Jakub Koumar | Články / Recenze | 20.12.2013
Očekávání mohou být zrádná. Tak jako vás může zmást poetika noci svou chmurnou náladou, klamou i Papalescu a Venkrbec, na novém albu neobvyklou polohou.
Tahle dvojice už léta patří neodmyslitelně k sobě. Společně přivedli k životu fantaskní, elektronický, kraut-experimentální projekt Magnetik i Die Alten Maschinen, sešli se také při mediálně nejprůraznější spolupráci Moimir Papalescu & the Nihilists. Ale to neznamená, že by si nestřihli i jiné věci. Petr Venkrbec představil překrásně kaskádovitý jazz s Pavlem Jakubem Rybou a zapsal se do hlasu undergroundu po boku Psích vojáků, na svém sólovém albu Alone (2007) jazzoval vrtošivě a bez jakýchkoli hranic. To poslední sólovka Moimira Papalescu Electric Soul navnadila na vlnu synth a electronic dance, i když se k těmto stylům zároveň vždy stavěl zády výraznou sofistikovaností a poměrně komplikovaným (byť melodickým) aranžmá. A to je přesně to, co bylo potřeba zkrotit, aby byl šepot nebe srozumitelný.
Když začali Papalescu a Venkrbec nahrávat na samotě u Kutné hory pod otevřenou oblohou, stvořili všechno, jen ne krotkou hudbu. Řízně redukovaná elektronika sype agresivní zvuky v razantní kadenci napříč noční krajinou, snaží se vykreslit atmosféru bez sebemenšího patosu. Nedá se říct, jestli se Papalescu drží víc zpátky nebo naopak, s Venkrbcem si totiž sekundují tak vyrovnaně, až je někdy obtížné je od sebe rozeznat. A to i přes to, jak odlišné nástroje mají v rukou.
Venkrbec je hybatelem, zatímco překvapivě statický Papalescu jako by se nechal saxofonem utvářet. Vzájemně se pronikají, jindy doplňují a místy jako by se snažili jeden druhému vyrvat srdce z těla, jsou uvězněni v dualismu freejazzového mihotání a elektronického dusotu. Poštěkávají na sebe ve stejně ponurých tóninách, pod sjednocujícím mystériem. A i když jejich temná noc končí uklidňujícím východem Líného slunce, zbylé minuty cítíte podivně příjemné rozčarovaní. Poetika Šeptajícího nebe je úplně jiná, než jste čekali. Chvíli pozorujete z dálky noční les a posloucháte, jak mu vítr pročesává koruny, po několika linkách saxofonu se probíráte a dopadá na vás jeho tíživá atmosféra, hlasy se ozývají odevšad. Kolem vás je svět temných stromů, švitořících svojí tichou řečí, když jeden vyrostl i na přebalu Pavly Dvorské a dal by se přirovnat ke stylu počítačové hry Samorost.
Vzdáleni blikajícím světlům v ponurých zvucích tmy. Říká se, že šepot je stínem výkřiku. Album Šeptající nebe nad lesem plným hvězd tomu snad nemůže být blíž.
Moimir Papalescu & Petr Venkrbec - Šeptající nebe nad lesem plným hvězd (Polí5, 2013)
http://poli5.bandcamp.com/album/eptaj-c-nebe-nad-lesem-pln-m-hv-zd
foto © Radek Brousil
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.