Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na letisku #3: Malé ráje

Šejkr na letisku #3: Malé ráje

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 14.07.2019

Každý máme svoju vlastnú nirvánu, hlásal evidentně vlastnoruční nápis na plátěnce anonymní slečny z davu. Hezké i pravda. A také slogan, který festival Pohoda vystihuje vlastně ze všeho nejlépe. Kolektivní štěstí se na trenčínském letišti rozprostírá taky, ale ty malé, osobní ráje jsou přece jen trvalejší. Kolegové z Musicpress.sk poprosili o pár dojmů do mikrofonu, chválím a klaním se, marně hledám něco, co by se mi na Pohodě nelíbilo. Vlastně nevadí ani to, že jsem v tu chvíli měl za sebou hodinové brouzdání po areálu, protože mě z této části programu nic neoslovilo. Pohoda není o sprintu mezi scénami, i když se jich každý ročník pár stihne. Vlastně ani nevím, o čem přesně je, ale mám to tady rád.

Příjemné setkání s místním rodákem Martinem Turzíkem (Autumnist či Deadred records) přineslo kromě milé společnosti i několik zásadních zjištění, například to, že v Trenčíně stále ještě „jede“ manchesterská scéna a že Ian Brown je prý „místní modla“. Zpěvák Stone Roses zde vystupoval před několika lety, letos přijela jiná hvězda z anglického severozápadu – hubatý Liam Gallagher. Nechyběla vlajka Man U, drby věnující se excentričnosti někdejšího frontmana slavných Oasis (co by se asi tak stalo, kdyby Liam zjistil, že v oficiálním merchandise stánku prodávají dvě CD jeho nemilovaného bratra Noela?) a pochopitelně ani Wonderwall. O koncertě si přečtete jinde, zaslechl jsem pouze doznívající tóny závěrečné Champagne Supernova, mladá krev byla lákavější. Koncertům Shortparis a Kokoko! konkurence asi největší hvězdy letošního ročníku nijak neublížila.

Shortparis počtvrté a zase jinak, zajímavé. Pořád platí, že se mi na ně strašně špatně dívá a sympatie leží věru jinde, jenže energie a tlak směrem k publiku, který ruská pětice dokáže vyvinout, je svého druhu výjimečný. Dvacet výživných minut a tentokrát dokonce i pár pozitivních emocí a v jednu chvíli snad i náznak úsměvu na tváři frontmana. Nevídané, voják porušil soustředění. Na scéně EUropa ve stejnou dobu o úsměvy nouze nebyla, koncertní setkání s konžským kolektivem Kokoko!, o kterém jsem si z nějakého důvodu myslel, že je z Londýna, totiž působí jako gejzír endorfinů. Už poslech debutového alba Fongola, které vyšlo týden před festivalem, nenechá leckterého posluchače v klidu, ale to, co dokáže pětice ve žlutých pracovních oblecích předvést na pódiu, se jinak než neustálým tancem odměnit nedá. Štěstí, euforie a jeden z největších zážitků festivalu.

fotogalerii z poslední festivalového dne najdete tady

O další se nečekaně postaral nenápadný stánek s peruánskými specialitami. Anticuchos de corazon je podle obsluhy nejoblíbenějším pouličním jídlem v Peru. Těžko říct, každopádně grilované hovězí srdce si opravdu na každém festivalu nedáte. Předsudky stranou, je to delikatesa. Následné pátrání na internetu vede až do pre-kolumbijských dob a recepty vypadají až nečekaně jednoduše, tohle bude třeba osobně vyzkoušet. Ondřej vzpomíná na kapitána Beefhearta, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby si tenhle volnomyšlenkářský požitkář vybral pseudonym právě na základě iniciačního gastro zážitku. (Nevybral, ale bylo by to hezké.) Anticuchos de corazon a třeba také tamales, směs pečenou v banánových listech, nabízelo bistro Sabor Peruano, které jinak najdete v Bratislavě. Dobré vědět.

Závěrečný den přinesl i krátkou, ale intenzivní přeháňku, která znamenala dokonce několikaminutové přerušení celého programu. Dešťovou chvilku jedině v Café Kušnierik, jako ostatně mnoho jiných hodin, svoje si vybrala únava i sobotní program, který byl ve znamení několika hodin volna a dvou zásadních střetů. Horší z nich přišel pár minut před jedenáctou, když ve stejný čas startovali Charlotte Gainsbourg, LIFE a Sudan Archives. Právě s kalifornskou umělkyní vlastním jménem Brittney Parks jsem tuhle intenzivní hodinu začal, před rokem a půl mě dojala skromným a intimním vystoupením v Utrechtu, tady působila jako někdo úplně jiný. Nesmělé děvče bylo pryč, místo něj publikum hypnotizovala vyzývavá bohyně. Kdy už bude ta deska, sakra? Z LIFE jsem stihl poslední čtvrthodinku, divoká a zábavná britská pankárna nezklamala ani tady, novinka s ironickým titulem A Picture of Good Health vyjde v září. Těšte se na ni.

Charlotte Gainsbourg zní alespoň podle závěrečných dvou skladeb mnohem tanečněji než loni v Barceloně, pořád ale platí, že minimálně vizuálně jde o famózní zážitek. Kapela včetně filmové hvězdy se skrývá za vzájemně se prolínajícími bílými světelnými rámy, krása zblízka i zdálky. Jednoduché, účelné a hlavně působivé. Nemohlo následovat nic jiného než vydechnutí u posledního poháru pArtisan Cru z produkce Slobodného vinárstva a poslední kávy (místní Coffee Sheep rozhodně stojí za ochutnání) a krátká zastávka před Garáží, kterou jsem konečně viděl otevřenou. Uvnitř řádili Small Town Life, zastavil jsem jen na chvíli, ale i tak to stálo za to. Svoje malé ráje si odnášíme s sebou.

Info

Pohoda Festival
11. - 14. 7. 2019
letiště Trenčín, Slovensko

foto © Stanči Markovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace