waghiss666 | Články / Recenze | 30.10.2013
Podle jakých kritérií vybíráme muziku? Myslím tím novou, čerstvou, našim uším neznámou muziku. Žánr? Jistě, první síto. Label? Taky často nasměruje. Já osobně hledím i na vizuál alba, ten napověděl nemálo. Dnes už se ale pod vyumělkovaným vesmírem a trojúhelníky a jelení hlavou a obrácenými kříži skrývá klidně punk rock, obal klame módními (grafickými) trendy. Artwork pro Nothing Violates This Nature, stvořen nihilistickou rukou Aarona Turnera, značí temnotu, a už po prvním pohledu neználek ví, že nemá nečekat grind. Dobře, přiznávám: atribut desky, který přilákal moji pozornost, je producent, k jehož výtvorům jsem se nesčetněkrát dostal úplnou náhodou. Tentokrát ale ne… Tyhle hlasité letohrátky, dirigovány medvědem Ballou, má navíc zčásti na svědomí jeho kapelní kolega.
Už první lechtání hajtky napoví, kdopak bude následující půlhodinu třískat do bicích. Typický rukopis Bena Kollera mi osvěžil paměť, vždyť jeho bokovka má v názvu prase, nojo. Hudební podobnost s Converge nevelká, deska spíš potěší posluchače Black Breath, oproti kterým ale tahle příroda nedýchá tak těžce. Povstává chaos, aby zjistil, kolikrát v rámci jedné skladby sežere posluchač přežvýkaný tentýž kytarový motiv. Adam sype šestnáctky jak tenkrát a zvolní až po otvíráku třetí skladby. Primitivní strach si zaslouží zpomalit, a i když nelítají třísky, funguje a působí. Bloodlines načne kytarová Slayeřina, stejně jako následující Off Suffering. Žádná krádež, naopak příjemná pocta thrashovým klasikům v rámci post-metalového zpomalení. Šílené? Vůbec ne. Tuhle supergrupu vystihuje kolonka ŽÁNR, kam si sami vepsali HATE, čímž se vyhnuli nutné volbě mezi sludgem a crustem. Celé album je intenzivně nasrané, ale bez újmy na zdraví poslouchatelné.
„Hudební temnota moshující v betonových Converskách.“ (ScreamJay) Nelze nesouhlasit. Veškerá nenávist může být stejně tak kulisou pro plivání síry, jako pro nepárové chaotické tanečky. Volba je individuální. Rada na závěr: nebojte se ochutnat i vedlejšáky svých oblíbených kapel. Těžko zastíní jejich spojnici, leč směry, kterými se ubírají, mohou nabídnout hodiny a hodiny blaženého chrochtání.
All Pigs Must Die – Nothing Violates This Nature (Southern Lord, 2013)
Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021
Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.
Filip Rabenseifner 23.02.2021
Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.
Jiří Přivřel 22.02.2021
Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.
Jakub Koumar 20.02.2021
V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.
Bibiána Hajdanyová 18.02.2021
Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.
Akana 13.02.2021
A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.
Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021
Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.
Adéla Polka 04.02.2021
Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.
Tomáš Kouřil 02.02.2021
Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.
Tomáš Kouřil 26.01.2021
Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.