Zdeněk Němec | Články / Reporty | 01.10.2017
Čas ukazuje za pět minut koncert a pod pódiem je zbytečně moc volného místa. Muž číslo jedna: “Kde jsou všichni ti vysokoškoláci v kostkovaných košilích a s patkama na hlavě? Na kdejakou pičovinu si zajdou, ale když přijede konečně pořádná muzika, tak nic.” Muž číslo dvě přikyvuje a muž číslo jedna ví: “Škoda mluvit.” Stejně tak bychom se ale mohli ptát, kde byli tihle dva a jejich kumpáni, když v sobotu do brněnské Prahy dojeli Mohammad. Bylo tam tak dvacet lidí, včetně barmanů. Škoda mluvit.
Father Murphy nastupují před poloprázdný parket, ovšem povědomé obličeje z koncertů Swans nebo Killing Joke tvoří dychtivé publikum. Pamětníci, na které v Kabinetu často nenarazíte, reagují od začátku patřičně a ženou okultní dvojici k velkému výkonu. Freddie a Chiara jsou propojeni intenzitou přesahující jakákoli intimní spojení, na pódiu jsou uzavřeni v bublině, do níž může proniknout jen potlesk mezi písněmi. Nonverbální a mimosmyslové dorozumívání je až hmatatelné, přesto lze komunikaci sledovat jen nezúčastněně. Fyzické přesahy přichází spolu se zvukem, ale k tomu tentokrát nedošlo. Hlasitost během úvodní části Father Murphy si zasloužila vyšší hladinu.
Jarboe, gotická divoženka z dob The Living, je minulostí. Zpěvačka jako víla, oděná do noční oblohy beze hvězd a s odbarvenými vlasy, vplouvá na stage. Jedinečná vokalistka má ještě decentnější nástup než její kolegové Freddie Murphy a Chiara Lee, kteří se stahují do pozadí. Komorní šepot a odříkávání intimních příběhů střídá intenzivní přednes, sálem zní sténání i působivý vokál se syrovým doprovodem. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem čekal víc. Jak v případě prožitku, tak délky vystoupení, které se včetně předehry italské dvojice vešlo do necelé hodiny.
Publikum se během setu rozrostlo do sympatických rozměrů, ale návyk na časový standard předkapela v devět, headliner v deset, udělal svoje a nic na tom nezměnilo ani oznámení pořadatelů na eventu. A to můžou být všichni rádi, že se nezačalo v osm…
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.