Články / Recenze

Sigur Rós, lynchovský reverse a andaluský pes

Sigur Rós, lynchovský reverse a andaluský pes

Zelenej | Články / Recenze | 28.06.2013

Je to teprve asi rok od vyplutí Valtari a já se opět poddávám zbrusu novým Sigur Rós. První poslech Valtari si pamatuji přesně – nahlas, subwoofer, znova a znova. To všechno je stejné, až na to, že teď si připadám o dost drsnější. V rámci hudby má sedmé studiové album Kveikur nezaměnitelný a ihned rozpoznatelný styl Sigur Rós, ale v rámci jejich diskografie je to změna. Není závratná – opět čekejte ambientní, ocelové zvuky a cinkoty, smyčec stále dráždí struny kytary. ,,We kind of wanted to go a little bit back to basics, have it a little bit moodier and darker. And now that Kjartan left the band and there's three of us left, we had to try different things, be more experimental, and work more on a computer.(...) It's also a little wake-up call. It kind of kicks your ass.“

Už první tóny nalajnují agresivní atmosféru, po které s občasnými zastávkami dosurfujete až do konce, po přestávce se zas můžete topit v bubnech a kopáku. Jistě, dokud bude stát u mikrofonu Jónsi s hlasem vypůjčeným od boha, křehký nádech se bude držet písní jako stín. Zpěv už ale není výrazným tahákem jako u Valtari, tady se vokály spíš rozplývají ve změti bubnů, kytar a ruchů, čímž působí jako další hudební nástroj. Až lynchovský reverse vokálu na začátku i konci písně Yfirbod přidává na atmosféře a podtrhuje inspirační toky, které si Sigur Rós určili – Buñuelův Andaluský pes, motýli, blesky... I artwork upozorňuje, že nejslavnější islandská trojice se ubírá spíš k Inni než k Heimě. Po postrockových výbuších, občas popřených Jónsiho falzetem, doznívají rozpálené nástroje ve své vlastní zuřivosti. Sem tam probleskne hřmící noise a zaduní hluboká basa. Nejjásavější je pak asi singl Isjaki s chytlavým refrénem a typickým houkáním.

Že Sigur Rós prořídli a klávesák Kjartan odešel, neznamená naštěstí konec pro klávesy. Jestli chcete „rozjuchanou“ Hoppípollu, pusťte si raději Takk, pokud jste ale propadli albu Kveikur, poslední track, instrumentální Var, zapadne přesně tam, kam má. Var zakončuje Kveikur jako vánek po prudké bouři.

Těžko říct, co se posledních pár měsíců ve „vítězné růži“ dělo. Jako by zašli o moc dál, než chtěli, pak vycouvali a snaží se rozpomenout na své postrockovější začátky, nálady a o co jim vlastně v hudbě šlo. Nemyslím si, že o Sigur Rós napíšu kdy něco špatného. Hrají si to svoje bez ohledu na zbytek světa a vždycky je to senzace, přičemž asi jediný a přirozený vývoj představují změny nálady a směru. Vše na svém místě.

Info

Sigur Rós – Kveikur (XL Recordings, 2013)
www.sigur-ros.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.