Články / Reporty

Síla představivosti (Laura Mvula)

Síla představivosti (Laura Mvula)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 17.10.2019

Nepatřím mezi lidi, kteří často chodí na koncerty v saku a lakovaných botách, a tak mě koncert britské soulové hudebnice Laury Mvuly, který byl zároveň zahájením festivalu Struny podzimu, už několik dní předem trochu znervózňoval. Když jsem pak v den konání akce zjistil, že koncert bude v přímém přenosu vysílat Český rozhlas, nemohl jsem se ubránit představě, jak uprostřed nějaké obzvláště tiché pasáže způsobím naprosto nevhodný hluk – a nejenže vyvolám pohoršení přítomných, ale taky to bude navždy zaznamenáno někde v archivu na Vinohradské 12. Ihned jsem si vybavil Saturnina, který spřádá svůj šibalský kousek při pohledu na mísu s koblihami…

Z představ mě úderem osmé vytrhl příchod početného orchestru Filharmonie Brno, v čele s dirigentem Troyem Millerem, jinak úspěšným bubeníkem bývalé kapely Amy Winehouse a producentem desek Emeli Sandé, Jamieho Culluma a také – Laury Mvuly. Ta na pódium nastoupila až poté, co orchestr odehrál instrumentální verzi jednoho z jejích největších hitů Green Garden. Hlasité, dynamicky frázované části, postavené na souhře smyčců, podporovaných tympány s kontrapunktem dechových nástrojů, se v první skladbě střídaly s hravými zklidněnými pasážemi, v nichž dostávaly prostor subtilnější nástroje jako hoboj. To vše připomínalo hudbu k hollywoodským velkofilmům z pera Johna Williamse a naznačilo i směr, jakým se budou ubírat aranže dalších písní.

Zpěvačka ihned po svém příchodu rozsvítila pódium nejenom zlatě blýskavými odrazy svých flitrových šatů, ale především svým charismatickým projevem a odzbrojující upovídaností. Ukázněně posazení diváci sice chvíli váhali, jak reagovat na výzvy, aby se chovali dle libosti a hlavně se dobře bavili, po několika trefných průpovídkách se jí však odevzdali a nadšeně přizvukovali potleskem i smíchem. Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Drobná postava zpěvačky karibského původu v sobě skrývá znělý hlas, který bez problémů konkuroval zvučnému doprovodu brněnských symfoniků. Když se po několika písních posadila ke klavíru, orchestr se výrazně ztišil a pouze doplňoval harmonii měkkými akordy. V jednom hřejivém momentu se Mvule také povedlo rozezpívat celé Forum Karlín závěrečným popěvkem „Lay the breadcrumb down, down“ z písně Bread z její druhé desky The Dreaming Room. Intuice napovídala, že zklidnění nepotrvá věčně, a už v nesmírně procítěné Show Me Love přicházely náznaky, že se blíží finále, které bylo stejně grandiózní jako úvod koncertu.

Fanoušci obeznámení s tvorbou Laury Mvuly nemohli být překvapeni tím, že její písně fungují i v orchestrálních aranžmá, vždyť už debut Sing to the Moon přehrála s nizozemským Metropole Orkest, v živém provedení však byla síla skladeb mnohonásobná. Vážnost a preciznost přednesu příjemně kontrastovala s uvolněnou atmosférou, kterou nenarušilo ani to, když v zákulisí s děsivým rámusem cosi spadlo a první řady se dusily potlačovaným smíchem. Moje představa se tedy díky náhodě v podstatě naplnila. Teď si jdu pustit záznam a zjistit, jestli je to na něm slyšet.

Info

Laura Mvula (uk)
15. 10. 2019 Forum Karlín, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.