Články / Reporty

Šejkr #114: Analogija

Šejkr #114: Analogija

Michal Pařízek | Články / Reporty | 22.09.2023

Na dalmátském pobřeží běží čas jinak. Jsem tu od minulého čtvrtka a připadá mi to jako pár hodin. Do Splitu jsem přijel v neděli, kam sakra zmizelo těch pět dní? Čevapi jsem měl sotva dvakrát, Královo přístaviště jsem nestihl ani obejít. Možná to bude kvůli tomu classic rocku, co všude hraje. Královský rock, aha. Analogie.


Analogija je první pořádný record store ve Splitu, jak se až po jeho návštěvě dočítám na internetu. Většinou vinyly z druhé ruky, pečlivě srovnané v policích jako v knihovně, tudíž se v nich báječně orientuje. Strávil jsem tam několik desítek minut, našel tuny progresivního rocku, jugoslávské produkce osmdesátých let a (dost neuvěřitelně) drahých rarit klasiků. Ale taky rozsáhlou sekci laciňáků po pěti eurech, odnáším si Kinského recitace Villona a Rimbauda, stejně jako album Pop Art od Transvision Vamp, které jsem neslyšel... No to je jedno. Zábavné, milé místo, kde se zastavil čas, připadá mi, jako by otevřeli nejpozději v devadesátkách, ale prý sotva předloni. Podle vizáže obchodu a obsahu polic to tak nevypadá. O to víc vrtá hlavou věta, kterou mi asi šedesátiletý prodavač odpověděl na otázku, co nějaká novější místní jména: „Já nic neznám, pro mě hudba skončila v roce 1990.“


Přemýšlím o tom i pod borovicemi místního lesoparku Marjan ležícím na poloostrově na západě města. Bydlím ve čtvrti Spinut kousek odsud, do Marjanu se chodím koupat v moři a běhat. Hezké místo. Každopádně, jak může člověk, který má evidentně rád hudbu – nebo alespoň tak působí –, něco takového říct? Chápu, že má oblíbence, to každý z nás, ale... skončila? Kdyby to nebylo na druhé straně města, tak se ho tam snad dojdu přeptat. Přemýšlím o jeho slovech tak intenzivně, že když vidím o dva dny později v centru hrát kapelu staré bluesové fláky, mám pocit, že sedí za klávesami. Možná to byl on. Každopádně jsem si vzpomněl, jak mě na jednom talku před mnoha lety uvedl Honza Vedral slovy, že „mám neustále tendenci pídit se po nových věcech, zatímco on potřebuje ty ověřené“. Už tehdy jsem mu říkal, jak by se asi mohly stát ověřenými, kdyby je nikdo nehledal. Tak to bylo ostatně i s progrockovými klasikami. Ale fajn, dokážu s tím žít. Možná proto mě baví showcasy, z minulého víkendu na Shipu mi v hlavě zní hlas a melodie srbské Nataleé.


Z Analogije si odnáším i Laibach, co taky jiného odsud, v Lublani se po nich dívám marně léta. Nova Akropola nebyla, ale Opus Dei v pořádku. Life Is Life. Na Laibach si zase vzpomenu poslední den pobytu, v místní Galerii umjetnina, kam mířím na expozici Constellating Spirit místní interdisciplinární umělkyně Andrey Resner. Nakonec mě mnohem výrazněji osloví hromadná expozice Four Elements, zejména díla Gorkiho Žuvely. Kupuju si knížečku s jeho plakáty ke všemu možnému a vzpomínám na Dragoljuba Rašu Todosijeviće, o němž jsem psal minule. Nepřekvapí, že jsou vrstevníci. Podobný humor, nápřah i podvratnost. Podobně jako Laibach. Že by na těch klasicích opravdu něco bylo? Zatracené analogie.

Dneska v osm večer na Radio 1 ještě bez Nataleé, ale zato s Moin, kteří hrají zítra v Neratově, Deenou Abdelwahed nebo Aunty Razor, nemůžou chybět Institute, Saunder Jurriaans a pochopitelně Tomáš Palucha. Rauš.

Info

Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.

Tracklist:
Orquestra Afrosinfônica and Jazzmeia Horn – Astroblack Orunmilá
Tomáš Palucha – Never High Enough
Tkay Maidza – WUACV
Deena Abdelwahed – Complain
Shabazz Palaces – Binoculars feat. Royce the Choice
Raw Poetic & Damu the Fudgemunk – A Way Back In
EXEK – Welcome to My Alibi
Yussef Dayes – Afro Cubanism
Titanic – Cielo Falso
Yussef Dayes – The Light feat. Bahia Dayes
Moin – Right Is Alright, Wrong Is to Belong
QOW – Lazem A3eesh
Irreversible Entanglements – root <=> branch
Pharoah Sanders – Love Will Find a Way (Radio Edit)
Aunty Rayzor – Doko
Institute – City
Saunder Jurriaans – Everything Shines
Vanishing Twin – Lazy Garden
LUCI – 11:11
ng Khan – Hurtin Class (Dub)
Grails – Black Rain
Jeremiah Chu – In Electric Time
Aïsha Devi – Immortelle
Allison Russell – Demons
Nina Simone – My Sweet Lord / Today Is a Killer (Live)

foto © Gorki Žuvela

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pohodu potrebujeme (Pohoda 2024)

Richard Michalik 14.07.2024

Headlinerom poobedia bolo po prvých šuškandách sledovanie radaru SHMÚ a neustále návštevy osviežovacích staníc. Väčšinu návštevníkov, ale vysoké teploty neodradili...

Oáza neklidu a divnosti (Hradby samoty 2024)

Kryštof Kočtář 14.07.2024

Kdo je schopen najít krásu nejen v hroutících se novostavbách, ale rovněž prastarých ruinách, jistě by ocenil zámeček. Okna byla potažena...

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace