Články / Offtopic / / Movie/dox

Šíleně hrozná osmička aneb Kams' dal rozum, negře?

Šíleně hrozná osmička aneb Kams' dal rozum, negře?

Shaqualyck | Články / Offtopic / / Movie/dox | 14.02.2016

182 minut. Je to hodně? Málo? Jak se to vezme. Na paranoidní konverzačku odehrávající se po většinu stopáže v jedné místnosti je to ažaž, zvlášť selhává-li Tarantino ve své královské disciplíně – kulervoucích dialozích, díky nimž zaslouženě zkultovněla valná většina jeho dosavadní tvorby. Ani tentokrát se slovy nešetřilo a snímek nezřídka supluje reportáž z kurzu rétoriky. Potíž je v tom, že každá druhá věta je tu navíc, tempo stagnuje, postavy cíleně přešlapují a divák se nudí. Jako by legendární tvůrce ztratil soudnost a vědom si štědrého rozpočtu popustil uzdu své nezkrotné užvaněnosti živené obsedantním perfekcionismem. Rozbor textu Madonnina hitu Like a Virgin v Gaunerech fungoval, stejně jako (Kill) Billovo pojednání o Supermanovi nebo čtvrtlibrák se sýrem a tlachání o kafi v Pulp Fiction. Své verbální bizáry si talentovaný psavec hýčkal, přiměřeně dávkoval a uvážlivě zasazoval do kontextu akce, násilí a peprných hlášek. Podobné lehkosti se však jeho osmému celovečeráku zoufale nedostává, a pokud jde o to kafe, kam se na Quentina hrabe Maryša…

Jistě, už Hanebný Pancharti byli ukecaní až běda, ale v případě polyglotního nácka Landy šlo o humorně protežovaný rys jedné z postav, případně způsob, jak neotřele pracovat s gradací a posouvat děj skrze lingvistická okénka – stačí vzpomenout na scénu v podzemní taverně. Nespoutaný Django měl coby druhý vrchol Tarantinovy volné spaghetti trilogie alespoň plnohodnotně vykreslené postavy a navíc sympatického hrdinu s ušlechtilou motivací. Osm hrozných nabízí pouhou skvadru ledabyle načrtnutých figurek, které jsou tu hlavně proto, aby si donekonečna vyměňovaly jadrné bonmoty a v nestřežených okamžicích jedna po druhé umíraly. Přitom na začátku jsou karty rozdány k velké partii. Na jedné straně vražedkyně eskortovaná k popravě nesmlouvavým lovcem lidí s výstředním doprovodem, na té druhé podezřelé osazenstvo zájezdního hostince, ve kterém nikdo a nic není, jak vypadá. Venku blizard, uvnitř smrt. A navrch stín války Severu proti Jihu jako neutuchající zdroj rasistických průpovídek s nečekaným blaxploitation přesahem.


V několika jednotlivostech je to starý dobrý (a zábavný) maniak z videopůjčovny (průběžný vtip s rozbitými dveřmi, strasti zmrzlého vozky OBiho), celek ovšem strádá pod diktátem velikášského hračičky, jenž na úkor vyprávění lpí na nesmyslných detailech, a výsledek jeho snažení připomíná film někoho, kdo si na Tarantina jen hraje. Řada scén vyznívá uměle (kytara, Lincolnův dopis) a čekání na to, kdo koho nakonec odpráskne, velmi rychle pozbývá smyslu. Od zákeřných desperátů by člověk čekal trochu fištrónu, jenže chování přehrávajících protagonistů nezřídka postrádá logiku, a proč Tim Roth celou dobu (zdařile) kopíruje Christopha Waltze, ví nejspíš jen sám autor. Obsazení Channinga Tatuma (nic osobního, v Útoku na Bílý dům byl k sežrání) lze pak bez uzardění označit za první náznak tvůrčí opotřebovanosti.

Příznačná brutalita a čvachtavé gore efekty jsou k ničemu, když jakýkoliv náznak napětí pohřbívá teatrální strojenost. A pointa? Žádná není. Režisér místo ní servíruje polopatický flashback, nabízející jen další zbytečné klábosení, které je divákovi v danou chvíli platné jak mrtvému příslovečný zimník. K čemu potom Richardsonova parádní kamera či Morriconeho (konečně!) sugestivní hudba? Finesy jako tabák značky Red Apple či odkazy na Carpentrovu Věc jsou pouze vločkami v závěji a krom zasvěcených fandů je stejně nikdo nepobere. Netradiční formát Ultra Panavision 70 je v konečném účtování nanejvýš uznáníhodnou frajeřinou, která dosud nejhorší tarantinovku z bahna průměrnosti nevytáhne, i kdyby na plátně vypadala sebevelkolepěji.

Info

Osm hrozných
režie: Quentin Tarantino, 2015
www.thehatefuleight.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zatancujem ti z lásky na hrobe (Leto 85)

Bibiána Hajdanyová 30.10.2020

Scenár pracuje s námetom lásky a dospievania. Formujú sa v ňom pocity šťastia a radosti ako aj samoty, bezmocnosti či depresie vedúcej až k myšlienkam na smrť.

Mladistvá smršť v rytme reggeatonu (Ema)

Bibiána Hajdanyová 16.10.2020

Aj keď je plný pohlcujúcej zmyselnosti, opojného tanca a temperamentu, základná otázka sa sústredí na to najpodstatnejšie – zložitosť ľudských vzťahov.

Barabáš kráľom dokumentu (Salto je kráľ)

Bibiána Hajdanyová 12.09.2020

Partia dobrých kamarátov a dobrodruhov v ňom objavuje nepreskúmané miesta planéty, ktoré bývajú extrémne nebezpečné.

Pohoda nekonečného ničnerobenia (Palm Springs)

Jonáš Sudakov 30.08.2020

Iba v posledných piatich rokoch vyšlo šestnásť filmov o ľuďoch zaseknutých v časovej slučke. Síce je to vďačná téma, ale len málokedy sa tieto filmy...

Nolanova časová smršť (Tenet)

Lukáš Masner 27.08.2020

Nově se totiž Nolanovi podařilo zakomponovat prvek časových paradoxů, kdy se v rámci jednoho záběru setkává hned několik proti sobě plynoucích časů, ale i pohybů.

Disharmonická mexická výprava (Frida Viva La Vida)

Bibiána Hajdanyová 23.08.2020

Je možné sledovať atmosférické pohľady na krajinu, zrnité spomienkové zábery zo života umelkyne či megalomanské prostredie Ameriky, ktoré pripomína, ako veľmi ju Kahlo neznášala.

Pre milovníkov cyklistiky (Raoul Taburin)

Bibiána Hajdanyová 02.08.2020

Raoul Taburin osciluje medzi komédiou a rodinným filmom, ktorý podrobne rozpracuváva strach z vlastnej slabosti.

Smelý začiatok (Než skončí léto)

Bibiána Hajdanyová 19.07.2020

Film rozpracuváva tínedžerskú lásku, hovorí o nezvratnom osude a rieši morálne zásady. Z festivalu v Benátkach si odniesol niekoľko cien a nemal by uniknúť ani širšej verejnosti.

Nesmierne vydýchnutie bolesti (Bludné kruhy)

Jonáš Sudakov 10.07.2020

V každom z období sú iné emocionálne vyčerpávajúce momenty, ktoré skúmajú smrť, násilie, náboženstvo a rasizmus voči pôvodnému obyvateľstvu.

Člověk člověku vlastníkem (Vlastníci)

Shaqualyck 21.06.2020

Ne že by se u nás točilo málo komedií. Jen se na ně nedá koukat. Vlastníci Jiřího Havelky představují výjimku z pravidla.