Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #46: Beba Fanta, Chupa Chups

Šejkr #46: Beba Fanta, Chupa Chups

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 27.08.2020

„…Vino tinto, jamoncito, calentita, pollo frito…“ Zajímalo by mě, co ještě tohle léto přinese. Zásek na aktuálním singlu The Limiñanas trvá už několik týdnů, a to zdaleka nejen proto, že pandemie zamezila tradiční dávce barcelonské atmosféry. Nebezpečně chytlavý rytmus, laciná, ale kouzelná melodie a španělské pochoutky v refrénech jednoduše fungovat musí. Celý tento rok je díky svému nezvyklému tempu a nepřehledné dynamice jako stvořený pro to poslouchat něco jiného, poslouchat to jinak a vnímat silněji věci, kolem kterých by člověk jen tak prošel. Samozřejmě se také jako bumerang vrací roztodivné záseky z minulosti. V následujícím Full Moonu vyjde text, díky kterému jsem se po hodně dlouhé době vrátil k Hüsker Dü, a u Grinderman mám zase pocit, že jsem je pořádně pochopil až letos. Tenhle Šejkr bude ale věnován třem novým nahrávkám, které zůstaly pevně v paměti. Známé klišé o nemožnosti cestovat fyzicky, ale pouze ve vědomí, dostává nový rozměr. Beba Fanta, Chupa Chups.

S Vicem Gallowayem jsme se před lety potkali v jednom panelu na MENTu, dlouholetý komentátor BBC Scotland už tehdy mluvil o vlastní kapele, ale ve festivalovém kolotání to nějak vyšumělo. Singl Dripn Angel od Check Masses točím už někdy od ledna, teprve po několika měsících mi ale docvaklo, o čí kapelu jde. Album Nightlife vyšlo na konci května, dostal jsem se k němu pořádně ale až ve chvíli, kdy ke mně po několikatýdenní anabázi doputoval vinyl. Kouzelně surreální směska psychedelie, blues a hip hopu musí uzrát. Z prvních poslechů vyčníval právě Dripn Angel nebo klipová Lost in the City, ale po několika aplikacích si všechny chutě, barvy a nálady náramně dobře sednou a nepustí. Soulově konejšivý projev Phillyho Collinse v sobě skrývá nečekané ostny, trojice se netají tím, že jde o svého typu vyznání lásky k pop music, ale vyznání tak upřímné a otevřené, až neodolatelné. A u toho, komu dodnes chybí The Beta Band, tak jako třeba právě mně, nemohou Check Masses neuspět.

Z Tchaj-wanu se stalo z nějakého obskurního důvodu velké téma české politiky a v posledních měsících se o něm mluví víc než za předchozích padesát let. Kdyby někdo ztratil pár slov také o dvojici Mong Tong, nezlobil bych se. Famózní singl Chakra byl dalším z velkých karanténních záseků (na který mimochodem Heartnoize stále naprosto nepochopitelně nezabrali), ale teprve kompletní album Mystery 秘神 ukazuje, co bratři Hom Yu a Jiun Chi všechno umí. Na straně jedné asijský folklór notně nakažený psychedelií, na druhé elektronický pop osmdesátých let. Všechno tohle zabaleno do úhledného, pečlivého odéru vintage syntezátorů, vykoupáno hluboko v dubu a vypuštěno nenápadně do povětří jako náramně pestrý balónek s nebezpečně vábivými světýlky uvnitř. Nakažlivou a kouzelně obskurní kolekci vydali pochopitelně Kikagaku Moyo na svém labelu Guruguru Brain. Sice to nejsou mantry, ale tohle by se mohlo líbit i Šivovi a Kálí. Zkusím jim to podsunout.

Další kontinent a další známé jméno. Desku J. Zunz mi podsunula kamarádka Lauren Barley z Rarely Unable, která dělá press pro divočáky typu Uniform nebo Dälek, ale zároveň také pro Annu von Hausswolff nebo Emmu Ruth Rundle, s tím, že jde o desku roku. Podobná vyjádření jsou vždy trochu sugestivní, ale Lauren s nimi obvykle šetří, i proto deska putovala okamžitě do iTunes. Minimalistický syntezátorový ambient s trochu strašidelnými texturami rozhodně není na první, ale po dvou třech setkáních se najednou vše zaostří a prolne, podobně nečekaně jako se vynoří ozvěny Nico, Grouper nebo experimentálnějších podob Sparklehorse. Další závislost a zdá se, že tahle ještě poroste. Zvlášť když člověk po mnoha týdnech zjistí, že pod nickem J. Zunz (pravda, nejdříve je třeba zjistit, že je to nick) se skrývá Lorena Quintanilla z dvojice Lorelle Meets the Obsolete z daleké Guadalajary. Jejich De Facto je jednou z utajených perel loňského roku, dosvědčí Hermína i jedna z recenzí na Bandcampu, která hovoří o spoustě peyotlu a konstatuje „Stereolab meets Amon Düül II“.

Na závěr jedno doporučení – nedívejte se, jak vypadá vinyl J. Zunz, nebo dopadnete jako já. Objednáno bylo asi za minutu a půl, bílému kotouči s prolnutou tyrkysovou se odolat nedá. Beba Fanta, Chupa Chups.

Info

foto © Sofia Ruesga

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace