Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje, vlastně tady ani není kam pořádně chodit. Ale skoro všude je to kousek a do kanclu dokonce pěšky. Ve čtvrtek si dávám po dlouhé době home office, na balkóně jde práce od ruky nečekaně dobře. Naštěstí. Hekticky finišujeme říjnové číslo a se všemi těmi „výlety“ a dalším rozptylováním to jde jen těžko dohromady. Ale nic se nemá přehánět, ani ten místní klid a tak loňský přesun festivalu 4 + 4 dny v pohybu do místní školy přišel vhod. Sousedská slavnost loni otevřela sotva na pár hodin, vlastně to byla na hodně dlouhou dobu poslední akce, na které jsem byl. A najednou je tu vernisáž dalšího ročníku. Rok utekl jako voda, přestože byl jeden z nejdelších.

Poslední týdny byly komplikované, ani nevím, jak to že už je tu půlka září. Ruské číslo je dávno venku, těsně před finišem další, které bude zase budit některé ze spaní, a do toho všechny ty festivaly. Obrazy a zážitky z Moody Moon Noize i Sharpe pořád běhají hlavou a nějakou dobu ještě asi budou, do určité míry je to nabíjející a naplňující. Jen by to chtělo si myšlenky trochu usadit, to se pro neustálý přísun dalších nedaří. Procházím plnou strašnickou školou a všechno mi v mozku cirkuluje, do čísla chybí ještě sloupky, nějaké další drobnosti a pochopitelně úvodník. Kruci. Najednou se přede mnou otevírá učebna s haldami skartovaného papíru a červeným podsvětlením. „Dovnitř pouze s návleky na boty a chrániči na kolena,“ říká nápis vedle dveří, na další cedulce je název kolektivu, který zde vystavuje. Jmenuje se Nesladim. Tohle je přesně místo pro mě, tady chci pár minut být. „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Brodím se haldami papíru, nějakou dobu jsem v místnosti sám, a to je ze všeho nejlepší. Klid a mír, z reproduktorů na zdi se ozývá pouze tlumený podkres a nějaká slova, která nevnímám. Soustředím se na zvuky papíru, na který šlapu, občas si vezmu nějaký ten chumáč do ruky a přehodím ho na jiné místo. Dětinská zábava? Možná, ale hlavně hezká možnost zkusit na chvilku všechno vypustit. Přichází paní s dítětem a říká něco o tom, jak jí ty haldy papíru připomínají seno. Chápu, rozumím a... okamžitě mizím. Venku si přečtu anotaci a zjistím, že jde o instalaci výtvarnice Petry Vlachynské, která „zprostředkovává pocity lidí se sebevražednými rozlady a pozůstalých“. To povídání, které jsem vypouštěl, byly autentické výpovědi klientů a rozhovory s odborníky z Ústavu duševního zdraví. A já se tady uklidňuju? Typické.

Sedíme s Karlem Veselým na zahradě strašnické školy a tlacháme o tom, jak bylo letošní léto nabité a jak nám dalo zabrat. Okolo je spousta šťastných lidí, atmosféra krásná, kousek od nás hraje swingový orchestr. Oba se cítíme tak trochu nepatřičně, v hlavě mi už zase rotuje práce, musím se zvednout a jít domů k počítači. Mám pocit, že slečna, co bude na obálce dalšího čísla, se mnou bydlí. Otáčím se naposledy na zahradu a zase si vzpomenu na Sharpe. Orchestr vyměňuji za The The ve sluchátkách, na krátkou cestu domů hraje mi I've Been Waitin' for Tomorrow (All of My Life). Ano, každý den.

Dneska večer v osm na Radiu 1 to bude hodně rozstřelené, čekejte vzpomínky na Sharpe a spoustu dalšího, například Bob Vylan, God and Eve, Něco něco, hned dvakrát Lee „Scratch“ Perry, převlečená Metallica a možná přijde i Karol Duchoň. Vlastně je na místě varování.

Info

Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.

foto © Tomáš Kuša

tracklist:
Irreversible Entanglements – Open the Gates
Bob Vylan – Pretty Songs
Ah! Kosmos & Özgür Yılmaz – Yarama Bastıkça
God and Eve – To bola také
Něco něco – Mezery
Marie Davidson & L’œil Nu – Persona BB
Jack Ladder & The Dreamlanders – Xmas in Rehab
New Age Doom & Lee „Scratch“ Perry – Life is an Experiment
Lee „Scratch“ Perry & The Sufferers – Different Experience
Kate NV – D D Don’t
Fotocrime – Skinned Alive
Burgr/ Štrpka – Na konci tmavej chodby
Dežo Ursiny – Dychtive ruky, cudzie mestá
Avant Garde – Pesadillas
Dark Mark vs. Skeleton Joe – No Justice
Hackedepicciotto – The Silver Treshold
The Bug – Demon (feat. IRah)
Kamasi Washington – My Friend of Misery
Edúv syn – Páte cez deváte/nočná mora
On Our Own Clock – Be the Light
Juana Molina – Paraguya
Einstürzende Neubauten – Die Interimsliebenden
Abba – Chiquitita
HTRK – Kiss Kiss and Rhinestones
Karol Duchoň – Mám ťa rád

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #93: Nevíš, kde je doma?

Michal Pařízek 02.12.2022

Konec roku je vždycky na morál, letos ale připomíná horskou dráhu, jejíž obsluha si odešla někam něco zařídit a po cestě zapomněla, že má motor vypnout. Kam zmizel listopad?

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá 17.10.2022

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro svou narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden...

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace