Články / Recenze

(Sebe)jisté pozice The Black Keys

(Sebe)jisté pozice The Black Keys

Jiří Fiedler | Články / Recenze | 22.07.2014

Americké bluesrockové duo z Ohia urazilo dlouhou cestu od budování fanouškovské základny přes intenzivní koncertování v malých klubech, první hity ve filmech a nespočet reklamních spotů až po vytoužený triumf v podobě alba Brothers. To, spolu se třemi Grammy, představuje mezník, kdy se z The Black Keys stala jedna z nejoblíbenějších garážových kapel od dob The White Stripes. Následující El Camino (2011) jen upevnilo jejich pozici.

Blues byla vždycky intenzivní citová záležitost a blues rock je tak receptem na elektrizující a notně syrový zážitek, kdy se spojí přebuzená kytara s hudebním dědictvím delty Mississippi. Black Keys si na tomhle spojení postavili solidní kariéru, která nemusí zůstat jen u hraní po „menších“ klubech. O to těžší je po komerčním úspěchu překročit svůj stín a oprostit se od recyklování a sebevykrádání.

Tam, kde by jiné kapely daly píseň Weight of Love na konec desky, ji Black Keys zařadí na začátek. Nikdy nebyli pověstní schopností inovovat, a tak nejsilnější momenty Turn Blue přicházejí ve chvílích, kdy se Auerbach odváže a pustí se do neprobádaného teritoria. Skoro sedmiminutový náladový úvod spolu s několika kytarovými sóly svou epičností dobře reprezentuje následující celek. Skoro každá skladba obsahuje nářek a prosby o pomoc, podrážděnost nebo úsečné odmítnutí. Aktuální festivalový hit a hlavní singl Fever pak připomíná největší jízdy z minulosti, jako byly Gold on the Ceiling z El Camina a Tighten Up z přelomového Brothers, jsou tu i momenty, kdy připomínají například Eagles of Death Metal (Year in Review). A je dobré připomenout producenta Danger Mouse, jehož role od dob Atack & Release vzrostla na spoluautorství většiny skladeb a (virtuálního) člena kapely. Jeho vliv je nelépe znát na In Time a 10 Lovers.

Největší překvapení přichází v závěru se skladbou Gotta Get Away, signalizující nečekanou naději, že Black Keys konečně stojí na křižovatce, na které se rozhodují, jakým směrem dál. Na Turn Blue se dvojice snaží jít až příliš na dřeň a finále je ojedinělým momentem, kdy kapela vystoupí z vlastního stínu a snaží se dělat věci jinak. Auerbach pracuje s formulí, která duu zajistila komerční úspěch, takřka by se dalo říct, že ji znásilňuje. U jiných kapel jít hlouběji znamená nárůst kvality, ale The Black Keys jsou přesně ten typ skupiny, u níž je povrchnost předností.

Info

The Black Keys - Turn Blue (Nonesuch, 2014)
www.theblackkeys.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?