Články / Recenze

Sigur Rós, lynchovský reverse a andaluský pes

Sigur Rós, lynchovský reverse a andaluský pes

Zelenej | Články / Recenze | 28.06.2013

Je to teprve asi rok od vyplutí Valtari a já se opět poddávám zbrusu novým Sigur Rós. První poslech Valtari si pamatuji přesně – nahlas, subwoofer, znova a znova. To všechno je stejné, až na to, že teď si připadám o dost drsnější. V rámci hudby má sedmé studiové album Kveikur nezaměnitelný a ihned rozpoznatelný styl Sigur Rós, ale v rámci jejich diskografie je to změna. Není závratná – opět čekejte ambientní, ocelové zvuky a cinkoty, smyčec stále dráždí struny kytary. ,,We kind of wanted to go a little bit back to basics, have it a little bit moodier and darker. And now that Kjartan left the band and there's three of us left, we had to try different things, be more experimental, and work more on a computer.(...) It's also a little wake-up call. It kind of kicks your ass.“

Už první tóny nalajnují agresivní atmosféru, po které s občasnými zastávkami dosurfujete až do konce, po přestávce se zas můžete topit v bubnech a kopáku. Jistě, dokud bude stát u mikrofonu Jónsi s hlasem vypůjčeným od boha, křehký nádech se bude držet písní jako stín. Zpěv už ale není výrazným tahákem jako u Valtari, tady se vokály spíš rozplývají ve změti bubnů, kytar a ruchů, čímž působí jako další hudební nástroj. Až lynchovský reverse vokálu na začátku i konci písně Yfirbod přidává na atmosféře a podtrhuje inspirační toky, které si Sigur Rós určili – Buñuelův Andaluský pes, motýli, blesky... I artwork upozorňuje, že nejslavnější islandská trojice se ubírá spíš k Inni než k Heimě. Po postrockových výbuších, občas popřených Jónsiho falzetem, doznívají rozpálené nástroje ve své vlastní zuřivosti. Sem tam probleskne hřmící noise a zaduní hluboká basa. Nejjásavější je pak asi singl Isjaki s chytlavým refrénem a typickým houkáním.

Že Sigur Rós prořídli a klávesák Kjartan odešel, neznamená naštěstí konec pro klávesy. Jestli chcete „rozjuchanou“ Hoppípollu, pusťte si raději Takk, pokud jste ale propadli albu Kveikur, poslední track, instrumentální Var, zapadne přesně tam, kam má. Var zakončuje Kveikur jako vánek po prudké bouři.

Těžko říct, co se posledních pár měsíců ve „vítězné růži“ dělo. Jako by zašli o moc dál, než chtěli, pak vycouvali a snaží se rozpomenout na své postrockovější začátky, nálady a o co jim vlastně v hudbě šlo. Nemyslím si, že o Sigur Rós napíšu kdy něco špatného. Hrají si to svoje bez ohledu na zbytek světa a vždycky je to senzace, přičemž asi jediný a přirozený vývoj představují změny nálady a směru. Vše na svém místě.

Info

Sigur Rós – Kveikur (XL Recordings, 2013)
www.sigur-ros.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.