Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 19.04.2022
S novou nahrávkou Dying Passion vyvstávají vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě, jak je známe dnes, zatím neexistovaly (zřídka měl někdo účet na Myspace, Facebook ještě nespatřil světlo světa), na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat, a především fungovalo něco, čemu se říkalo scéna. I když byla rozdrobená mezi jednotlivé odnože, o kapelách jako Dying Passion slyšel každý. Na jejich vystoupení se potkávali fanoušci metalu, rocku, punku, mladí, staří a všichni svorně a spokojeně pokyvovali hlavou. Snad proto, že Dying Passion hrají hudbu, která v sobě spolu s posmutnělostí měla vždy i trochu pozitivní energie, chytlavost a schopnost oslovit široké publikum, aniž by se podbízela.
Jakkoli skupina zpočátku vycházela z doom a gothic metalu, sloužily jí tyto žánry spíš jako prostředek k ozvláštnění a doplněk než jako prostor, ve kterém by se uzavřela. A i když velkou část tvorby tvoří pomalé melancholické skladby, z vystoupení neodcházíte vyčerpaní, spíše naopak.
Skylor, vyprávějící příběh astronauta putujícího neznámých vesmírem, je už devátá řadovka, na níž si Dying Passion stále drží úroveň. Vedle předchozích je zdaleka nejrozvolněnější, přitom ale muzikantsky nejsebevědomější. Zvukově se úplně vzdaluje tvrdším metalovým začátkům a pohybuje se v rovině pop rocku doplněného nenápadnou elektronikou a bohatě použitými kytarovými efekty. Atmosféra příběhu odehrávajícího se v hlubinách vesmíru je tu vytvořená způsobem, který není agresivní a blíží se popové vstřícnosti. Zároveň si Skylor zachovává precizní kytarové řemeslo a hlavně plastický, živý zvuk - o mastering se postaral Jacob Hansen, který v minulosti spolupracoval třeba s Katatonií.
Skylor posluchače nijak neznejišťuje, nevrhá do neznáma, ale nechává jej plout v hloubavých, bezpečně ohraničených vodách. A ty přinášejí vítané uvolnění. Skladby jako Search, Aerosouls nebo Today stojí na silných libozvučných motivech a patří k tomu nejlepšímu, co Dying Passion vytvořili. I proto, jak nenápadné se zprvu jeví a s jakou intenzitou nakonec zapůsobí.
Pokud bychom si kladli otázku, zda to celé není až moc nostalgické, a jestli se náhodou na Skylor nezastavil čas, je třeba odpovědět, že zastavil. A právě v tom tkví síla Dying Passion - i podeváté nás dovedou přenést do světa, z něhož se ani tentokrát nechce pryč.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.