Články / Reporty

Severní vítr je nahlas (Oranssi Pazuzu)

Severní vítr je nahlas (Oranssi Pazuzu)

Sabina Coufalová | Články / Reporty | 28.05.2022

Dvacátého třetího dubna 2020 píšu editorovi: „Já bych si vzala Oranssi Pazuzu, Mestarin kynsi.“ Za týden měl být koncert. V květnu téhož roku mi píše Karel Veselý: „Modlím se k bohu metalu, abychom se v září sešli ve Futuru.“ A o dva roky později do Prahy už doopravdy vtrhl oranžový démon z Finska, aby předvedl naživo svoji oceňovanou desku.

Večerní výpravu do studených zákoutí duše zahájil norský umělec Sturle Dagsland surreálnou performance a fascinující prací s hlasem. Každému dal na uvítanou loknout ayahuascy a Deaf Kids, příhodně z Brazílie, poté další hodinu dolévali. Kombinací psychrocku a tradičních jihoamerických rytmů a nástrojů za doprovodu syrové punkové kytary rozjeli šamanský rituál. Vystoupení postupně gradovalo, výbuch energie na konci. Nové a staré, elektronika pro metalisty. Kdy už se zakážou stroboskopy?

A pak skřeky ze tmy. Jedna kytara, bicí a tři pulty s krabičkama. Oranssi Pazuzu po dvou letech od vydání představili publiku živou verzi alba Mestarin kynsi, v překladu Mistrovský dráp. A udeřili halucinogenními efekty. Nebylo na místě posluchače šetřit, naopak co nejdříve je přivést na hranici šílenství. Postupně se přidávaly další kytara a basa, zpěvák Juho „Jun-His“ Vanhanen si publikum namotával na prsty a psychedelická elektro linka jela naplno. Ve Futuru se začaly dít paranormální jevy, které trvaly téměř hodinu a půl. Temnota, brutalita, nepolevující severské tornádo. A to všechno v precizním technickém provedení. Aktuální desku finští kazatelé místy okořenili blackmetalovou minulostí, abychom nezapomněli, co v sobě mají.

Oranssi Pazuzu dokázali, že posouvají hranice současného metalu a psychedelického rocku. V živém podání jednoduchá, ale výrazná rytmika, střídání repetitivních částí a použití podivných zvuků otevírají dveře do nejdivočejších snů. A nahlas. Až z toho místy drkotaly zuby.

V recenzi na Mestarin Kynsi jsem psala: „Oranssi Pazuzu znají jazyk, kterým se ovládají duše.“ Těžko říct, jaký bůh se do nich vtělil. Byla to kolektivní kontemplace.

Info

Oranssi Pazuzu (fin) + Deaf Kids (bra) + Sturle Dagsland (no)
26. 5. 2022 Futurum Music Bar, Praha

foto © Sabina Coufalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Veronika Mrázková 08.06.2022

Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno.

Blues bez šťávy (Eric Clapton)

Jiří V. Matýsek 08.06.2022

Co ale zmůže skvělý setlist, když veškeré emoce končí na kraji pódia? Eric Clapton jako pára nad hrncem.

S příchutí železa (Einstürzende Neubaten)

Jiří V. Matýsek 01.06.2022

Jeviště jako železářství, zestárlé monstrum ze šrotiště. Na koncert Einstürzende Neubaten se čekalo dlouho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace