Veronika Miksová | Články / Reporty | 22.03.2017
Možná to je jen tím, že trpím celoživotní životní rozpolceností, na jednu stranu mi není nic dost dobrý, na druhý mi ke spokojenosti stačí chleba s máslem, pohled na ranní mlhu. July Talk jsem přes (nebo právě pro) všechny ty řeči o nejlepší nový kanadský rokenrolový kapele, divokejch koncertech a esteticky vyvedenejch klipech striktně v černobílé podezřívala z větší než nutné dávky pozérství.
Nahlodal mě odpolední rozhovor, na který jsem málem nedorazila, protože Prahu nepochopitelně zapomínám a dokážu znejistět sama sebe nejvíc ze všech. Byli jako kámoši od vedle. V přítmí Chapeau označil Peter Dreimanis svým charismatickým chraplákem mé skromné obutí za boty svých snů. S Leah, která z umělé helmovité blond přešla na přirozenou barvu jsme narazili na společnou zálibu v občasném atakování neznámých upřenými pohledy (které se může nehezky vymstít). “Chtěli bychom si s tebou po koncertě vyrazit a můžeme tě obejmout?” Jo, já vím, že jsem si na to sama nahrála otázkou na doteky (název poslední desky je Touch), ale co zbývá, když se člověk cítí v té dnešní úžasně propojené době osaměle jako staletá lípa u dědy za chalupou.
O Lazer Viking, jednom z alter eg Jakuba Kaifosze, neni nutný se vypisovat. Mám slabost pro lidi, který se bojím oslovit, tím spíš, když se jim líbí Starci na chmelu. Nečekala jsem, že by pro něj česko-zahraniční dav ve vyprodaném Chapeau měl pochopení, hrozně bych si přála, aby v těch svých tygrovaných věcech vystoupil u mě na Vysočině, ve starým kině Oko. Přísámbůh, že bych letáčky rozdala holkám v ordinaci, při případných invektivách maloměstského publika (které by nedorazilo) bych ho chránila vlastním tělem a na vzpamatování ho zavedla do vyuzeného baru, kde se drahými rumy nejvíc zpíjí kouzelně uválený barman, co si nenechá kecat do muziky a jeho retrívr miluje chipsy.
Jestli July Talk něco naživo umí, tak udělat show i z průměrných (a zároveň nejoblíbenějších) písniček. Texty největších hitů Summer Dress a Paper Girl tak skandovala půlka sálu, který byl v pohybu v podstatě celý hodinový set. A jakkoliv koncerty v Chapeau Rouge nenávidím, pozitivní vliv vysokého podílu cizinců, kteří se nebojí hejbnout zadkem a tančit, je nemalý, oprošťuje od pohybového studu a nechává zapomenout na okolní svět. Na správných místech byla tahle dvojka osobní - když Leah téměř všechny přechody mezi songy prokládala českými větami nebo když Dreimanis připomněl první koncert July Talk v Roxy (v rámci Free Mondays), kam se neočekávaně nahrnuly davy. Snadno se propadalo i těžko dešifrovatelné intimitě a častému vzájemnému fyzickému kontaktu. Jakmile se ozvala klavírní linka Strange Habit, hymny podléhání starým zvykům, měli mě v hrsti a poslední pochybnosti spojené s příliš okatým přihýbáním si z lahve Jamesona vyletěly komínem.
For all the wrong reasons clothes fall to the floor
Chlapovi s šílenýma očima, co nosí na koncertech pořád tu stejnou bílou košili, a holce, co tančí jako zběsilá a zároveň z ní sálá čistá duše, se holt nedá nevěřit.
July Talk (ca) + Lazer Viking (cz)
18.3. 2017 Chapeau Rouge, Praha
foto © Anna Baštýřová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.