lovers.

Největší překvapení přichází v závěru se skladbou Gotta Get Away, signalizující nečekanou naději, že Black Keys konečně stojí na křižovatce, na které se rozhodují, jakým směrem dál. Na Turn Blue se dvojice snaží jít až příliš na dřeň a finále je ojedinělým momentem, kdy kapela vystoupí z vlastního stínu a snaží se dělat věci jinak. Auerbach pracuje s formulí, která duu zajistila komerční úspěch, takřka by se dalo říct, že ji znásilňuje. U jiných kapel jít hlouběji znamená nárůst kvality, ale The Black Keys jsou přesně ten typ skupiny, u níž je povrchnost předností.

Info

The Black Keys - Turn Blue (Nonesuch, 2014)
www.theblackkeys.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...