Články / Offtopic / / Movie/dox

Šíleně hrozná osmička aneb Kams' dal rozum, negře?

Šíleně hrozná osmička aneb Kams' dal rozum, negře?

Shaqualyck | Články / Offtopic / / Movie/dox | 14.02.2016

182 minut. Je to hodně? Málo? Jak se to vezme. Na paranoidní konverzačku odehrávající se po většinu stopáže v jedné místnosti je to ažaž, zvlášť selhává-li Tarantino ve své královské disciplíně – kulervoucích dialozích, díky nimž zaslouženě zkultovněla valná většina jeho dosavadní tvorby. Ani tentokrát se slovy nešetřilo a snímek nezřídka supluje reportáž z kurzu rétoriky. Potíž je v tom, že každá druhá věta je tu navíc, tempo stagnuje, postavy cíleně přešlapují a divák se nudí. Jako by legendární tvůrce ztratil soudnost a vědom si štědrého rozpočtu popustil uzdu své nezkrotné užvaněnosti živené obsedantním perfekcionismem. Rozbor textu Madonnina hitu Like a Virgin v Gaunerech fungoval, stejně jako (Kill) Billovo pojednání o Supermanovi nebo čtvrtlibrák se sýrem a tlachání o kafi v Pulp Fiction. Své verbální bizáry si talentovaný psavec hýčkal, přiměřeně dávkoval a uvážlivě zasazoval do kontextu akce, násilí a peprných hlášek. Podobné lehkosti se však jeho osmému celovečeráku zoufale nedostává, a pokud jde o to kafe, kam se na Quentina hrabe Maryša…

Jistě, už Hanebný Pancharti byli ukecaní až běda, ale v případě polyglotního nácka Landy šlo o humorně protežovaný rys jedné z postav, případně způsob, jak neotřele pracovat s gradací a posouvat děj skrze lingvistická okénka – stačí vzpomenout na scénu v podzemní taverně. Nespoutaný Django měl coby druhý vrchol Tarantinovy volné spaghetti trilogie alespoň plnohodnotně vykreslené postavy a navíc sympatického hrdinu s ušlechtilou motivací. Osm hrozných nabízí pouhou skvadru ledabyle načrtnutých figurek, které jsou tu hlavně proto, aby si donekonečna vyměňovaly jadrné bonmoty a v nestřežených okamžicích jedna po druhé umíraly. Přitom na začátku jsou karty rozdány k velké partii. Na jedné straně vražedkyně eskortovaná k popravě nesmlouvavým lovcem lidí s výstředním doprovodem, na té druhé podezřelé osazenstvo zájezdního hostince, ve kterém nikdo a nic není, jak vypadá. Venku blizard, uvnitř smrt. A navrch stín války Severu proti Jihu jako neutuchající zdroj rasistických průpovídek s nečekaným blaxploitation přesahem.


V několika jednotlivostech je to starý dobrý (a zábavný) maniak z videopůjčovny (průběžný vtip s rozbitými dveřmi, strasti zmrzlého vozky OBiho), celek ovšem strádá pod diktátem velikášského hračičky, jenž na úkor vyprávění lpí na nesmyslných detailech, a výsledek jeho snažení připomíná film někoho, kdo si na Tarantina jen hraje. Řada scén vyznívá uměle (kytara, Lincolnův dopis) a čekání na to, kdo koho nakonec odpráskne, velmi rychle pozbývá smyslu. Od zákeřných desperátů by člověk čekal trochu fištrónu, jenže chování přehrávajících protagonistů nezřídka postrádá logiku, a proč Tim Roth celou dobu (zdařile) kopíruje Christopha Waltze, ví nejspíš jen sám autor. Obsazení Channinga Tatuma (nic osobního, v Útoku na Bílý dům byl k sežrání) lze pak bez uzardění označit za první náznak tvůrčí opotřebovanosti.

Příznačná brutalita a čvachtavé gore efekty jsou k ničemu, když jakýkoliv náznak napětí pohřbívá teatrální strojenost. A pointa? Žádná není. Režisér místo ní servíruje polopatický flashback, nabízející jen další zbytečné klábosení, které je divákovi v danou chvíli platné jak mrtvému příslovečný zimník. K čemu potom Richardsonova parádní kamera či Morriconeho (konečně!) sugestivní hudba? Finesy jako tabák značky Red Apple či odkazy na Carpentrovu Věc jsou pouze vločkami v závěji a krom zasvěcených fandů je stejně nikdo nepobere. Netradiční formát Ultra Panavision 70 je v konečném účtování nanejvýš uznáníhodnou frajeřinou, která dosud nejhorší tarantinovku z bahna průměrnosti nevytáhne, i kdyby na plátně vypadala sebevelkolepěji.

Info

Osm hrozných
režie: Quentin Tarantino, 2015
www.thehatefuleight.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vtedy u Tarantina (Once Upon a Time in Hollywood)

redakce 25.08.2019

Námet znie veľmi komplexne a každý si predstaví rozmanitý príbeh, ktorý sa z postáv hraných hviezdami najvyššej hollywoodskej kvality môže vykľuť. No...

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

redakce 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

redakce 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

redakce 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

redakce 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

redakce 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

redakce 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.

Korzo #1: Písničky a nudní zombies

redakce 29.06.2019

Poselství Jarmuschova hororu Mrtví neumírají se táhne celým snímkem a vyvrcholí v závěru, ale je v tom ironie, nebo ne? Tak či tak, vážně mě nenapadlo, že mně bude lézt…

Něžná vražda konvencí (Poslední večery na Zemi)

redakce 28.06.2019

Režisér a literát Gan Bi ve snímku Poslední večery na Zemi posouvá hranice filmového jazyka.

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.