Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #26: Hitmaker Bond

Šejkr #26: Hitmaker Bond

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 11.09.2015

Nějaký Sam Smith se vytahuje s tím, že zpívá titulní song ve čtyřiadvacáté bondovce Spectre. Z Vršovic je do světa daleko, musel pomoci doktor G. Krátká rešerše prozrazuje Latch od Disclosure a záplavu cen, včetně tří Grammy. Ve staré dobré Anglii to prostě mají jinak. V NME tak strašně chtěli, aby titulní song ke Spectre zpíval někdo jiný (pochopitelně nejlépe Pete Doherty), až se rozhodli celé téma prostě a jednoduše znehodnotit. Jiné vysvětlení pro jejich nesmyslný žebříček The 10 Best James Bond Themes Ever existovat nemůže.

Nekonečný zármutek po The Beatles možná opravňuje první místo Paula McCartneyho a Wings s odrhovačkou Live and Let Die, ale otravná Nobody Does It Better v podání Carly Simone na místě druhém nebo vysoké umístění laciného dojáku For Your Eyes Only Sheeny Easton se jednoduše pochopit nedá. Kde je Thunderball, Golden Eye nebo třeba i The Living Daylight od norských plyšáků? To už by klidně M mohla hrát žena nebo třeba lord Voldemort, uvažujte trochu.

James Bond je jinak rozený hitmaker, další život písní z jeho filmů to jenom potvrzuje, stejně jako některé nepoužité skladby. Spectre jde do kin začátkem listopadu, jsme připraveni.

Čtvrtá bondovka měla na titulní song trochu smůlu, původní plánovanou Mr. Kiss Kiss, Bang Bang nazpívala nejdříve Shirley Bassey, poté Dionne Warwick, ale stále to nebylo ono. Nakonec John Barry napsal úplně novou skladbu, kterou vystřihl Tom Jones. Skladba Johnnyho Cashe byla tehdy ve hře také, jenže neuspěla.

James Bond does postpunk. Manchesterský kvartet Magazine klasikou od Shirley Bassey tzv. zabil, možná někde tady naplno vypukla vášeň Barryho Adamsona pro filmovou hudbu a bondovky zvlášť. Zkuste Man with the Golden Arm nebo album Soul Murder s coverem James Bond Theme.

John Zorn a jeho kapela z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jak krátká vzdálenost může být mezi grindcorem a jazzem. Fantastické, stejně jako celé debutové album Naked City.

Cover Louise Armstronga se povedl. Jde o jednu z posledních vydaných nahrávek My Bloody Valentine v první fázi jejich kariéry, součást charitativního alba Peace Together.

Zapomenutá kalifornská skupina, v druhé polovině osmdesátých let srovnávaná s R.E.M. nebo The Replacements. Blitzen Trapper, My Morning Jacket nebo Wilco si Thin White Rope rozhodně pamatují, po kapele zůstalo pět skvělých alb.

Dobře, tohle z žádné bondovky není. Propellerheads skvěle předělali titulní skladbu k filmu On Her Majest’s Secret Service, která se objevila na jejich jediném albu Decksandrumsandrockandroll, a notně nakaženi bondovským feelingem si troufli také na spolupráci se Shirley Bassey. Ano, smrdí tu devadesátky, uznávám. Ale pořád to baví.

Sex Mob jsou podobným případem jako Naked City, jen Zornovsky umanutou hysterii nahrazují plnými hrstmi humoru a nadšení. Sex Mob kromě bondovských témat zpracovali třeba melodie Nina Roty z filmů Federica Felliniho.

Tahle miniatura od Scotta Walkera se měla původně objevit coby podklad závěrečných titulků filmu World Is Not Enough, nakonec se tvůrci báli možného negativního vyznění a originál nahradili tuctovým remixem Davida Arnolda.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #64: „I got a feeling I just can't shake“

Michal Pařízek 22.10.2021

Courám se po Skalitzer Straße, tradičně fouká, ale vlastně je teplo. Míjím zavřený Privat Klub, novou sicilskou kavárnu, kterou si okamžitě zařazuji do záložky jménem Jednou jistě...

Šejkr#63: Báječná léta

Michal Pařízek 08.10.2021

Sedím na osiřelé zahrádce Barriquády v zapnuté bundě a pohodlí kupodivu nepomáhá ani sklenice kremžského ryzlinku, kterou si trochu tvrdohlavě objednám...

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace