Články / Reporty

Sedm medicinmanů (a Robert Plant)

Sedm medicinmanů (a Robert Plant)

Akana | Články / Reporty | 31.07.2015

Do brněnského Ronda zavítala hudební legenda. Ale nikoli taková, co nabízí hlavně nostalgické vzpomínání, osvědčené hity v dobře známé podobě a k tomu – aby se neřeklo – i pár novinek, které si příště už nikdo nebude pamatovat. Robert Plant není z kategorie Deep Purple, Uriah Heep nebo Nazareth, kteří právě tyhle nudné parametry splňují. Spolu se svými The Sensational Space Shifters vytváří muziku současnou, vitální a dobrodružnou a nic na tom nemění ani fakt, že v setlistu byly novinky z loňského skvělého alba vysoko přečísleny zeppelinovskými klasikami a bluesovými covery. Celkový dojem neměl nic společného s vysloužileckým přehráváním toho, co by zastydlý hardrockový pamětník rád slyšel. Nadčasovost, nadžánrovost a především naprosté odevzdání se magii hudby, toho jsme byli v Rondu svědky.

A to od samého začátku, který obstarala domácí klubová jistota Please The Trees. Z žánrového hlediska šlo o velmi odvážný krok, který ale stoprocentně zafungoval. Tady, na velkém pódiu se ukázalo, jak moc Havelkovo trio za poslední dobu vyrostlo. Po nějaké provinční snaživosti už není ani stopy, vystoupení bylo méně písničkové, více hlučné, emocionální a rockově agresivní, s důrazem na delší, hypnotické instrumentální plochy. A snad jedině tenhle transovní rozměr ho přibližoval pojetí současného Plantova doprovodného bandu, ačkoli si dovedu představit, že nezanedbatelná část konzervativních classic rockerů asi dost skřípala zuby. Nicméně Please The Trees odcházeli s aplausem více než zdvořilým, z mé strany dokonce nadšeným.

S pocitem všeobjímajícího vytržení, které následovalo po trochu delší pauze, se to ale nedalo srovnávat. Impozantní figura Roberta Planta, jehož věk vepsaný do vrásek a šedin mu jen přidává na charismatu, nastoupila před šestici muzikantů, s níž od začátku tvořila jeden barevný a nerozborný celek. Žádná řemeslná macha ani hvězdné pózy, ale neochvějná profesionalita jako základ pro vášnivé zanícení a prožitek. Kytarista Justin Adams je už patnáct let Plantovou pravou rukou, ale jeho kolega Liam Tyson, v jehož vousaté a vlasaté image divého muže by málokdo hledal bývalého britpopového snaživce, mu je dnes zcela rovnocenným partnerem. Troufám si tvrdit, že mít Plant místo nich po boku Jimmyho Page, výsledek by byl možná bližší zeppelinovskému duchu, ale určitě ne tak bohatý a mnohotvárný.

Adamsově zálibě v africké hudbě (kterou samozřejmě jeho šéf už po léta sdílí) vděčí kapela za čerstvý přírůstek v sestavě, gambijského houslistu a zpěváka Juldeha Camaru. Společně vydali už tři výtečné desky a živě se představili i u nás. Camarův jednostrunný nástroj ritti do aktuálního zvuku Space Shifters zapadl dokonale a třeba notoricky známou Black Dog dokázal posunout k netušeným obzorům. Osvědčený klávesák John Baggott, který Plantovi sekunduje už od alba Dreamland, si nejhvězdnější chvilku odbyl při The Rain Song, ale i jinak byl zcela nepostradatelný, stejně jako rytmika Billy Fuller a Dave Smith. Jen málokterá dnes umí takhle přirozeně propojit hardrockovou razanci s africkou tanečností, orientálními ornamenty a moderním zvukem. A kapelníkův zpěv? To nejzralejší víno, ten nejzářivější květ korunující bujnou instrumentální vegetaci. Střední polohy, které v novějším repertoáru rozumně upřednostňuje, mu neskutečně svědčí, ale když dojde na staré dobré výškové zákruty, ani tehdy nemá problém a zdolává je s noblesou a přesvědčivostí mladíka.

Skladby z repertoáru Led Zeppelin tvořily plnou polovinu setlistu, ale zdaleka nešlo jen o ty nejprovařenější kusy. Pro návštěvníky, kteří předem nezkoumali, co kapela na tomto turné běžně hraje, mohl být překvapením už úvod v podobě funky vypalovačky Trampled Under Foot, ale jako energické trhnutí pomyslnou oponou se osvědčila fantasticky. The Wanton Song, The Rain Song ani The Lemon Song, rozmístěné kolem prostředku vystoupení, neobsazují přední příčky nejoblíbenějších písní LedZep, o to větší vzbudily ohlas. Ale ani ten, kdo toužil po evergreenech, nepřišel zkrátka. Zmíněná Black Dog, trochu zpomalená, ale velkolepá, Whole Lotta Love zasazená do směsi bluesových standardů, Dazed and Confused propojená s Howlin' Wolfovou No Place to Go (ten přelom byl infarktovým okamžikem!) nebo Rock and Roll na úplný závěr.

Z loňské desky Lullaby and... The Ceaseless Roar zazněly pouze tři písně, z nichž asi nejbouřlivější odezvy se dočkala krystalická balada Rainbow, jejíž výrazný rytmický tep podpořil i sám Robert s bubnem bendir v ruce. Stejně silné ovšem byly Turn It Up i Little Maggie a z tohoto alba se určitě mohlo tahat častěji. Pak by ale nezbylo místo na bluesové standardy Spoonful nebo Fixin' to Die, které v plné kráse odhalují Plantovy hudební kořeny, ale i schopnost je zcela originálně rozvést. V přídavku pak došlo i na připomínku předposlední mistrovy sólovky Band of Joy v podobě songu Satan Your Kingdom Must Come Down s navazujícím fragmentem In My Time of Dying.

Nakonec mi ale připadá podružné, co se hrálo a co ne. Nezáleží ani na tom, že publikum přes nesporně vřelé ovace zůstávalo spíše statické. Každý se do rukou těch sedmi medicinmanů na pódiu odevzdával po svém. Ať už propadal rozevláté extázi, nebo soustředěně naslouchal, tou nádherou se dalo opít na mnoho způsobů. Pro mě osobně šlo o jeden z nejintenzivnějších hudebních zážitků vůbec. V teplé brněnské noci vychládal jen velmi pomalu.

Info

Robert Plant and The Sensational Space Shifters (uk)
23. 7. 2015 20:00
Hala Rondo, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Minka Dočkalová 02.04.2021

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby.

Festival na dosah myši - SXSW 2021

David Čajčík, Michal Pařízek, su 25.03.2021

Jaké to je dívat se čtyři dny po nocích na kapely, filmy a moudré diskuze? Přinášíme report z online festivalu SXSW.

Chyba jako náznak změny: Galerie Průchod nekončí

Minka Dočkalová 11.03.2021

Umělci byli konfrontováni s tím, jak jednoduché je dostat se z rubriky Kultura do sekce Zločiny a soudy - prostřednictvím této situace na vlastní kůži prověřili vratkou hranici mediálního prostoru.

For k-punk 2021: postkapitalistické touhy

Mia Kordová 07.02.2021

Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace