Setkání agresivních workholiků - druhé sezení (All Pigs Must Die)

Podle jakých kritérií vybíráme muziku? Myslím tím novou, čerstvou, našim uším neznámou muziku. Žánr? Jistě, první síto. Label? Taky často nasměruje. Já osobně hledím i na vizuál alba, ten napověděl nemálo. Dnes už se ale pod vyumělkovaným vesmírem a trojúhelníky a jelení hlavou a obrácenými kříži skrývá klidně punk rock, obal klame módními (grafickými) trendy. Artwork pro Nothing Violates This Nature, stvořen nihilistickou rukou Aarona Turnera, značí temnotu, a už po prvním pohledu neználek ví, že nemá nečekat grind. Dobře, přiznávám: atribut desky, který přilákal moji pozornost, je producent, k jehož výtvorům jsem se nesčetněkrát dostal úplnou náhodou. Tentokrát ale ne… Tyhle hlasité letohrátky, dirigovány medvědem Ballou, má navíc zčásti na svědomí jeho kapelní kolega.

Už první lechtání hajtky napoví, kdopak bude následující půlhodinu třískat do bicích. Typický rukopis Bena Kollera mi osvěžil paměť, vždyť jeho bokovka má v názvu prase, nojo. Hudební podobnost s Converge nevelká, deska spíš potěší posluchače Black Breath, oproti kterým ale tahle příroda nedýchá tak těžce. Povstává chaos, aby zjistil, kolikrát v rámci jedné skladby sežere posluchač přežvýkaný tentýž kytarový motiv. Adam sype šestnáctky jak tenkrát a zvolní až po otvíráku třetí skladby. Primitivní strach si zaslouží zpomalit, a i když nelítají třísky, funguje a působí. Bloodlines načne kytarová Slayeřina, stejně jako následující Off Suffering. Žádná krádež, naopak příjemná pocta thrashovým klasikům v rámci post-metalového zpomalení. Šílené? Vůbec ne. Tuhle supergrupu vystihuje kolonka ŽÁNR, kam si sami vepsali HATE, čímž se vyhnuli nutné volbě mezi sludgem a crustem. Celé album je intenzivně nasrané, ale bez újmy na zdraví poslouchatelné.

„Hudební temnota moshující v betonových Converskách.“ (ScreamJay) Nelze nesouhlasit. Veškerá nenávist může být stejně tak kulisou pro plivání síry, jako pro nepárové chaotické tanečky. Volba je individuální. Rada na závěr: nebojte se ochutnat i vedlejšáky svých oblíbených kapel. Těžko zastíní jejich spojnici, leč směry, kterými se ubírají, mohou nabídnout hodiny a hodiny blaženého chrochtání.