Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Užít si ještě jednou

Šejkr na doma: Užít si ještě jednou

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 12.04.2020

Roztomilé potvůrky. Dopoledne jsem si poprvé pustil asi jedinou desku Nicka Cavea, kterou jsem nikdy neslyšel. Výběr Lovely Creatures mám doma tři roky, proč na něj přišla řada zrovna dnes, těžko říct. Všechny tracky samozřejmě důvěrně znám, ono taky nedělní dopoledne není ideální příležitost na experimenty. Vlastně je to celé hezky poskládané, i když absence byť jen jediné věci z No More Shall We Part zamrzí. Výběry jsou výběry. Tenhle je sice mnohem přítulnější než leckteré jiné, to ale nemusí být vždycky špatně.

Že v nouzi člověk sahá po jistotách, je známá věc, méně už to, že podobné tendence vykazujeme ve chvílích přesycenosti a možná i únavy z velkého množství vjemů. Jiří Sobota píše v zajímavém textu „Vzhůru ke hvězdám. Nebo možná raději ne“ v čísle 14 letošního ročníku Respektu o knize amerického spisovatele Rosse Douthata The Decadent Society, kterou si asi budu muset sehnat. Řeč je o stagnaci a zhýčkanosti západní společnosti, která už nemá takovou dynamiku a drive jako dříve. Obrazně řečeno vstupuje do „středního věku“ a neumí se s tím vyrovnat. Nechci se věnovat nějakému rozboru, na to je tahle neděle příliš slunná, ale zaujala mě pasáž, kde Sobota hovoří o něčem důvěrně známém, a ano, přítulném: „Douthat jde ale za ekonomiku či demografii, ukazuje i na kulturní úpadek. Podle měření prý v populární hudbě klesá počet používaných akordů a nečekaných harmonických přechodů. Ambice zábavního průmyslu není objevovat nové, ale rafinovaně v malých obměnách opakovat stále dokola to, co bylo v minulosti úspěšné a co si chtějí diváci či posluchači užít ještě jednou.“ Diví se někdo, že nám vkus formují generátory?

Každý je přitahován ke známému a přítulnému, smutné je, když z toho elity dělají předem daný vzorec. O tom, jakým způsobem bude díky současné situaci zasažena kultura, se stále moc neví, nejde jen o aktuální nemožnost vykonávat poslání či povolání, ale i o to, do jakého světa se po krizi probudíme. Hned několikrát jsem během minulých týdnů slyšel chválu na ministra kultury, který často veřejně a srdnatě vystupoval, prohlašoval, že nenechá nikoho v kultuře padnout. V posledních dnech je slyšet na jeho adresu dost negativních hlasů, vzhledem ke čtvrtečnímu oznámení jeho úřadu není divu. Nejde ani tolik o to, že si na vládě vydobyl méně peněz, než původně sliboval, jako spíš o to, jakým způsobem budou rozděleny. Zejména pak o 440 miliónů, které mají jít na podporu živého umění. Na ty totiž dosáhnou pouze osoby nebo subjekty, jejichž akce byly (nebo do 30. 6. letošního roku budou) postiženy současným stavem. Podmínkou ovšem je, aby tyto subjekty alespoň jednou za poslední tři roky úspěšně prošly některým z dotačních řízení vypsaným ministerstvem. Jinými slovy, musí být dostatečně prověřené. Ostatní mají smůlu. O všech důležitých a podstatných přece dávno víme.

Info

foto © Helmut Newton

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr#100: Slova jako sekery, myšlenky jako třísky

Michal Pařízek 10.03.2023

Sedím v trnavském obýváku a poslouchám nezmasterované manifesty. Koho asi tak může sakra napadnout vyprávět události u baru Tepláreň z pohledu vraha?

Preview: Peel Slowly and See

Michal Pařízek 06.03.2023

Přehlídka vzešla z kolektivu okolo místního record storu Velvet Music Leiden, který, jak už je z názvu patrné, má blízko k The Velvet Underground.

Šejkr #99: Co všechno se může hodit?

Michal Pařízek 24.02.2023

Cítíme se osaměle, protože příliš plánujeme? Protože se nedokážeme uvolnit a udělat něco živelného, nepředvídaného?

Šejkr #98: Příliš povyku pro... nic?

Michal Pařízek 10.02.2023

„I nic se musí umět,“ píše v parádním komentáři na serveru Aktuálně David Klimeš a nedá se s ním než souhlasit.

Šejkr #97: „It's in the wind, whatever it is…“

Michal Pařízek 27.01.2023

Tak je to zase tady. Další Šejkr, další volební víkend. Už si pomalu začínám zvykat, naštěstí to je na nějakou dobu naposledy.

Šejkr #96: New world wide?

Michal Pařízek 13.01.2023

Volební období přinášejí jisté leitmotivy, například skutečnost, že se mě známí dobří i letmí až příliš často ptají, koho budu volit.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 05.01.2023

Vyhlašujeme vítěze i celkové pořadí letošního hlasování!

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 04.01.2023

Stříbrnou medaili uděluje měsíční posádka rapu.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 3. místo

redakce 03.01.2023

Třetí příčka patří slovenským emo empatikům a londýnským Black Country, New Road.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 4. místo

redakce 02.01.2023

Čtvrtá příčka patří debutu brněnské skupiny i bočnímu projektu členů Radiohead.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace