Články / Recenze

Setkání agresivních workholiků - druhé sezení (All Pigs Must Die)

Setkání agresivních workholiků - druhé sezení (All Pigs Must Die)

waghiss666 | Články / Recenze | 30.10.2013

Podle jakých kritérií vybíráme muziku? Myslím tím novou, čerstvou, našim uším neznámou muziku. Žánr? Jistě, první síto. Label? Taky často nasměruje. Já osobně hledím i na vizuál alba, ten napověděl nemálo. Dnes už se ale pod vyumělkovaným vesmírem a trojúhelníky a jelení hlavou a obrácenými kříži skrývá klidně punk rock, obal klame módními (grafickými) trendy. Artwork pro Nothing Violates This Nature, stvořen nihilistickou rukou Aarona Turnera, značí temnotu, a už po prvním pohledu neználek ví, že nemá nečekat grind. Dobře, přiznávám: atribut desky, který přilákal moji pozornost, je producent, k jehož výtvorům jsem se nesčetněkrát dostal úplnou náhodou. Tentokrát ale ne… Tyhle hlasité letohrátky, dirigovány medvědem Ballou, má navíc zčásti na svědomí jeho kapelní kolega.

Už první lechtání hajtky napoví, kdopak bude následující půlhodinu třískat do bicích. Typický rukopis Bena Kollera mi osvěžil paměť, vždyť jeho bokovka má v názvu prase, nojo. Hudební podobnost s Converge nevelká, deska spíš potěší posluchače Black Breath, oproti kterým ale tahle příroda nedýchá tak těžce. Povstává chaos, aby zjistil, kolikrát v rámci jedné skladby sežere posluchač přežvýkaný tentýž kytarový motiv. Adam sype šestnáctky jak tenkrát a zvolní až po otvíráku třetí skladby. Primitivní strach si zaslouží zpomalit, a i když nelítají třísky, funguje a působí. Bloodlines načne kytarová Slayeřina, stejně jako následující Off Suffering. Žádná krádež, naopak příjemná pocta thrashovým klasikům v rámci post-metalového zpomalení. Šílené? Vůbec ne. Tuhle supergrupu vystihuje kolonka ŽÁNR, kam si sami vepsali HATE, čímž se vyhnuli nutné volbě mezi sludgem a crustem. Celé album je intenzivně nasrané, ale bez újmy na zdraví poslouchatelné.

„Hudební temnota moshující v betonových Converskách.“ (ScreamJay) Nelze nesouhlasit. Veškerá nenávist může být stejně tak kulisou pro plivání síry, jako pro nepárové chaotické tanečky. Volba je individuální. Rada na závěr: nebojte se ochutnat i vedlejšáky svých oblíbených kapel. Těžko zastíní jejich spojnici, leč směry, kterými se ubírají, mohou nabídnout hodiny a hodiny blaženého chrochtání.

Info

All Pigs Must Die – Nothing Violates This Nature (Southern Lord, 2013)

www.myspace.com/allpigsmustdie

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?