Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Surreální hygiena

Šejkr na doma: Surreální hygiena

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 23.04.2020

Každé ráno není dobré. To dnešní nebylo, včerejší záplava podivných zpráv zjevně zafungovala a ve chvíli, kdy Václav Klaus vyzývá k revoluci, už nezbývá než konstatovat, že situace se stává zcela surreálnou. Náladě nepomohli ani Talking Heads, a to je co říct. True Stories doposlouchám s největším sebezapřením a vyrážím směrem Londýnská. Na milovaném Náměstí Míru, kde jsem nebyl snad dva týdny, přichází další důkaz dvojí reality. Vedoucí štábů si plačtivě stěžují, jak se občané nechtějí nechávat testovat, skandál a rebelie! Skutečnost? Před devátou ráno (tedy hodinu před otevřením, v první den provozu) stojí u testovacího místa dvě více než stometrové fronty.

K zubní hygieně mám poněkud ambivalentní postoj, úkon samotný nepatří mezi ty nejpříjemnější, ale pocit, když člověk vyleze z ordinace, je náramný. Samozřejmě pouze do té doby, než si to dokonale čisté prostředí zaneřádím prvním kafem, jídlem nebo cigaretou. Chodím do ordinace v těsném sousedství pobočky Mamacoffee v Londýnské, takže kafe se vyloženě nabízí. Dnes jsem za svou dentální hygieničkou Eliškou jel s ještě divnějšími pocity, nemohla za ně ani tak konstelace při probuzení, ale… přece jen člověku probleskne hlavou, že absolvovat právě takovéto úkony v dnešní době asi není úplně moudré. Což se ještě prohloubilo při vyplňování dotazníku o způsobilosti k zákroku – nepřišel jsem do styku s nikým nakaženým, nesetkal jsem se s nikým podezřelým z nakažení, příznaky nemám, potvrzuji bezúhonnost. (Je tohle všechno pravda? Nevím, ale podepisuji.) Elišce říkám, že jsem vlastně ani nevěděl, že fungují, vrtí hlavou, že něco dělat musí a že je ráda, že už jim ordinace funguje celkem normálně. Týdny, kdy měli úplně zavřeno, byly prý hrozné. Natahuji se na křesle, otevírám pusu a zavírám oči. Jenže! Dneska je to celé najednou podezřele příjemné, nečekanou blízkost někoho de facto cizího si užívám, nálada se lepší každým rýpnutím do zubu nebo dásně. Půlhodina uteče až příliš rychle, dokonce mi nevadí ani to co vždycky – předvádět před zrcátkem, jak si doma čistím zuby. Oba se u toho smějeme, Elišce se hezky zužují oči, pod rouškou samozřejmě není vidět, že se směje, ale já už to poznám. Z ničeho nic si vzpomenu, jak jsem jí přesně tuhle část „procedury“ napoprvé odmítl. Bylo mi to pak trochu líto, ale stejně jsem jí svoje pohyby kartáčkem tehdy neukázal. Zajímalo by mě, jestli si to pamatuje. Nezeptám se. Po skončení si ještě povídáme, vlastně se mi z ordinace nechce. Po chvilkovém zaváhání si dokonce podáme ruku.

S kafem v ruce procházím přes Náměstí Míru, fronty u testovacího vojenského stanu se protáhly, pořád ještě není otevřeno. Někteří tam postojí pár hodin. Vlastně ani nevím, proč si flat white kupuji, zvyk je zvyk, ale s nasazenou rouškou se kafe pije špatně. Vím to už pár týdnů, ale stejně si ho pořád beru, snad na důkaz normality, kterou potřebuji. Pomáhá to, i když kafe většinou vystydne. Pouštím si Thiaga Nassifa, další dávku jedné ze závislostí posledních týdnů, a vydávám se do kanclu pěšky. Uhýbám do Černomořské a přemýšlím o tom, jak dlouho bude tohle celé ještě trvat – zprávy se liší každou hodinu, vyčistit od viru potřebujeme, ale za jakou cenu. Dnešní den mi (snad) zachránila zubní hygiena, ale surreálno nemizí. Po cestě Vršovicemi potkávám dva kluky v kraťasech, kteří nesou pět (!!!) párů lyží, o dva rohy dále venčí starší, poněkud pitoreskně oblečený pán na vodítku gekona. Placebo?

Info

ilustrace © Noah Davis

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace