Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 10.12.2015
Vinylový veletrh, na který se sjíždí prodejci a fanoušci z celého světa, se v holandském Utrechtu koná dvakrát ročně. Většina desek, které v průběhu roku plní regály oblíbených record storů, pochází právě odsud, respektive tady k nim majitelé zmíněných obchodů přišli. Načasování na stejný listopadový víkend jako festival Le Guess Who? nebude v žádném případě náhoda, spíš rána pod pás. Stálo to za to?
Stálo, ale představy byly jiné. Překvapí už cena vstupenky, třináct eur není úplně málo, teprve při příchodu do komplexu spojených hal člověk zjistí, o co vlastně vůbec jde. Prvních patnáct minut zabíjí proplétání tržištěm plným šuntu a vintage pokladů, třetí hala a desky pořád nikde. Následuje návrat na začátek a odbočení do opačného křídla halového komplexu, stále vintage selekce, příchod do druhé haly znamená konečně trefu. Krabice, krabice a krabice, stánky jsou očíslované a označené - prodejci z celé Evropy, ale taky Brazílie, USA nebo Asie, nečekané. Následuje další hala a další…
Ceny se nijak výrazně neliší od běžných bazarových, očekávaná (a proklamovaná) láce se nekoná. Jistě, spousta krabic s alby za 1 euro, ale ty většinou domů nechcete. Nepřekvapují sběratelské kousky a rarity - je libo stánek s rock’n'rollovými 7” nebo kolekci tropicalia pokladů? Žádný problém, ale prohnete se. Po dvou hodinách nastává zoufalé zjištění, že to, co jste tak nějak zhruba prošli a hodně zlehka probrali, byla tak desetina celého trhu. A zatočí se vám hlava…
Ale možná je to celé jinak, určitě záleží, které stánky člověk navštíví, protože všechny nestihne nikdo. Představte si deset spojených pavilónů holešovické tržnice, možná vlastně víc. Po nějaké době, uznávám, že to je individuální, už chce člověk hlavně vypadnout. Odnáším si sedm vinylů – hodně, nebo málo? Těžko říct, každopádně jednou tahle zkušenost stačila.
Marianne Faithfull - A Strange Weather
The Wolfgang Press - Funky Little Demons
Eno & Fripp - No Pussyfooting
The Triffids - Treeless Plain
Nico - The End…
2001 Space Odyssey OST
Marvin Gaye - Here, My Dear
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.