Jakub Koumar | Články / Recenze | 20.12.2013
Očekávání mohou být zrádná. Tak jako vás může zmást poetika noci svou chmurnou náladou, klamou i Papalescu a Venkrbec, na novém albu neobvyklou polohou.
Tahle dvojice už léta patří neodmyslitelně k sobě. Společně přivedli k životu fantaskní, elektronický, kraut-experimentální projekt Magnetik i Die Alten Maschinen, sešli se také při mediálně nejprůraznější spolupráci Moimir Papalescu & the Nihilists. Ale to neznamená, že by si nestřihli i jiné věci. Petr Venkrbec představil překrásně kaskádovitý jazz s Pavlem Jakubem Rybou a zapsal se do hlasu undergroundu po boku Psích vojáků, na svém sólovém albu Alone (2007) jazzoval vrtošivě a bez jakýchkoli hranic. To poslední sólovka Moimira Papalescu Electric Soul navnadila na vlnu synth a electronic dance, i když se k těmto stylům zároveň vždy stavěl zády výraznou sofistikovaností a poměrně komplikovaným (byť melodickým) aranžmá. A to je přesně to, co bylo potřeba zkrotit, aby byl šepot nebe srozumitelný.
Když začali Papalescu a Venkrbec nahrávat na samotě u Kutné hory pod otevřenou oblohou, stvořili všechno, jen ne krotkou hudbu. Řízně redukovaná elektronika sype agresivní zvuky v razantní kadenci napříč noční krajinou, snaží se vykreslit atmosféru bez sebemenšího patosu. Nedá se říct, jestli se Papalescu drží víc zpátky nebo naopak, s Venkrbcem si totiž sekundují tak vyrovnaně, až je někdy obtížné je od sebe rozeznat. A to i přes to, jak odlišné nástroje mají v rukou.
Venkrbec je hybatelem, zatímco překvapivě statický Papalescu jako by se nechal saxofonem utvářet. Vzájemně se pronikají, jindy doplňují a místy jako by se snažili jeden druhému vyrvat srdce z těla, jsou uvězněni v dualismu freejazzového mihotání a elektronického dusotu. Poštěkávají na sebe ve stejně ponurých tóninách, pod sjednocujícím mystériem. A i když jejich temná noc končí uklidňujícím východem Líného slunce, zbylé minuty cítíte podivně příjemné rozčarovaní. Poetika Šeptajícího nebe je úplně jiná, než jste čekali. Chvíli pozorujete z dálky noční les a posloucháte, jak mu vítr pročesává koruny, po několika linkách saxofonu se probíráte a dopadá na vás jeho tíživá atmosféra, hlasy se ozývají odevšad. Kolem vás je svět temných stromů, švitořících svojí tichou řečí, když jeden vyrostl i na přebalu Pavly Dvorské a dal by se přirovnat ke stylu počítačové hry Samorost.
Vzdáleni blikajícím světlům v ponurých zvucích tmy. Říká se, že šepot je stínem výkřiku. Album Šeptající nebe nad lesem plným hvězd tomu snad nemůže být blíž.
Moimir Papalescu & Petr Venkrbec - Šeptající nebe nad lesem plným hvězd (Polí5, 2013)
http://poli5.bandcamp.com/album/eptaj-c-nebe-nad-lesem-pln-m-hv-zd
foto © Radek Brousil
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.