Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 21.04.2020
„Jak můžu omezit koncerty, když žádné nejsou?“ Jedna z odpovědí na otázku k aktuální situaci, které jsme rozeslali domácím promotérům, pobavila i rozesmutněla. V posledních dnech mi přichází inzerce do květnového čísla Full Moonu, které zrovna doděláváme, a při pohledu na záplavu většinou podzimních termínů má člověk radost. Jenže někde tam vzadu hlodají pochybnosti – dopadne jich alespoň polovina? Dopadne vůbec něco? Pro promotéry je tahle situace nebývale složitá. Připravovat akce, o kterých nemáte jistotu, zda vůbec proběhnou, zda budou vůbec někoho zajímat, musí být frustrující.
Dopoledne jsem odpovídal na otázky studentky zabývající se českými hudebními médii, příjemný rozhovor, na koncerty jsme samozřejmě taky narazili. Uvědomil jsem si při tom věc, na kterou jsem zapomněl – dříve, a vlastně to není ani tak dlouho, jsme si v debatách s přáteli často říkali „jo, tak tuhle kapelu asi taky neuvidíme“ nebo případně „tihle do Evropy jen tak nepřijedou“. Ještě začátkem nultých let bylo na (pomyslném) wishlistu hodně jmen a za to, že se seznam povedlo minimalizovat, jsem rád. I když na něm pořád pár položek zbývá a další budou přibývat. A některá už se nesplní. To je v pořádku, jde mi o to, že není od věci si podobné pocity občas připomenout. Ne snad že bych na tu dobu nostalgicky vzpomínal nebo se do ní chtěl vracet, ale je třeba si přiznat, že jsme v posledních letech měli velké možnosti i štěstí v tom, kolik jsme toho viděli nebo mohli vidět. Asi každý z nás, vzhledem k množství akcí, které během roku absolvujeme, nutně některé odzíval, nesoustředil se. Strávil celý koncert na baru. Já tedy určitě. Dneska mi to přijde líto, což samozřejmě neznamená, že to neudělám znovu.
Aniž bych chtěl situaci zlehčovat, mohla by to být docela dobrá hra: Který koncert navštívíte jako první? Dnes nikdo neví, jak se bude situace vyvíjet, a kdy a jakým způsobem bude celé to uvolnění probíhat, ale zkusme to. Na co se těšíte? Osobně stále doufám v Besedu, Daughter nebo Black Country, New Road, ale taky se musím co nejdříve podívat na Dingo, kteří mi doposud unikali. V poslední době si je pouštím často a nový singl (benefit pro Punctum, mimochodem) je skvělý. A když jsme u toho wishlistu, Bad Brains – v téhle sestavě a formě – si už asi neužijeme, tak aspoň přes obrazovku. Ale pozor, v sedě se na to koukat nedá.
foto © Steve Hanner
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.