Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 17.05.2015
Jsou jen ženy a hudba, jedno jsou - psal Maxim před pár měsíci do sloupku. Řekl bych to jinak, ale úplně rozumím. Možná byste čekali smršť impresí z Mudhoney, ale ty jsou tak neurovnané, že mi na papíře nedrží. Tohle je jedno z témat, které v hlavě zraje už dlouho. Nebo možná vždycky? Holky. O něčem se mluvit nesmí, jiné zase popsat neumím a to, co na papíře nakonec zůstane, je zoufalá nuda. Bavíme se spolu, posloucháme se, rozumíme si? Na jaře je to vždycky o něco dramatičtější.
Delší dobu se říká, že děvčata v hudbě vedou na celé čáře, poslední měsíce na tom určitě nic nemění. Nová jména, známé firmy, kamarádky. Každá je jiná, zvláštní a unikátní, oproti záplavě žánrových derivátů jsou všechny o tolik zajímavější, hezčí, milejší. Trvalejší. Tohle není jenom jarní rozpoložení, tady je něco víc. Právě to, co popsat neumím nebo o tom nemohu mluvit, pardon. Nestačím se divit a vlastně ani poslouchat.
Elisa hrála v Praze s Magic Markers i Six Organs of Admittance. Je to pár let, ale debatu po koncertě Six Organs nezapomenu. S Benem jsou pořád spolu, její sólový debut The Immoralist vyšel loni na podzim. Nenápadná krása.
Za nickem Du Blonde se skrývá Beth Jeans Houghton. Welcome Back to Milk je její druhé album, mnohem průbojnější a vůbec velmi jiné než debut. Produkce Jim Sclavunos, dobrý nos.
Čistá krása z Indiany. Doom folk, psychedelic bop, weird pop? Haley Fohr je to fuk a nám by mělo být taky. Objev. Klíčová slova? Nico, Diamanda Galás, Low.
Tahle láska trvá už dlouho. Sophie Hunger je každým dnem slavnější, ale zůstává pořád stejně milá a upřímná. Novinka baví glamovými flitry, ostrým a průrazným zvukem a taky názvem. Supermoon! Na podzim v Praze.
Kamarádky a šarmantní dámy, které jsou navíc dobrými přítelkyněmi. Recenzi na Daniellino album najdete ve Full Moonu #49, zrovna tento týden byl v Berlíně křest. Dana Schechter vydává první LP s Insect Ark v červnu, těšte se moc. Dana se objeví taky na Epochalově LP a možná na pár koncertech v ČR někdy v průběhu podzimu.
Primavera Sound se blíží, nervozita roste. Jedu hlavně za tou starou flundrou Barcelonou, ale na festival se těším čím dál víc. Třeba i kvůli Babes in Toyland, koncert v Bunkru si pamatuju živě, i když už je to… Ale no tak, o tomhle opravdu nebudeme mluvit.
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?