Václav | Články / Reporty | 06.09.2023
Sliboval jsem minule, že píši naposled, nicméně se žádný článek z letoška neobjevil, a v konci mi přišlo líto letošní jubileum nějak nezaznamenat. Shodou okolností jsem potkal tři Aničky (Brno, Krnov, Praha), které byly na setkání poprvé, a tak jsem je požádal o dojmy a pohled očí nezatížený desetiletím.
VRCHOLY
Anička (Brno:) Mám pěkné dojmy, ale úplně se mi nechtějí shrnovat do psané podoby.
Václav: Hmm, já vlastně psal reporty hlavně jako poděkování organizátorům, kapelám, lidem. Plus oslovení fajn lidí, které bych třeba mohl (a chtěl) potkat v budoucnu. A tedy nejen já. Zprávou víkendu bylo, že v sobotu nakonec dorazili kamarádi, kteří dorazit neměli.
Anička (Krnov): Líbil se mi ten klid, zmizet z civilizace, mít čas přemýšlet.
Anička (Praha): Pro mě byl obrovský highlight čajovna v lukách, doopravdy. Pak východ slunce v neděli a ranní pařba na lehátkách.
Václav: Pravda, luční bar Čaj-ka a okolní pahorkatina mají velký genius loci a staly se přirozeně dalším prostorem setkávání (kromě kostela, hřbitova a stanových míst v sadu), stejně tak jako polská strana a tajné výpravy na zámek.
Anička (Krnov): Oslovil mne Vojtěch Havel (Manželé Havlovi) a Trin. V sobotu přednáška o smrti, v minulosti jsem si na toto téma vyhledávala informace, na koncertech jsem skoro nebyla.
Anička (Praha): Bára Zmeková v kostele, to byla mše a rituál a absolutní láska.
Václav: Vnímám to podobně. Atmosféra na Báře s kapelou mi připadala jako při koncertech domácích Bratří Orffů v minulosti. Klobouk dolů. Byla by škoda nezmínit kolektiv AVA, který kurátoroval čas sobotního dne a noci a rozprostřel své sety v kostele i okolo něj. Fin Shakali byl asi mé jediné must, neb jsem také odkojen finským weird folkem a komunitou okolo Fonalu. Zážitek to byl tak psychedelický, že jsem raději držel všechny „dveře” zavřené.
PÁDY, NEGATIVA, VYLEPŠENÍ, ORGANIZACE?
Anička (Praha): Tyjo, já fakt nic nemám, ale vůbec nic, vždyť tam byly i sprchy.
Václav: Třešničkou bylo zvonění kostelních zvonů ohlašující koncert. Konečně posun od cedulí a vyhlašování reproduktorem.
SETKÁNÍ (I SAMOTA)
Anička (Krnov): Nějak jsem si našla svoje místo a s někým se zapovídala. Neměla jsem s kým jet, raději než bych se nechala připravit o zážitky, jela jsem sama.
Anička (Praha): Nikdy na žádným festivalu jsem nepotkala tolik lidí, co by se mi líbili. Navíc jsem jela na festival zamilovaná, tak to už je nepřekonatelný, že.
Václav: Mě zaujal muž japonského vzezření s partnerkou, kterou jsem tipoval odněkud z Jižní Ameriky. Uvažoval jsem, jaká je jejich motivace. V neděli ráno jsem si dodal odvahy a zeptal se jej, zda je z Japonska a jak se na místě objevili. Odpověděl, že přijeli ze Států jen kvůli festivalu. Protože jsem nechtěl uvěřit, několikrát mi to zopakoval. A vlastně proč ne.
Nemohl jsem se nedotázat otce zakladatele Bratra Orffa alias Lukáše na jeho názor, odkázal mne na video z prvního ročníku. Rozumím, ale je to jako se dívat na deset let staré fotografie, Lukáši.
Možná lépe: Bez očekávání se dostav, „obejmi sad” a udělej si vlastní názor. Třeba se potkáme.
Pelhřimovy
11.-13. 8. 2023
text © Anna + Anna + Anna + Václav + Pelhřimovy
foto © Martin Břežný
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.
Ondřej Pěkný 18.11.2023
A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?
Filip Peloušek 15.11.2023
Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.