Články / Reporty

Sex is not dead

Sex is not dead

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 16.11.2013

Na Nové scéně Národního divadla se ve středu 6. listopadu poprvé, a následující den podruhé a naposled, představila šestice seniorů, kteří se nebojí toho, co chcete vědět o sexu a nebojíte se zeptat.

Tři muži a tři ženy z Čech a německého Oldenburgu odhalují své životy od narození do současnosti a... ještě trochu dál. Nic podstatného nevynechají, a pokud dojde na rok zvláště významný a přelomový, oslaví ho i tancem na tematickou, velmi vhodně vybranou skladbu. Společně dokonce zapějí píseň Banány a citrony, která není tak úplně „ovocná“, a neminou je ani bujaré oslavy příchodu nového milénia. V klidu sedí za stolem, popíjejí víno a vyprávějí se stejnou samozřejmostí o všech slastech i strastech. Každý z nich má před sebou scénář svého života a poté, co moderátor, na scéně všudypřítomný, řekne, o jaký rok se jedná, začnou se směle střídat v předčítání. Před začátkem představení jsem přísahala na Járu Cimrmana, že budu držet svá rozkošná ústa, a tak nehodlám zabíhat do intimních detailů jednotlivých zpovědí.

Performance Všechen sex mého života je společným projektem Motus, o.s. (produkce divadla Alfred ve dvoře) a uměleckého výzkumného ateliéru Mammalian Diving Reflex z Toronta. Jejich předchozí společný projekt nesl název Nechte se ostříhat dětmi, což mluví za vše. Nejinak je tomu i u všech ostatních projektů Mammalian, za nic se neschovávají. O co jim jde? Nutí lidi myslet, mluvit, cítit. A spojovat je dohromady ve velmi neobvyklých situacích. Do svých akcí zahrnují diváky nejen jako pasivní pozorovatele, ale dávají jim možnost se projevit. I v tomto případě putoval mikrofon z jeviště do publika spolu s otázkami na tělo. Díváme-li se na někoho, kdo nám upřímně, bez patosu a sentimentality, odhaluje, jaký byl jeho život zevnitř, odzbrojí nás to. A (alespoň některé) zcela připraví o chuť se krýt. Tento směr, v jehož duchu Mammalian tvoří, nazvaný „sociální akupunktura“, definoval umělecký ředitel Mammalian Darren O'Donnell ve stejnojmenné knize z roku 2006. Spolu s produkčním týmem, spolurežisérem i programovým ředitelem divadla Alfreda ve dvoře Ewanem McLarenem se objevil na Nové scéně jak v roli diváka, tak jevištní opory všech aktérů.

Ráda bych ocenila to, že takový projekt vznikl. Sex našich rodičů, natož prarodičů, je tabu a to, že to museli dělat už jen proto, že mají děti, je veřejné tajemství. Neptáme se babiček u nedělních obědů, kolik měly v životě orgasmů, a většinou ani matek, jací byli naši otcové v posteli. A pak se ocitneme před tímto česko-německým zralým sextetem (jak příznačné) a zjistíme, že život některých z nich byl tak sexy, že bychom mohli i závidět. Zjistíme, že se s jejich zkušenostmi můžeme ztotožnit, a postupně nám dochází, že toho máme s babičkou společného možná víc než jen barvu očí a strach z létání. Na plátno za stolem, u kterého tato sexKomise zasedla, jsou promítány anglické a německé titulky a odpovědi diváků na nevyhýbavé otázky, zda s nimi náhodou někdo v sále nesdílí společný osud, jsou rovněž překládány do angličtiny i němčiny, případně i do češtiny, jak je ctěná libost. Se vším se zde popasují. A co my? Posloucháme-li pozorně, co nás všechno může ještě potkat, naše aktuální těžkosti poněkud blednou.

Opustil-li divák po představení sál a vstoupil do foyer, nalezl v něm šest svíčkou osvětlených stolků s fotografiemi a upomínkovými předměty, u kterých stáli ti, o které tu běželo a kterým tyto rekvizity náležely. Tvářili se přívětivě a s chutí odpovídali zvídavým divákům na jejich doplňující otázky. Když jsem odcházela, zaslechla jsem útržek z rozhovoru dvou dam, které uvažovaly nad tím, zda by to celé nebylo lepší jako rozhlasová hra. Dle mého názoru nikoliv. Závěrečný spontánní potlesk ve stoje patřil odvaze lidí, kteří dokázali odhalit vše, aniž by ztratili tvář.

Dle optimistických prognóz, uzavírajících celé představení, bude na Zemi sex i v roce 2031. Máme se tedy na co těšit. Konec dobrý, všechno (bude) dobré.

Info

Všechen sex mého života (režie: Darren O'Donnell)
6. 11. 2013, Nová scéna Národního divadla, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...