Články / Recenze

Silou kovadliny nejen do předních řad

Silou kovadliny nejen do předních řad

David Vo Tien | Články / Recenze | 18.11.2014

Standa (nejen guturální kejkle v matematické mlátičce This Ruin) mi dává leták a říká, ať se stavím. Že to bude parádní koncert. Prej přijedou Obstacles, pohrobci Children of Fall, o kterých v té době mluvíme snad furt, pokud zrovna nemluvíme o metalu. A hlavně že bude hrát Balaclava. Absolutně nevím, co je to za kapelu, název mi připomíná slovo baklava, ten zákusek. Pouštíme si je s kámošem hodně zběžně a usoudíme, že to je „moc punk“. Ať už jsme tím mysleli cokoli, 24. ledna 2008 jsme nedošli na kopec. Ten papírek mám pořád schovaný v šuplíku, kam si dávám věci „na památku“, abych nezapomněl, jak je důležité mít oči otevřené. Píše se rok 2014, sedíme s Leximem a Martinezzem na pivu a vedeme debatu, ze které nám vychází, že v hardcore chybí jedna generace. Dva dny na to říkám Leximovi, jak jsem, shodou okolností taky v roce 2008, neviděl Gnu. „Říkali jsme si, tyvole dvě basy, to bude hrozná pičovina.“ Tak jsme šli někam na jídlo a vrátili se na Lahar. Když je člověku 16, 17, některé věci ho prostě nezajímají. Odmítá je, aniž by se nad nimi zamyslel. A svojí mladistvou radikalitu koncentruje špatným směrem. Alespoň někteří. Pak vás ale jedna kapela, koncert, rozhovor před klubem, prostě něco semele tak, že chcete vědět, odkud se všechny ty kapely vzaly, co bylo před nima a co přijde po nich. A tyvole, myslím si, že Hanba by mohla být právě ta kapela.

Silou kovadliny. Takhle mocně naráží každý refrén, vlastně i sloky. 10 skladeb v 18 minutách, žádné těžké počty. Žádný velký sraní. Žádná věda, čistá energie. Otázka jedné zkoušky, dynamit složený ze zkušeností a chutě hrát. Je to slyšet. Maká to. Hanba tvrdí, že většina jejich riffů je ukradených. Možná jo, nejsem expert, ale přijde mi, že Hanba má vlastní tvář a zní neotřele. Ostatně úvodní kytarové výpady připomínají historku, jak přišel kytarista Tomáš na první zkoušku s tím, že jdou dělat kántry. Zní to tak. A maká to dost. Složení kapely je natolik pestré a průkazné, aby z toho nevylezla nuda. Chytlavé melodie na ploše příliš krátké, aby začaly působit vlezle nebo ubíjejícím dojmem. Přímočaré nápeky s vervou lokomotivy. Všechno na svém místě.

Banánovy texty měly vždycky co říct. Často (mi) taky dodávaly sílu, nutily (mě) přemýšlet. Ono to třeba nebude dávat úplně smysl, co teď řeknu, ale co. Spes Erepta a deska Minutová terapie patří do mého nejužšího TOP. Nejsem vegan, nemám straight edge, ani nejsem punkáč, ale žádné texty mi snad nikdy nepřipadaly bližší. Vždycky, když tu desku poslouchám, něco se semkne, věci začnou dávat smysl. Proč to vlastně vykládám? Já nevím, třeba proto, abych implicitně řekl, že je v pohodě nesouhlasit s kapelama, co člověk nosí na tričku. Nebo s kámošema. Jinak se budeme poplácávat po ramenou tak dlouho, až spadneme a nebude nikdo, kdo by nás zvedl.

Zpátky k textům a kovadlině. Banán provokuje, jde přímo k věci, srozumitelně a úderně, s humorem i nadhledem. Třeba pasáž „zahajlovat na skleněný voko“, naprostá genialita, na kterou neexistuje recept. Rozesměje mě to pokaždé, i po osmapadesátém poslechu. A skladba Stopy má zase, nebojím se říct, až literární text. Síla metafor a nepřímého sdělení. Největší dopad má ale text s křehčím tématem v písni Ptáčata, co nemohou létat. „Ptáčatům, co nemohou lítat, každý den kovat křídla./ Držet je v dlaních, přitom je nelitovat./ Prostě a jednoduše je jenom milovat.“

Info

Hanba – Silou Kovadliny (Damage Done Records, 2014)
www.hanba.bandcamp.com/album/silou-kovadliny

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...