Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 17.06.2022
Deset dní na cestě, respektive na festivalu. Praha, Barcelona, Lublaň a zpátky. To je život, chtělo by se říct. A vlastně možná jo. Jenže ne vždycky je to tak růžové, jak to vypadá. Vrátil jsem se úplně vyřízený, navíc debaty na obou akcích nebyly vždy pozitivní. Stálo to ale za to, i kdyby jen kvůli setkání s úchvatnými fotografiemi Letizie Battaglie.
V jeden moment jsem se přistihl, že sedím skoro hodinu na místě a vůbec nikam se mi nechce. Letošní Primavera Sound byla náročnější než kdy jindy – příliš mnoho lidí, vedro, chaos, fronty a tak dále –, ale tohle všechno tu přece bylo v nějaké míře vždycky. Tak co se děje? Upřímně, stále nevím. Nějak mi to nesedlo, strašně se mi nechtělo nikde se tlačit, čekat, vůbec se angažovat. Spěchat. Ani bych neřekl, že to bylo na půl plynu, koncertů jsem nakonec viděl vlastně dost a spoustu z nich dobrých (Bauhaus, Maria José Llergo nebo Tropical Fuck Storm), některé výjimečné (Yo la Tengo a Little Simz), potkal jsem taky dost známých… Ale výsledný dojem byl rozpačitý. Možná je to už příliš velké, na skromnějším Mentu o pár dní později mi bylo mnohem lépe. Že by ta divná dvouletá perioda začala vybírat zatáčku?
Taky záleží na úvodním nastavení. Poslední měsíce byly náročné, odjížděl jsem totálně nepřipravený. V rámci programu (jinak by mi jen těžko mohl uniknout koncert domácích Za!), ostatního dění ve městě i obecně. Když se k tomu vracím zpětně, tak tam byla i jistá setrvačnost. Vždyť tam přece jezdím „pokaždé“, teď to dva roky nešlo, tak není co řešit. Těším se a basta. Jenže… Možná víc než celý Parc del Forum jsem si užil výstavy barcelonské výstavy Magritta nebo Miróa, taky jsem rád, že jsme se nakonec na žádný z koncertů ve městě nedostali. Jinak by to bylo ještě náročnější. Lublaň naopak působila jako návrat domů, zážitky i setkání byly podobně intenzivní, jen milejší, příjemnější. I když témata byla často mnohem vážnější, než se čekalo. Vyhoření a stresu se v našem oboru dá jen těžko vyhnout. Všechno zachránila Letizia Battaglia.
Možná je za tím i jisté odosobnění, člověk někdy těžko hledá styčné body. Když jsem prvně zahlédl vzpurný pohled děvčátka s míčem z vizuálu výstavy Letizie Battaglia, bylo jasno. Tam musím. (Ještě jednou díky Anně M., která mi leták podsunula.) Tolik života a blízkosti se ve fotografickém díle vidí jen málokdy. „Focení některých lidí bylo způsobem, jak jim vrátit důstojnost,“ říkala Battaglia. Přesně tak její fotografie vypadají. Silné, vtahující, kouzelné i děsivé. Dar zachytit zdánlivě obvyklé obrazy způsobem, který diváka vtáhne do děje, je vzácný. A možná i nebezpečný. Battaglia uměla zachytit zejména pohledy, na jejích fotografiích lidé často hledí přímo do objektivu a skrz něj jako by zkoumají ty, kdo si jejich obrazy prohlížejí. Úchvatné. Podobný pocit se mi vrátil o pár dní později, když jsem na síti objevil fotku Lucie Kacrové. Talentovaná ilustrátorka a poslední vítězka soutěže Cover Moon odešla v pondělí, brzy, nespravedlivě. Ze zmíněné fotky se dívá podobně jako někteří hrdinové Battagliíných obrazů. Podobně vzpurně, smutně i důrazně zároveň. Me miras pero no me ves, zpívá Maria José Llergo. Díváš se na mě, ale nevidíš mě. Ano. Je mi to moc líto.
Dneska večer na Radiu 1 tak trochu pro Lucii (a pro Julee Cruise). Spolu s Mariou José Llergo, Anteloper, Tokyo Drift, Nemeček, Silver Jews nebo Adrianem Quesadou.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
foto © Letizia Battaglia
tracklist:
Kyle Kidd – TMS
Anki – Love (feat. L. Mayhem)
Rosa Pistola x Hoz x Scarlett – Loco
Ezra Collective – Victory Dance
Royal Fam & La The Darkman – Walk The Dogs
Marina Herlop – ubuntu
Daniel Villareal – Ofelia
Joe Rainey – jr. flip
Thee Sacred Souls – Easier Said Than Done
Bobby Womack – Dayglo Reflection (feat. Lana del Rey)
Jimetta Rose & Voices of Creation – Let The Sunshine In
Auntie Flo & Sarathy Korwar – Pa
Charles Stepney – Look B4U Leap
Tumi Mogorosi – Sometimes I Feel Like a Motherless Childe (feat. Gabi Motuba)
The Black Angels – El jardin
Magi Merlin – Milkweed
Anteloper – Delfin Rosado
Mong Tong – Chakra
Shoko Igarashi – Anime Song
Tokyo Drift – shutdown
Julee Cruise – Summer Kisses, Winter Tears
Silver Jews – Punks in the Beerlight
María Jose Llergo – Me Miras Pero No Me Ves
The Afrorack – Inspired
Nemeček – Jurjevo
Adrian Quesada – El muchacho de los ojos tristes
Prince and the Revolutions – When Doves Cry (Live in Syracuse, March 30, 1985–2022 Remaster)
Michal Pařízek 10.03.2023
Sedím v trnavském obýváku a poslouchám nezmasterované manifesty. Koho asi tak může sakra napadnout vyprávět události u baru Tepláreň z pohledu vraha?
Michal Pařízek 06.03.2023
Přehlídka vzešla z kolektivu okolo místního record storu Velvet Music Leiden, který, jak už je z názvu patrné, má blízko k The Velvet Underground.
Michal Pařízek 24.02.2023
Cítíme se osaměle, protože příliš plánujeme? Protože se nedokážeme uvolnit a udělat něco živelného, nepředvídaného?
Michal Pařízek 10.02.2023
„I nic se musí umět,“ píše v parádním komentáři na serveru Aktuálně David Klimeš a nedá se s ním než souhlasit.
Michal Pařízek 27.01.2023
Tak je to zase tady. Další Šejkr, další volební víkend. Už si pomalu začínám zvykat, naštěstí to je na nějakou dobu naposledy.
Michal Pařízek 13.01.2023
Volební období přinášejí jisté leitmotivy, například skutečnost, že se mě známí dobří i letmí až příliš často ptají, koho budu volit.
redakce 05.01.2023
Vyhlašujeme vítěze i celkové pořadí letošního hlasování!
redakce 04.01.2023
Stříbrnou medaili uděluje měsíční posádka rapu.
redakce 03.01.2023
Třetí příčka patří slovenským emo empatikům a londýnským Black Country, New Road.
redakce 02.01.2023
Čtvrtá příčka patří debutu brněnské skupiny i bočnímu projektu členů Radiohead.