Jakub Koumar | Články / Recenze | 02.10.2015
Není nic zvláštního na tom, že důležití členové známých nebo osobitých kapel mají plnou hlavu soukromých hudebních nápadů. Konec konců svazující tendence každého kolektivu k tomu přímo vybízí. A sólové projekty vždy vyvolávají velkou zvědavost, a částečně i nedůvěru. Výjimkou není ani Ondřej Anděra zvaný Sifon ze slov chtivých WWW. A jak řekl Samuel Beckett, všechna slova jsou jen zbytečnou skvrnou na tichu a nicotě, pročež i Sifon je protentokrát opouští (takřka) úplně. A i bez nich je slušně nasycený.
Pokud někomu blesklo hlavou, jestli Sifon sám o sobě může být dostatečně poutavý, nechť okamžitě zažene tíhu pochybností. Jeho téměř stejnojmenné album sice není (a asi ani nebude) neopomenutelnou nebo kultovní deskou, ale výraznou ano, a to bez pochyb. Sifon totiž disponuje třemi důležitými vlastnostmi: zvukovou fantazií, citem pro rytmus a vkusem pro míru.
To první se projevuje poměrně pestrou nabídkou zvuků, včetně hlubokých, místy až potemnělých vrstev. Skladby jsou prodchnuté industriálním odérem, a když má přijít na řadu beat, je mrazivý, pevný a řízný. Příležitost dostane i hutná dávka psychedelie, zkreslující desku s postupem času víc a víc. Tady už to s mírou hapruje, protože deformovaných součástek se rychle přejíte, Sifon je naštěstí servíruje postupně.
Co se týče rytmiky a dynamiky, od začátku poctivý drajv i hloubka. Sifonovo probírání se zvukovou sbírkou má řád, logiku a konkrétní směr, k němuž se ubírá a z nějž neuhne ani o píď. Skladby občas škobrtnou, ale jen na oko. Nechybí dnes stále populárnější glitch, byť ho ve skutečnosti není tolik, jak se na první pohled zdá, na to jsou zvuky až příliš vyvážené, matematicky přesné a krájené podle soupravy pravítek a měřidel.
Siphon je nahrávka zajatá v jakémsi mezivětě, nápaditá, i stereotypní, zvukové vrstvy jsou hluboké, ale brzy průzračné. Deska má pevnou konstrukci a jednotlivé písně je zábava poslouchat, a to je i její největší výhoda. Otázkou je, jak brzy budete potřebovat nášup. Sifon ví, jak uspokojit chuť, ale hlad je něco úplně jiného.
Sifon – Siphon (BiggBoss, 2015)
www.biggboss.cz
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.