Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 24.09.2021

„Všechny úvodníky proti vzteklině jsem psal já,“ říká Santiago. „Ale furt mě to štve míň než psát o Kubě nebo o Vietnamu. Hele, fronta je pryč, jedu domů.“

Ležím na pláži Acharavi, téměř sám. Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku. „Není ti tu zima?“ ptá se. „Trochu,“ odpovídám, „ale musím to dočíst.“ Špetka větru nevadí, i když těch třicet, co slibovali, není ani náhodou. Základem je hned vypnout, říkal jsem si už před odletem, úžasný román Marii Vargase Llosy Rozhovor u katedrály by měl taky pomoct. Včetně kafrání na úvodníky. Knihu nosím s sebou už hezkých pár týdnů, ukrajoval jsem ji po pár stránkách, teprve tady hltavě dočítám. Korfu sice není Lima, ale to je jedno. Zadělávané krevety tu mají taky.


„Nebuďte vůči Řekům arogantní, je to hrdý národ,“ píše se v papírech cestovky. Co je to proboha za rétoriku, proč má někdo potřebu něco takového vůbec psát? Zkušenosti? Stížnosti? Zajímalo by mě, zda mají něco podobného ve svých lejstrech napsáno Angličané nebo Němci, kterých je tu, naštěstí, většina. Vlastně ani nevím, proč jsem to četl. Přivítání na letišti Kerkyra bylo zajímavé, tři minuty nato, co jsem vylezl z haly, začalo pršet takovým stylem, že jsem se už otáčel nazpátek. Stejně tak potom, co se všichni dodivili, že jsem přijel sám. (Opravdu? Come on!) Tak tohle má být ono? To jsem ještě netušil, že se mi nějaký zmetek pohrabal v překladišti v kufru a sbalil cigarety a čepici Full Moon. A taky omlácené Zippo, které se mnou cestuje všude už víc než dvacet let. Tedy cestovalo. Až někoho na Korfu uvidíte s čepicí s kávovou skvrnou, tak víte, co máte dělat. Ale co, na věcech se lpět nemá. Hoteliér Stefanos je tak milý, že si znova vzpomenu na větičku o aroganci. „Tady je můj telefon, volej kdykoli, zvedám nonstop.“ „Doufám, že to nebude třeba,“ odpovídám. Proč taky.


Už jsem říkal, že nejdůležitější je vypnout? Jsem tu třetí den a pořád se mi to nedaří. Kontroluju telefon každou půlhodinu, zítra si ho na pláž už nevezmu. Jenže zkuste to, když hodinu po příjezdu cinkne v mailu album australského all-stars týmu Springtime, na které se těším půl roku. Už se to ale lepší, abych našel mezi oblázky na pláži další motivaci, elán a klid mám ještě pár dní. Na kameni pod lehátkem je napsáno be strong, se srdíčkem, vybral jsem si ho sám nebo mě k němu něco dovedlo? Nebuďte vůči Řekům arogantní, vzpomenu si, když běžím podél pobřeží. U mola v nedalekém letovisku Roda vysedávají rybáři a už z dálky na mě kývou a poťouchle povzbuzují. Smějeme se, já teda jen tak na oko, dává mi to zabrat, nejen kvůli větru a kamenům. Poslední týdny byly náročné. Číslo s Billie je venku, Máša se na jeho (její?) počest nechala dokonce obarvit. A to tu mám zůstat ještě dalších pět dní...


„Všechno stejné, ale menší, všechno stejné, ale placatější, jen lidé jiní,“ píše Llosa na konci románu, kdy se jeden z jeho hrdinů vrací zpátky do Limy. Ano, lidé jiní. Uvědomuju si to na každém rohu. Když jsem se včera večer pokoušel odmítnout s velkými díky dezert zdarma a dostal místo toho sklenici ouza, jak se ukázalo, téměř bezednou. Znova probíhám kolem rybářů a oni vesele pokřikují: Dneska nějak pozdě, chlapče. Odpoledne jsem pak v krámě s etno haraburdím, kam jsem si šel pro mýdlo, dostal od mladinké prodavačky nádavkem hippie náramek. „Vypadáte nějak smutně, chtěla bych vám udělat radost.“ Kdepak smutně, jen unaveně, říkám a ona, že je to to samé. Ale není. Není.

Dnešní tracklist vznikal s velkým předstihem a v rychlosti, na cestách mezi Prahou, Brnem, Bratislavou a Prahou. Take it or leave it. Čekají Mart Avi, Curtis Harding, Sisa Feher, HTRK, The Body and Big|Brave nebo nesmrtelná Heart of Glass. Jak říká Gaz Liddiard: „Once the laughter dies down it’s every man for himself.“

Info

Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.

foto © Graziela Iturbide

tracklist:
Mart Avi – Tides
Little Simz – I Love You, I Hate You
Martina Topley-Bird – Collide
Malvina – Hádanka
Ill Considered – Loosed
Sisa Fehér – II.
Francis Bebey – La Condition Masculine
Wu-Lu – South
Yard Act – Overload
Baba Ali – Black Wagon
Barry Adamson – Broken Moments
Alex Henry Foster – The Hunter (By the Seaside Window)
Curtis Harding – Can’t Hide It
Bonus – • • • — — — • • •
The Membranes – Borders Blurred
Grinderman – (I Don't Need You To) Set Me Free
The Limiñanas & Laurent Garnier – Promenade oblique
Tokischa & Rosalía – Linda
Balimaya Project – I No Go Gree/Aniweta
The Body and Big|Brave – Black is the Colour
Red On – Slalom
HTRK – Rent Boy
Blondie – Heart of Glass
Galaxie 500 – Isn’t It a Pitty

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá 17.10.2022

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro svou narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden...

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace