Šejkr #109: Diagram letní přestávky

„Nejdeš na Arcu? Ale jo, jen si po té náloži musím trochu vydechnout.“ Usedám na schůdky stánku před press centrem a nechávám alespoň částečně doznít koncert Sampy the Great, který byl kromě famózního zážitku taky velkým školením z přirozenosti a úspornosti. Ostatně jako celá Pohoda. Když děláš něco pořádně a s radostí, není třeba se honit za rekordy a milníky. Lidí mohlo být víc, jasně, ale tyhle počty nechme jiným.

„Na devíti snímcích je zaznamenán úbytek polévky v průběhu její konzumace. Rozložení jednotlivých brambor na talíři se stává předlohou pro vytvoření kresby (diagramu) na kartonu.“ Výstavu Jana Wojnara v ostravské Galerii výtvarného umění uvidím stejně jako tamní festival až příští týden. Konceptuální umění je loterie, ale retrospektiva moravského výtvarníka a vizuálního básníka slibuje mnohé, nejen „polévkový“ Diagram polední přestávky. Colours jsou za rohem, letošní skladba Full Moon Stage dala zabrat, a to nás možná ještě čeká překvapení. Těším se. Přestože se kryjí Toyota Vangelis s Burna Boyem nebo Lalalar s The Comet Is Coming. A Sleaford Mods na Pohodě nadchli už poněkolikáté, takže objednávám rozhovor i napodruhé, uvidíme. Pohoda byla krásnou předzvěstí festivalového léta, ještě že je vždycky jednou z prvních akcí.

Léto diagram připomíná – na začátku plný talíř, ale jednotlivé kousky brambor se postupně přeskupují a ubývají, lžíce ke konci „pauzy“ čím dál častěji zvoní o talíř. Energie ubývá podobně rychle jako životadárná tekutina. Poznámky od přátel ve smyslu, že „máš přece dvojčíslo a jen si jezdíš zadarmo po festivalech“ nechybí ani letos a pobaví pokaždé. Vlastně je na nich něco pravdy, jen je ten diagram trochu víc… zašmodrchaný. Nemám potřebu si stěžovat, aby to bylo úplně zřejmé, jen talíř sociálního kapitálu není ani zdaleka tak naplněný, jak by se mohlo zdát. „Potřebuju dovolenou, odlítám hned po Colours,“ říkal dneska Václav Toyota, když se stavoval v našem rozžhaveném kanclu. Mě to čeká v září, doufám, odpovídám a trochu mu závidím. A přeju zároveň. Jenže ani na Pop Messe nebo v Tasově člověk nechce chybět, to je pak těžké, když si jeden nedokáže rozmyslet priority. Smyk out.

Pohoda byla takovou přestávkou, alespoň v mém diagramu. Přestávkou náročnou, a báječnou. Minule jsem říkal, jak se těším hlavně na přátele a potkávání se, nakonec jsem jich neviděl zdaleka tolik, kolik bych chtěl. Ale i to k dobrému festivalu patří, doženeme. „Zahliadľa som ťa na Cakes da Killa a mal si naozaj blažený výraz,“ píše kamarádka pár dní po festivalu a ano. Naozaj. Show Cakes da Killa byla rozhodně zásadní, podobně jako Sampa the (always) Great, Sleaford Mods nebo Arooj Aftab, která znovu ukázala, že dokáže zklidnit i festival v tom nejrozjetějším módu. A osobní setkání s Mulatuem Astatkem si budu pamatovat dlouho, podobně jako vietnamské knedlíčky od Bao Brothers. Nejlepší kapela festivalu, psal jsem o tomhle bistru do skupinového chatu už v pátek odpoledne. Polední pauzy potřebuje každý, i ty zašmodrchané.

Dneska v osm večer na Radiu 1 tradičně plno novinek, blažené reminiscence z Pohody a nějaké anonce na příští víkend. Under the sun spolu se Spellling, Sebem Lowem, African Head Charge, L’Rain nebo Eversame. Ti jsou mimochodem letošním lokálním objevem z trenčínského letiště. Řekni, kde ty kytky jsou.