Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Surreální hygiena

Šejkr na doma: Surreální hygiena

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 23.04.2020

Každé ráno není dobré. To dnešní nebylo, včerejší záplava podivných zpráv zjevně zafungovala a ve chvíli, kdy Václav Klaus vyzývá k revoluci, už nezbývá než konstatovat, že situace se stává zcela surreálnou. Náladě nepomohli ani Talking Heads, a to je co říct. True Stories doposlouchám s největším sebezapřením a vyrážím směrem Londýnská. Na milovaném Náměstí Míru, kde jsem nebyl snad dva týdny, přichází další důkaz dvojí reality. Vedoucí štábů si plačtivě stěžují, jak se občané nechtějí nechávat testovat, skandál a rebelie! Skutečnost? Před devátou ráno (tedy hodinu před otevřením, v první den provozu) stojí u testovacího místa dvě více než stometrové fronty.

K zubní hygieně mám poněkud ambivalentní postoj, úkon samotný nepatří mezi ty nejpříjemnější, ale pocit, když člověk vyleze z ordinace, je náramný. Samozřejmě pouze do té doby, než si to dokonale čisté prostředí zaneřádím prvním kafem, jídlem nebo cigaretou. Chodím do ordinace v těsném sousedství pobočky Mamacoffee v Londýnské, takže kafe se vyloženě nabízí. Dnes jsem za svou dentální hygieničkou Eliškou jel s ještě divnějšími pocity, nemohla za ně ani tak konstelace při probuzení, ale… přece jen člověku probleskne hlavou, že absolvovat právě takovéto úkony v dnešní době asi není úplně moudré. Což se ještě prohloubilo při vyplňování dotazníku o způsobilosti k zákroku – nepřišel jsem do styku s nikým nakaženým, nesetkal jsem se s nikým podezřelým z nakažení, příznaky nemám, potvrzuji bezúhonnost. (Je tohle všechno pravda? Nevím, ale podepisuji.) Elišce říkám, že jsem vlastně ani nevěděl, že fungují, vrtí hlavou, že něco dělat musí a že je ráda, že už jim ordinace funguje celkem normálně. Týdny, kdy měli úplně zavřeno, byly prý hrozné. Natahuji se na křesle, otevírám pusu a zavírám oči. Jenže! Dneska je to celé najednou podezřele příjemné, nečekanou blízkost někoho de facto cizího si užívám, nálada se lepší každým rýpnutím do zubu nebo dásně. Půlhodina uteče až příliš rychle, dokonce mi nevadí ani to co vždycky – předvádět před zrcátkem, jak si doma čistím zuby. Oba se u toho smějeme, Elišce se hezky zužují oči, pod rouškou samozřejmě není vidět, že se směje, ale já už to poznám. Z ničeho nic si vzpomenu, jak jsem jí přesně tuhle část „procedury“ napoprvé odmítl. Bylo mi to pak trochu líto, ale stejně jsem jí svoje pohyby kartáčkem tehdy neukázal. Zajímalo by mě, jestli si to pamatuje. Nezeptám se. Po skončení si ještě povídáme, vlastně se mi z ordinace nechce. Po chvilkovém zaváhání si dokonce podáme ruku.

S kafem v ruce procházím přes Náměstí Míru, fronty u testovacího vojenského stanu se protáhly, pořád ještě není otevřeno. Někteří tam postojí pár hodin. Vlastně ani nevím, proč si flat white kupuji, zvyk je zvyk, ale s nasazenou rouškou se kafe pije špatně. Vím to už pár týdnů, ale stejně si ho pořád beru, snad na důkaz normality, kterou potřebuji. Pomáhá to, i když kafe většinou vystydne. Pouštím si Thiaga Nassifa, další dávku jedné ze závislostí posledních týdnů, a vydávám se do kanclu pěšky. Uhýbám do Černomořské a přemýšlím o tom, jak dlouho bude tohle celé ještě trvat – zprávy se liší každou hodinu, vyčistit od viru potřebujeme, ale za jakou cenu. Dnešní den mi (snad) zachránila zubní hygiena, ale surreálno nemizí. Po cestě Vršovicemi potkávám dva kluky v kraťasech, kteří nesou pět (!!!) párů lyží, o dva rohy dále venčí starší, poněkud pitoreskně oblečený pán na vodítku gekona. Placebo?

Info

ilustrace © Noah Davis

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Polemika nad novými Idles

redakce 25.09.2020

Dnes vyšla nová deska Idles. Titulní téma nového Full Moonu doplňujeme poznámkou Johnnyho Násilníka a překladem textu Liase Saoudiho z Fat White Family.

Preview: Ostrava Kamera Oko

redakce 21.09.2020

Oko se letos odehraje ve dvou víkendových blocích, v podmínkách stísněných celospolečenskou situací, přesto garantuje, že se bude na co dívat.

Kam na rajz s Tomášem Poštulkou (Jeden svět)

redakce 07.09.2020

Která z kulturních povyražení si ve zbytku roku 2020 nenechá ujít dramaturg lidskoprávního dokumentárního festivalu Jeden svět?

Šejkr #46: Beba Fanta, Chupa Chups

Michal Pařízek 27.08.2020

V následujícím Full Moonu vyjde text, díky kterému jsem se po hodně dlouhé době vrátil k Hüsker Dü, a u Grinderman mám zase pocit, že jsem je pořádně pochopil až…

Milý Dušane Svíbo!

Ondřej Bezr 18.08.2020

Přečetl jsem si tvůj příspěvek o Martinu Věchetovi, potažmo nadcházejícím festivalu TrutnOFF BrnoON. Není to bohužel nic jiného než normální hejt...

Děti nebes, nebo smějící se (rudé) bestie?

Dušan Svíba 17.08.2020

Trutnovský „Woodstock“ byl vždycky známý svým hraním si na indiány a na underground. A taky na chudáky.

Loni (jsem nebyl) v Marienbadu

cyril kosak 06.08.2020

Ahoj, mami. Tak jsem vyrazil do Mariánských Lázní, na Moody Moon Noize.

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

redakce 04.08.2020

Víte, jak poznáte povedenou akci? Nikomu se nechce domů. Na kolonádě to bylo přesně takhle, někdo se zdržel o den déle, jiný o dva...

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.