Nikola Piálková | Články / Reporty | 12.09.2016
S holkama se srážíme před Crossem. Nacházíme volný flek a sedáme do trávy. Zas je to pestré. Na Muchu přišli mladí i staří, hipsteři i punkáči. Skrze marihuanový opar spatřím frontu na pivo, která by mohla konkurovat leckterému socialistickému řeznictví, a tak jen na sucho polknu a zapálím si cigaretu. „Jestli zase nezahraje Kamila, budu fakt nasraná,“ cedí skrz zuby jemňoučká blondýnka, co sedí přede mnou. Kamila Nikola nezahrála, navzdory tomu si nás znova omotala kolem prstu.
Když se setmí a za pódiem se začnou mihotat rozčepýřené vlasy, je čas vstát a procpat se blíž k pódiu. „To su já, vaša matka!“ ječí vlasaté děvče a rozjíždí koncert Ježíšem. Trochu se lekám, protože je to dost zmatené, publikum nereaguje na vynechávky mrdání v hlavě, a tak se bojím, aby tenhle zmatek neovládl celý koncert. Semeno už je v pohodě, dostává to grády, všichni se dostanou do svých rolí, vpředu se poguje, vzadu víc kouří a pije. Všechno je, jak má být. Nastává čas novinek. Promiskuitní Nána mě bere, Matka snad ještě víc. Čiší z nich potenciál dalších muších hitovek. Překvapují zajímavé kompozice, baví mě to. Ještě knedlík, ještě lásku. Odpověz mi na otázku.
Následuje Cobain, který svérázným způsobem vzdává hold zesnulým muzikantským esům od Filipa Topola po Janis Joplin. Je pozdě se zamilovat. Po pár starších peckách Mucha uvádí další čerstvou věc. Pan Píča je věnován zvukaři Liborovi, konotací prý netřeba. Čekám nálož ve stylu Kamila, na místo toho ale slyším táhnoucí se melodii, kterou kapela zbytečně couvá, a přibližuje se tak svému staršímu prostšímu já. Neztrácejme drahocenný čas. „Tuto písničku věnuji chlapečkovi, který dnes červeně zvracel ve vlaku,“ prohlásí frontmanka a spustí další píseň s mateřskou tematikou.
Na řadu přichází sekce zaměřena na problémy romských spoluobčanů. Na dva songy se Nikola mění a stěžuje si na životy zase trochu z jiného úhlu pohledu. Su Romka. Slibovals mi lásku a love. Je to divoké, vzpurné, chytlavé. Zahrada Crossu, ač k prasknutí, nadšeně poskakuje. Romku následovně doplňuje Kaj džas. Místy nám to přitáhne uši, to k Mušiným vystoupením už prostě patří. Nepojedeš nikam. Láska. Konec.
Přirozeně dochází na přídavek. A kdyby jeden. Kapela se vrací hned třikrát, přičemž hraje taky další novotu, jež se posmívá děvčatům posedlým šperky a botami. Šmucike médchen. Závěrečný Úchyl je pro nového bubeníka Jardu, který, pro tuto píseň zastoupen basákem Ondrou Kyasem, na pódium přináší štafle, z nichž spolu s Nikolou ve finále zamávají i těm nejupozaděnějším posluchačům. „Děcka, čaute, už se mi dělají kola od mlíka,“ loučí se máma Mucha.
Mucha
11. 9. 2016 Cross Club, Praha
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.