Články / Recenze

Sedm dní do pohřbu

Sedm dní do pohřbu

Petr Janiš | Články / Recenze | 14.09.2014

Autor knihy Ján Rozner byl publicista, literární, divadelní a filmový kritik. Po šedesátém osmém roce byl z politických důvodů ze společenského života odejit. Během normalizace nesměl publikovat a v roce 1977 byl nucen emigrovat. Usadil se v Mnichově, kde v roce 2006 zemřel. Jeho manželkou byla Zora Jesenská – slovenská spisovatelka, překladatelka, redaktorka a literární kritička.

Sedm dní do pohřbu je vzpomínkovou knihou psanou v er formě, v níž se autor vyrovnává se smrtí toho nejbližšího, své manželky Zory, na pozadí sedmi dní, které zbývají do jejího pohřbu: „... exitus, pomyslel si, šikovné slovo, potřebné. Smrt je cosi temného, emocionálně zatíženého...“ Nejedná se o čtení z nejveselejších, niterné pocity vztahující se ke ztrátě člověka jsou „variací na temnou strunu“. Ačkoliv se traduje, že kulturní život na Slovensku v době normalizace nebyl tak destruktivní jako v českých zemích, autorovy vzpomínky na bratislavské období (nejen) roku 1972 tyto mýty úspěšně vyvracejí. Pokud někteří čeští autoři mohli na Slovensku pracovat a vydávat knihy, potom ti slovenští už neměli kam utéci. Byli vyšší mocí drceni obdobně jako jejich čeští kolegové na západ od řeky Moravy. Depresivní a temná atmosféra odhaluje tehdejší dobu v plné nahotě – osoba, která byla jednou prohlášena za zapomenutou, jako by nikdy nebyla: „... nedávno byl v Univerzitní knihovně a jen tak ho napadlo podívat se do kartotéky, co z jejích překladů a knížek zmizelo a co zůstalo, a nenašel tam ani jeden kartotéční lístek s jejím jménem, ani jeden, její jméno přestalo existovat...“ Podobnost s Orwellovým románem 1984 čistě náhodná?

Po potlačeném Pražském jaru roku 1968 dochází k prověrkám, následně i čistkám. Obdobně jako desítky tisíc dalších „selekci“ neunikl ani Rozner: „... ale hromadu dokladů proti němu měli oni – jeho články.“ Pro širokou veřejnost tak přestává existovat, podobně jako jeho zesnulá žena. Okruh přátel se zužuje nejen kvůli přibývajícímu počtu emigrací, ale také ze zištných důvodů jednotlivců – být spatřen při setkání s personou non grata mohlo ohrozit relativně spokojené žití.

Kniha jako by zrcadlově odrážela zápletku filmu Smuteční slavnost Zdenka Sirového. Hlavní postavy obou děl čelí smrti svých nejbližších, jejichž existence měly být ze společenské mysli vymazány, vyvrcholením životních údělů je zorganizování pohřbu, který se nakonec – ne jejich přičiněním – stává tichým protestem vůči převládajícím společenským poměrům. Všemu a všem navzdory.

S realitou neúcty k aktu posledního rozloučení, jehož symbolem se stal pohřeb filozofa Jana Patočky, kdy nad hlavami smutečních hostů létal vojenský vrtulník, se potýká nejen hlavní postava knihy, ale šikaně čelí také lidé, kteří mají pronést řeč posledního rozloučení. Relativní pojetí času „sedmi dní do pohřbu“ se naplno projevuje téměř na konci knihy: „A když si sedl do kupé, ve kterém byl sám, a vlak se pohnul, nebylo mu teskno, jen měl pocit, jako by to bylo teprve včera večer, co telefonovali z nemocnice, aby tam přišel...“

Ačkoliv je kniha rekapitulací autorova života, nejde o sebelítostivou literaturu. Snaha o objektivní pohled na život „nuceně zapomenutých intelektuálů“, kteří se stali trnem v oku komunistického režimu, se nejen pro „mlčící většinu, jež bourala systém“ stává v době všeobecné n/ostalgie mementem. Nebyla to žádná selanka.

Info

Ján Rozner - Sedm dní do pohřbu (Prostor, 2014)
www.prostor-nakladatelstvi.cz/cz/sedm-dni-do-pohrbu.aspx

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace