Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 16.06.2023
Tento způsob léta... První den plážového festivalu Beaches Brew byl zrušený kvůli dešti. O den později si o tom povídáme s jeho dramaturgem Bobem van Heurem, který tvrdí, že nás něco podobného „bude v dalších letech čekat pravidelně“, že „globální klimatické změny v dohledném horizontu instituci letních festivalů přepíšou“. Máme se o oblíbené atrakce a letní zážitkovky obávat? To asi není třeba, jen je neberme jako samozřejmost.
O festivalu Beaches Brew si přečtete jinde, bylo to vskutku báječné a osvěžující, podobně jako dva dny předtím v Boloni, která mě nadchla. Síť kouzelných podloubí, skrze kterou člověk za prudkého deště projde suchou nohou téměř z jednoho konce centra na druhý (vyzkoušeno na vlastní kůži), všudypřítomné trhy, via Mascarella, kde vedle sebe koexistují punkové bary, zábavný record store, který otvírá v sedm večer, a podnik nabízející famózní naturální vína za podobné ceny jako v kterémkoli jiném místním bistru a tak dále. Tady jsem rozhodně nebyl naposledy, říkám si ve vlaku cestou k moři, kde pak de facto dva a půl dne pršelo.
Nemám ambice řešit klimatické změny a enviromentální krizi, nemám k tomu ani data ani znalosti. Ale varovat by nás to mělo, nejde o ojedinělé případy, ale o trend. Počasím cloumaly nedávné edice Primavera Sound v Madridu a v Portu i některé letošní festivaly ve Spojených státech, a to jsme ještě pořád na prahu sezóny. Čím větší akce, tím větší problémy. Když jsem stál na balkoně hotelu v Marině di Ravenna a sledoval proudy vody, které se valí z nebe zrovna ve chvíli, kdy měl v místním přístavu začínat program složený z lokálních jmen, tak to byl asi trochu jiný druh zážitku, než když o dva dny později musely desítky tisíc fanoušků v Madridu oželet koncert Blur. Jenže i v tomhle směru jde o naše vlastní, individuální rozhodnutí, kouzlo menších akcí tady i jinde akcentuji už dlouho, nechuť jezdit na obří festivaly se prohlubuje každým rokem. Letošní výměna milované Barcelony za (trochu) deštivé a polo opuštěné italské přímořské letovisko mi sedla náramně. Nebo je možnost zůstat taky doma, pochopitelně, jak zpívá Jack Ladder: „When you dance at home, you’re not alone...“
Svět se mění, prudce a rychle, sledujeme to na každém kroku. Nenapadlo by mě, že někdy budu s chutí číst komentáře Martina Fendrycha, který pro nás coby mladé pankáče na začátku devadesátých let znamenal synonymum establishmentu, zla. V nedávném komentáři píše například toto: „Vědomí, že jsme chybovali, je zároveň první krok k dobré změně. Jistě máme na to žít jinak, vymanit se ze ‚spotřebáku‘, uvědomit si znovu cenu svobody, nenechat se zmítat bitkami větších a menších populistů toužících po moci.“ Změnám bychom se neměli bránit, ani se jim bezhlavě poddávat, měli bychom si je uvědomovat. Na tohle jsem nepřišel na pláži v Ravenně, tohle se snažím praktikovat už dávno. Ne vždycky viditelně, ne vždycky s úspěchem. Ale tenhle způsob léta by mohl být snesitelný.
Dneska v osm večer na Radiu 1, spolu s DJ Gäpem, Jackem Ladderem, Acid Coco, Nadine Khouri, Mont Tong nebo Tamara. Walls Come Tumbling Down.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
Tracklist:
Jack Ladder – Home Alone
Izzaldin – 8 Bit Love feat. Evaanz
DJ Gäp – Temporada de Sex feat. Chico Sonido & Linapary
Acid Coco – Seguimos Sonriendo
L'Rain – New Year's UnResolution
Balimaya Project – For Aziz
Mong Tong – Tropic Sub
Shoko Igarashi – Fake Jazz
Cyril Cyril & Meridian Brothers – Diablos De Chuao
Baxter Dury – Crowded Rooms
Model/Actriz – Crossing Guard
Gaika – Lady feat. bbymutha
Nadine Khouri – Song of a Caged Bird (Barry Adamson Remix)
Malcolm Jiyane Tree-O – We're Not Buying It
Lorelle meets the Obsolete – Invinsible
Bambii – Wicked Gyal feat. Lady Lykez
Mckinley Dixon – Run, Run, Run
Thank – Torture Cube
Les Mamans du Congo & Rrobin – Mpemba
African Head Charge – Passing Clouds
Ana Frango Elétrico – Saudade
The Circling Sun – Silver
Pan Afrikan Peoples Arkestra – Nation Rising
Chuck Strangers – Suydam St.
Chuck Strangers – July 28th feat. Obii Say
Sparklehorse – Evening Star Supercharger
Tamara – HC
Dudu Tassa & Jonny Greenwood – Ya 'Anid Ya Yaba feat. Lynn A.
The Style Council – Walls Come Tumbling Down
Lankum – On a Monday Morning
foto © Francesca Sara Cauli
Michal Pařízek 17.11.2023
Co vás pohání po těch letech v oboru, ptali se mě na kurzu kulturní žurnalistiky předevčírem v Olomouci. Že by to byl tenhle stres? Občas bych měnil.
Michal Pařízek 13.11.2023
Razítkem kvality je v neděli spuštěný předprodej na další ročník – dvě třetiny celofestivalových vstupenek se vyprodalo za několik hodin. Už máte ten svůj?
Michal Pařízek 12.11.2023
Na oltáři Janskerku stojí čtyři kotoučové magnetofony, tolik najednou jsem jich možná nikdy neviděl. Tolik jich nemá ani Amák v Golden Hive, napadne mě okamžitě.
Michal Pařízek 11.11.2023
„Která kapela vás zaujala nejvíc?“ Anketa, kterou spouští neznámý týpek na terase TivoliVredenburg začíná být čím dál vtipnější, zeptá se asi osmi lidí...
Michal Pařízek 10.11.2023
Kdo byl uvnitř? Otázka, která trápila první den festivalu Le Guess Who? většinu jeho návštěvníků. Groote Zaal patřil celý úvodní den projektu Anonymous.
Michal Pařízek 03.11.2023
Některé věci jsou prostě dané, dochází mi, když se před vchodem do Hybernie potkáme s Kristofem Hahnem, spontánně se obejmeme a klábosíme, jako bysme se viděli včera.
Soňa Pokorná 01.11.2023
Anglický punkový básník, hudebník a performer John Cooper Clarke napsal báseň Evidently Chickentown (Evidentně zasrané město), která popisuje marnost každodenního života na předměstí.
Magdalena Fendrychová 22.10.2023
Vizi budoucnosti, v níž stát přijde o umělecké talenty, načrtl během happeningu iniciativa Nenechme kulturu utichnout na Hlavním nádraží.
Michal Pařízek 20.10.2023
Zmačkáním se zlidšťuje. Vrtá mi to hlavou čím dál víc. Že by to všechno leželo v chybách, v poškozeních?
Zuzana Malá 10.10.2023
„Očekávejte neočekávatelné“ nebylo jen mottem setu Autechre, ale i celého festivalu, který si letos vzal za své přízvisko Dada.