Články / Reporty

Sex is not dead

Sex is not dead

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 16.11.2013

Na Nové scéně Národního divadla se ve středu 6. listopadu poprvé, a následující den podruhé a naposled, představila šestice seniorů, kteří se nebojí toho, co chcete vědět o sexu a nebojíte se zeptat.

Tři muži a tři ženy z Čech a německého Oldenburgu odhalují své životy od narození do současnosti a... ještě trochu dál. Nic podstatného nevynechají, a pokud dojde na rok zvláště významný a přelomový, oslaví ho i tancem na tematickou, velmi vhodně vybranou skladbu. Společně dokonce zapějí píseň Banány a citrony, která není tak úplně „ovocná“, a neminou je ani bujaré oslavy příchodu nového milénia. V klidu sedí za stolem, popíjejí víno a vyprávějí se stejnou samozřejmostí o všech slastech i strastech. Každý z nich má před sebou scénář svého života a poté, co moderátor, na scéně všudypřítomný, řekne, o jaký rok se jedná, začnou se směle střídat v předčítání. Před začátkem představení jsem přísahala na Járu Cimrmana, že budu držet svá rozkošná ústa, a tak nehodlám zabíhat do intimních detailů jednotlivých zpovědí.

Performance Všechen sex mého života je společným projektem Motus, o.s. (produkce divadla Alfred ve dvoře) a uměleckého výzkumného ateliéru Mammalian Diving Reflex z Toronta. Jejich předchozí společný projekt nesl název Nechte se ostříhat dětmi, což mluví za vše. Nejinak je tomu i u všech ostatních projektů Mammalian, za nic se neschovávají. O co jim jde? Nutí lidi myslet, mluvit, cítit. A spojovat je dohromady ve velmi neobvyklých situacích. Do svých akcí zahrnují diváky nejen jako pasivní pozorovatele, ale dávají jim možnost se projevit. I v tomto případě putoval mikrofon z jeviště do publika spolu s otázkami na tělo. Díváme-li se na někoho, kdo nám upřímně, bez patosu a sentimentality, odhaluje, jaký byl jeho život zevnitř, odzbrojí nás to. A (alespoň některé) zcela připraví o chuť se krýt. Tento směr, v jehož duchu Mammalian tvoří, nazvaný „sociální akupunktura“, definoval umělecký ředitel Mammalian Darren O'Donnell ve stejnojmenné knize z roku 2006. Spolu s produkčním týmem, spolurežisérem i programovým ředitelem divadla Alfreda ve dvoře Ewanem McLarenem se objevil na Nové scéně jak v roli diváka, tak jevištní opory všech aktérů.

Ráda bych ocenila to, že takový projekt vznikl. Sex našich rodičů, natož prarodičů, je tabu a to, že to museli dělat už jen proto, že mají děti, je veřejné tajemství. Neptáme se babiček u nedělních obědů, kolik měly v životě orgasmů, a většinou ani matek, jací byli naši otcové v posteli. A pak se ocitneme před tímto česko-německým zralým sextetem (jak příznačné) a zjistíme, že život některých z nich byl tak sexy, že bychom mohli i závidět. Zjistíme, že se s jejich zkušenostmi můžeme ztotožnit, a postupně nám dochází, že toho máme s babičkou společného možná víc než jen barvu očí a strach z létání. Na plátno za stolem, u kterého tato sexKomise zasedla, jsou promítány anglické a německé titulky a odpovědi diváků na nevyhýbavé otázky, zda s nimi náhodou někdo v sále nesdílí společný osud, jsou rovněž překládány do angličtiny i němčiny, případně i do češtiny, jak je ctěná libost. Se vším se zde popasují. A co my? Posloucháme-li pozorně, co nás všechno může ještě potkat, naše aktuální těžkosti poněkud blednou.

Opustil-li divák po představení sál a vstoupil do foyer, nalezl v něm šest svíčkou osvětlených stolků s fotografiemi a upomínkovými předměty, u kterých stáli ti, o které tu běželo a kterým tyto rekvizity náležely. Tvářili se přívětivě a s chutí odpovídali zvídavým divákům na jejich doplňující otázky. Když jsem odcházela, zaslechla jsem útržek z rozhovoru dvou dam, které uvažovaly nad tím, zda by to celé nebylo lepší jako rozhlasová hra. Dle mého názoru nikoliv. Závěrečný spontánní potlesk ve stoje patřil odvaze lidí, kteří dokázali odhalit vše, aniž by ztratili tvář.

Dle optimistických prognóz, uzavírajících celé představení, bude na Zemi sex i v roce 2031. Máme se tedy na co těšit. Konec dobrý, všechno (bude) dobré.

Info

Všechen sex mého života (režie: Darren O'Donnell)
6. 11. 2013, Nová scéna Národního divadla, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.