Články / Reporty

Šílenstvím do pekla (Oxbow, Sumac)

Šílenstvím do pekla (Oxbow, Sumac)

waghiss666 | Články / Reporty | 23.04.2017

Stárnu pozdě.
Jak jinak si vysvětlit, že na dny, kdy se to všechno dělo, si nevzpomínám? Listuju v kronikách psaných jazykem, kterému ještě rozumím, vytrhané stránky najdu později v archivu a vlepím je na jejich místo. Teď se mění čas. Neplyne. Jako tekoucí písek, co mrzne, praská, sype a kape. Jdu mu naproti, srkat ještě pár kapek vědomí2go z kelímku, před zamčeným klubem. Vyrazit pozdě a dorazit brzo? Klepu na mučírnu. Tohle se mi nestává.

Nejprve násilí. Připravenější od Inter Arma čekají Mastodon light, neználek nic a oba dostanou totéž. Hra na schovku za mlátícíma řepama a pikola schovaná někde v bloudění mezi post i black a math či thrash. Na trasách, co se neprotnou. Alespoň ne dneska, bohužel, neb co netrýzní, to sem nepatří. Tlak, co nejde spočítat a tepe riffama rozprášenýma na padrť, má zaútočit až závěrem. Do té doby ještě několikrát zešílíme, teď ale sbíráme síly na Oxbow.

Zase se vykrucuju ze slov. Co jiní umí nádherně a přirozeně, potřebuju odkulhat. Oni mají příběh, já jen najetý scénář. To oni hráli pod jevištěm premiéry. Já jen čtu a slýchám o reprízách. Není důvod k objímačce s nostalgií. Místo je tady a čas je teď, moje první poslední šance.
Už zase.
Tahy smyčcem, tmu zkraje pódia zahušťuje aromatická vůně orientu. Kytarový jekot zkratuje zevnitř. Dusím epileptika. Do záchvatu v rytmu prasojazzu vkročí jistým krokem Vévoda. Nic neříká, jen zabíjí pohledem nasraného pitbula nejzralejší jakosti. Smekne.
Yoke!
Kecy o nepopsatelnosti Oxbow podtrhuju až zpětně a ani rozpomínání se u poslechu novinky Thin Black Duke nepomáhá. Číst mezi řádky, luštit kvílení ve snaze pochopit výhrůžku smrdí sisyfovstvím. Po tlamě nikdo neschytal, ale všichni se báli, co přijde, až Eugenovi dojdou svršky. Atak rovnou za hranice vědomí, daleko od příčetnosti, za mříže cenící se ze čtyř holých stěn. Jestli existuje jazyk, kterým tohle popsat, kupte mi slovník. Bláznovo blues, bezprostřední psychopatie, noblesní záchvat v košili a kravatě. Pro tyhle psychopaty, jako je Niko, mám slabost, ten pán umí nestárnout. Špinavá hra gentlemanů. Jedinou desku jsem nedoposlouchal a teď už to chápu. Dopisuju kapitoly, pokračuju v příběhu, jehlu na asfalt. Až odteď mi u Narcotic Story konečně sepne. Konečně jsem se zbláznil.

fotogalerie z koncertu tady

Neumím si jinak vysvětlit, kolik barev Sumac, tělesa zodpovědného za nejbrutálnější (ne)hudební očistu, vyfiltroval až živák. Nenechte se mýlit – kosti praskaly a hrdlem Aarona Turnera promlouval sám ďábel. Klišé? Jestli Oxbow zhmotnili roky odžitého šílenství, pak následovat už mohlo jen samo peklo. Dokořán. Rozpustit asfalt, nemíchat hrudky, zakopávat a seškrabávat z podrážek tavící se tmu. Jako nažhavená struska kapající z oblohy, kterou tu a tam pročísne záblesk a nastíní, že i temno skýtá odstíny, které spočítá snad jen Nick Yacyshyn. Liché zlo za hranicí. Brian Cook zůstal ve Státech, čtyřstrunný záskok zhodnotili kuřáci jako nadbytečný, vždyť kdyby tam basák chyběl, znělo by to čitelněji, žejo? Nevím, kde jste byli vy, ale já byl tam a bylo to všude, jen asi o kousek jinde. Ne?

„There you go. I wrote a book into your book.“ (mr. Eugene S. Robinson)

Info

Oxbow (us) + Sumac (us) + Inter Arma (us)
20. 4. 2017 Futurum Music Bar, Praha

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.