Články / Reporty

Šílenstvím do pekla (Oxbow, Sumac)

Šílenstvím do pekla (Oxbow, Sumac)

waghiss666 | Články / Reporty | 23.04.2017

Stárnu pozdě.
Jak jinak si vysvětlit, že na dny, kdy se to všechno dělo, si nevzpomínám? Listuju v kronikách psaných jazykem, kterému ještě rozumím, vytrhané stránky najdu později v archivu a vlepím je na jejich místo. Teď se mění čas. Neplyne. Jako tekoucí písek, co mrzne, praská, sype a kape. Jdu mu naproti, srkat ještě pár kapek vědomí2go z kelímku, před zamčeným klubem. Vyrazit pozdě a dorazit brzo? Klepu na mučírnu. Tohle se mi nestává.

Nejprve násilí. Připravenější od Inter Arma čekají Mastodon light, neználek nic a oba dostanou totéž. Hra na schovku za mlátícíma řepama a pikola schovaná někde v bloudění mezi post i black a math či thrash. Na trasách, co se neprotnou. Alespoň ne dneska, bohužel, neb co netrýzní, to sem nepatří. Tlak, co nejde spočítat a tepe riffama rozprášenýma na padrť, má zaútočit až závěrem. Do té doby ještě několikrát zešílíme, teď ale sbíráme síly na Oxbow.

Zase se vykrucuju ze slov. Co jiní umí nádherně a přirozeně, potřebuju odkulhat. Oni mají příběh, já jen najetý scénář. To oni hráli pod jevištěm premiéry. Já jen čtu a slýchám o reprízách. Není důvod k objímačce s nostalgií. Místo je tady a čas je teď, moje první poslední šance.
Už zase.
Tahy smyčcem, tmu zkraje pódia zahušťuje aromatická vůně orientu. Kytarový jekot zkratuje zevnitř. Dusím epileptika. Do záchvatu v rytmu prasojazzu vkročí jistým krokem Vévoda. Nic neříká, jen zabíjí pohledem nasraného pitbula nejzralejší jakosti. Smekne.
Yoke!
Kecy o nepopsatelnosti Oxbow podtrhuju až zpětně a ani rozpomínání se u poslechu novinky Thin Black Duke nepomáhá. Číst mezi řádky, luštit kvílení ve snaze pochopit výhrůžku smrdí sisyfovstvím. Po tlamě nikdo neschytal, ale všichni se báli, co přijde, až Eugenovi dojdou svršky. Atak rovnou za hranice vědomí, daleko od příčetnosti, za mříže cenící se ze čtyř holých stěn. Jestli existuje jazyk, kterým tohle popsat, kupte mi slovník. Bláznovo blues, bezprostřední psychopatie, noblesní záchvat v košili a kravatě. Pro tyhle psychopaty, jako je Niko, mám slabost, ten pán umí nestárnout. Špinavá hra gentlemanů. Jedinou desku jsem nedoposlouchal a teď už to chápu. Dopisuju kapitoly, pokračuju v příběhu, jehlu na asfalt. Až odteď mi u Narcotic Story konečně sepne. Konečně jsem se zbláznil.

fotogalerie z koncertu tady

Neumím si jinak vysvětlit, kolik barev Sumac, tělesa zodpovědného za nejbrutálnější (ne)hudební očistu, vyfiltroval až živák. Nenechte se mýlit – kosti praskaly a hrdlem Aarona Turnera promlouval sám ďábel. Klišé? Jestli Oxbow zhmotnili roky odžitého šílenství, pak následovat už mohlo jen samo peklo. Dokořán. Rozpustit asfalt, nemíchat hrudky, zakopávat a seškrabávat z podrážek tavící se tmu. Jako nažhavená struska kapající z oblohy, kterou tu a tam pročísne záblesk a nastíní, že i temno skýtá odstíny, které spočítá snad jen Nick Yacyshyn. Liché zlo za hranicí. Brian Cook zůstal ve Státech, čtyřstrunný záskok zhodnotili kuřáci jako nadbytečný, vždyť kdyby tam basák chyběl, znělo by to čitelněji, žejo? Nevím, kde jste byli vy, ale já byl tam a bylo to všude, jen asi o kousek jinde. Ne?

„There you go. I wrote a book into your book.“ (mr. Eugene S. Robinson)

Info

Oxbow (us) + Sumac (us) + Inter Arma (us)
20. 4. 2017 Futurum Music Bar, Praha

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...