Články / Reporty

Sex, krev a sci-fi a nad tím vším Svět zítřka

Sex, krev a sci-fi a nad tím vším Svět zítřka

Martin Svoboda | Články / Reporty | 26.01.2016

Krátkých filmů najdete na internetu, že byste už nikdy nemuseli dělat nic jiného, než se na ně do konce života koukat. A mraky z nich jsou nepochybně lepší než cokoliv, čím mohli pořadatelé Festivalu krátkých filmů Praha naplnit svůj program (který navíc najdete z velké části rovněž ke zhlédnutí zdarma). To je statisticky těžko zpochybnitelné. Přesto se každoročně najde dost diváků, kteří zamíří do pražského Světozoru i spřízněných kin.

Co je táhne? Češi jako takoví sice kinosály navštěvují celkem svátečně, průměrně jednou ročně, když však vezmeme v potaz pouze Prahu, posuneme se na jiná čísla a do jiného světa. Předně malá kina se tu stala oblíbeným útočištěm sama o sobě a v baru Bia Oko, Aera či v kavárně Světozoru je jen málokdy prázdno, i když se zrovna nepromítá. Diváky tak do těchto kin není třeba dostávat, už zde jsou a jen je potřeba promítnout něco, co by jim stálo za opuštění vyhřáté židle v předsálí. Což samozřejmě platí s nadsázkou, rozhodně ale můžeme tvrdit, že komunita festivalových diváků v Praze roste.

Z kontextu vět pronášených po zahajovacím ceremoniálu pak bylo jasné, že pro málokoho jde o první ročník. Pomlouvalo se tradiční vystoupení Simony Babčákové s tím, jak moc se podobalo tomu minulému a předminulému, délka a typ vybraných snímků se hodnotily v porovnání s tím, jak tomu bylo vloni. Lidé se tedy vracejí, což je vždy zásadní a Festivalu krátkých filmů se v tomhle ohledu během deseti předchozích ročníků podařilo vybudovat tradici.

Co se týče letošní nabídky, pochvalu si předně zaslouží vybrané sekce. Brutal Relax nabídl krváky, jež jsou samozřejmě divácky velmi vděčné, v Čechách máme ostatně silnou skupinu hororových fanoušků a Festival otrlého diváka je příběh sám o sobě. Svět zítřka věnující se sci-fi žánru si také jistě našel příznivce. A výzva Let's Talk About Sex bude vždycky někoho zajímat. Stejně jako sekce českých filmů, zvlášť když mnoho z návštěvníků patřilo mezi amatérské filmaře a zajímalo je určitě, co dělají jejich vrstevníci. Fokus Pobaltí, experimenty, dílo Christophera Doylea... Vždy promyšlené náměty, jež souvisí se současným děním ve světě kinematografie.


Co se však kvality jednotlivých snímků týče, byla velmi proměnlivá, pohybující se spíš okolo průměru. Největší kusé lákadlo byl asi domácí Furiant Ondřeje Hudečka, který se ve stejném termínu účastnil Sundance a poslední půlrok se o něm mluví jako o zjevení spasitele. Samotný snímek nakonec zaujme spíš „na naše poměry“, jak tomu bývá, rozhodně je ale dobře, že ho u nás mohla po delší době vidět široká veřejnost.

Obecně by se tedy chtělo říct, že zatímco náměty sekcí působily silně, kvalita jednotlivých děl v nich uvedených stagnovala. V každé části programu se ale naštěstí našel alespoň jeden kus, který celkový dojem zlepšil. A víc asi nemůžeme chtít, vzhledem ke kvantům existujících krátkých filmů není originalita a nápaditost samozřejmostí, s níž můžeme vždy počítat. A když chtějí pořadatelé nabízet tematicky spřízněné filmy, bude mezi nimi zákonitě i vata.

Nutno dodat, že ze zahajovacího večera čpěla jistá zahlcenost angličtinou, pouze dva snímky ze šesti mluvily jiným jazykem, program jako celek však tento dojem mírně napravil. Jako na každém správném festivalu pak bylo úplně jedno, kdo ho nakonec vyhrál, a že trojice filmů Podivíni (cena diváků), Jay (zvláštní uznání) a Poslouchej (hlavní cena) patří mezi průměr nabídky, nijak nevadí. Všechny tři vítězné snímky okamžitě převálcoval nový počin Dona Hertzfeldta Svět zítřka, jenž byl promítnut na úplný závěr a patřil k tomu nejlepšímu, co bylo k vidění.

Info

11. Festival krátkých filmů Praha
20. - 24. 1. 2016
kino Světozor, Praha
www.pragueshorts.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.