Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #41: Tak vysoko, tak blízko

Šejkr #41: Tak vysoko, tak blízko

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 22.02.2019

Nemám rád výšky, vážně ne. Ale stejně si občas nemůžu pomoct. Nahoře na berlínské Siegessäule jsem byl dvakrát, nikdy to nebylo moc příjemné, ale nejasný oblažující pocit vždy převážil. Právě v té výšce mi poprvé došlo, jak velké tohle město je, jak je majestátní a působivé. Stačí rozhled na samotný park Tiergarten, uprostřed něhož stojí Vítězný sloup s andělem. Při první návštěvě jsem právě tam na cestě nazpátek parádně zabloudil, to přece musíš trefit, opakoval jsem si a bylo mokro, tma a zima. A The Carny ve sluchátkách bolelo dvojnásob.

V holandském Groningenu je několik krámů s deskami, nejzábavnější z nich je bezpochyby Klinkhamer. Je to antik, respektive spíše vetešnictví na rušné Folkingestraat – v přeplněném prostoru se, kromě starých lustrů, talířů, šperků, novin a tisíce dalších nezbytných věcí, nachází v jednom sevřeném zákoutí několik fochů s bazarovými LP, které poměrně nečekaně (v takovém prostoru) překvapují kvalitou výběru i svým stavem. V polovině ledna tu na mě vykoukl Simon Bonney z obalu své první sólovky Forever, kterou jsem na vinylu nikdy ani neviděl. Radost a veliká. Crime & the City Solution se před pár lety vrátili v nové sestavě s deskou American Twilight, ale nějak to asi celé nevyšlo podle jejich představ, vzhledem k tomu, že z plánovaného turné zbylo sotva pár koncertů. Ale naštěstí to nebylo tzv. navždy, Bonney začátkem května vydává kompilaci sólových nahrávek, včetně tracků z nikdy nevydaného alba Eyes of Blue. První ochutnávkou je cover Scotta Walkera. Všechno na svém místě.

K Nebi nad Berlínem patří Crime & the City Solution stejně jako Nick Cave, možná ještě víc, narozdíl od Cavea je mám totiž trochu zakonzervované v době, kdy snímek vznikl. Vyjma zmíněného návratu hráli pak už jen čtyři nebo pět let, jejich hudba patří k době i městu. Z velké části díky nim (a filmu) jsem trávil hodiny a hodiny touláním se v berlínských ulicích, byť je tohle město samozřejmě dávno jiné. Všechna ta prázdná prostranství, budovy, reklamní poutače nebo kluby ve více či méně opuštěných hotelích, kterých je ve filmu tolik, už jsou dávno k nepoznání, ale to nevadí. Při (každém) příjezdu se dostavuje podobně zjitřený pocit i nálada, na podzim a v zimě vyloženě „hmatatelné“, přestože podobné kabáty, co ve filmu oblékají Damiel a Cassiel, už dávno vyšly z módy. Bruno Ganz hrál anděla i Hitlera, píše se v českých nekrolozích, ale tak určitě, na Děti přírody nebo famózní ztvárnění německého policejního prezidenta Horsta Herolda ve snímku Baader Meinhof Complex, se už tolik nevzpomíná. Vlastně je to pochopitelné, vnímáme extrémy.

„Věci si běží po svém,“ říká se v Nebi nad Berlínem a přes veškerou snahu o jejich ovlivnění, uchopení nebo zobrazení (to zejména) to platí stále. Náraz v podobě dvou koncertů Algiers hned po sobě byl mohutný, právě u nich cítím tak trochu podobný pocit jako u Crime & the City Solution, potažmo Nicka Cavea, každé setkání je v lecčems jiné, nesrovnatelné. Kde byli lepší, ptali se možná všichni, nevím, odpovídám, bylo to prostě jiné. Očekávání jsou nebezpečná – někomu to přišlo unavené, jinému málo nahlas, nemám potřebu to rozebírat a po pražském koncertě mizím okamžitě domů. Nechce se mi bavit se, povídat ani srovnávat. Cestou mi hraje September 2017, ani na chvíli mě nenapadlo, že by toho mohlo být dost.

Za dva týdny si k Andělovi vylezu znovu. V Berlíně hraje tou dobou Orville Peck, první evropské turné, ještě před vydáním debutu Pony, který je fascinující, vtahující a upřímný jako málokterá deska letos. Staromódní? Možná. „Žijeme ve velmi dynamické době, mnoho lidí se usilovně snaží rozeznat, jak se pro ně bude budoucnost vyvíjet a zda v ní budou mít své místo či nikoli. A právě o tom je spousta těch písniček," říká Simon Bonney k vydání své nové desky. Jistě, o tom je spousta písniček, nejenom jeho. O tom je to možná celé, nebo ne?

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace