Články / Reporty

Síla představivosti (Laura Mvula)

Síla představivosti (Laura Mvula)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 17.10.2019

Nepatřím mezi lidi, kteří často chodí na koncerty v saku a lakovaných botách, a tak mě koncert britské soulové hudebnice Laury Mvuly, který byl zároveň zahájením festivalu Struny podzimu, už několik dní předem trochu znervózňoval. Když jsem pak v den konání akce zjistil, že koncert bude v přímém přenosu vysílat Český rozhlas, nemohl jsem se ubránit představě, jak uprostřed nějaké obzvláště tiché pasáže způsobím naprosto nevhodný hluk – a nejenže vyvolám pohoršení přítomných, ale taky to bude navždy zaznamenáno někde v archivu na Vinohradské 12. Ihned jsem si vybavil Saturnina, který spřádá svůj šibalský kousek při pohledu na mísu s koblihami…

Z představ mě úderem osmé vytrhl příchod početného orchestru Filharmonie Brno, v čele s dirigentem Troyem Millerem, jinak úspěšným bubeníkem bývalé kapely Amy Winehouse a producentem desek Emeli Sandé, Jamieho Culluma a také – Laury Mvuly. Ta na pódium nastoupila až poté, co orchestr odehrál instrumentální verzi jednoho z jejích největších hitů Green Garden. Hlasité, dynamicky frázované části, postavené na souhře smyčců, podporovaných tympány s kontrapunktem dechových nástrojů, se v první skladbě střídaly s hravými zklidněnými pasážemi, v nichž dostávaly prostor subtilnější nástroje jako hoboj. To vše připomínalo hudbu k hollywoodským velkofilmům z pera Johna Williamse a naznačilo i směr, jakým se budou ubírat aranže dalších písní.

Zpěvačka ihned po svém příchodu rozsvítila pódium nejenom zlatě blýskavými odrazy svých flitrových šatů, ale především svým charismatickým projevem a odzbrojující upovídaností. Ukázněně posazení diváci sice chvíli váhali, jak reagovat na výzvy, aby se chovali dle libosti a hlavně se dobře bavili, po několika trefných průpovídkách se jí však odevzdali a nadšeně přizvukovali potleskem i smíchem. Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Drobná postava zpěvačky karibského původu v sobě skrývá znělý hlas, který bez problémů konkuroval zvučnému doprovodu brněnských symfoniků. Když se po několika písních posadila ke klavíru, orchestr se výrazně ztišil a pouze doplňoval harmonii měkkými akordy. V jednom hřejivém momentu se Mvule také povedlo rozezpívat celé Forum Karlín závěrečným popěvkem „Lay the breadcrumb down, down“ z písně Bread z její druhé desky The Dreaming Room. Intuice napovídala, že zklidnění nepotrvá věčně, a už v nesmírně procítěné Show Me Love přicházely náznaky, že se blíží finále, které bylo stejně grandiózní jako úvod koncertu.

Fanoušci obeznámení s tvorbou Laury Mvuly nemohli být překvapeni tím, že její písně fungují i v orchestrálních aranžmá, vždyť už debut Sing to the Moon přehrála s nizozemským Metropole Orkest, v živém provedení však byla síla skladeb mnohonásobná. Vážnost a preciznost přednesu příjemně kontrastovala s uvolněnou atmosférou, kterou nenarušilo ani to, když v zákulisí s děsivým rámusem cosi spadlo a první řady se dusily potlačovaným smíchem. Moje představa se tedy díky náhodě v podstatě naplnila. Teď si jdu pustit záznam a zjistit, jestli je to na něm slyšet.

Info

Laura Mvula (uk)
15. 10. 2019 Forum Karlín, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.