Články / Recenze

Silou kovadliny nejen do předních řad

Silou kovadliny nejen do předních řad

David Vo Tien | Články / Recenze | 18.11.2014

Standa (nejen guturální kejkle v matematické mlátičce This Ruin) mi dává leták a říká, ať se stavím. Že to bude parádní koncert. Prej přijedou Obstacles, pohrobci Children of Fall, o kterých v té době mluvíme snad furt, pokud zrovna nemluvíme o metalu. A hlavně že bude hrát Balaclava. Absolutně nevím, co je to za kapelu, název mi připomíná slovo baklava, ten zákusek. Pouštíme si je s kámošem hodně zběžně a usoudíme, že to je „moc punk“. Ať už jsme tím mysleli cokoli, 24. ledna 2008 jsme nedošli na kopec. Ten papírek mám pořád schovaný v šuplíku, kam si dávám věci „na památku“, abych nezapomněl, jak je důležité mít oči otevřené. Píše se rok 2014, sedíme s Leximem a Martinezzem na pivu a vedeme debatu, ze které nám vychází, že v hardcore chybí jedna generace. Dva dny na to říkám Leximovi, jak jsem, shodou okolností taky v roce 2008, neviděl Gnu. „Říkali jsme si, tyvole dvě basy, to bude hrozná pičovina.“ Tak jsme šli někam na jídlo a vrátili se na Lahar. Když je člověku 16, 17, některé věci ho prostě nezajímají. Odmítá je, aniž by se nad nimi zamyslel. A svojí mladistvou radikalitu koncentruje špatným směrem. Alespoň někteří. Pak vás ale jedna kapela, koncert, rozhovor před klubem, prostě něco semele tak, že chcete vědět, odkud se všechny ty kapely vzaly, co bylo před nima a co přijde po nich. A tyvole, myslím si, že Hanba by mohla být právě ta kapela.

Silou kovadliny. Takhle mocně naráží každý refrén, vlastně i sloky. 10 skladeb v 18 minutách, žádné těžké počty. Žádný velký sraní. Žádná věda, čistá energie. Otázka jedné zkoušky, dynamit složený ze zkušeností a chutě hrát. Je to slyšet. Maká to. Hanba tvrdí, že většina jejich riffů je ukradených. Možná jo, nejsem expert, ale přijde mi, že Hanba má vlastní tvář a zní neotřele. Ostatně úvodní kytarové výpady připomínají historku, jak přišel kytarista Tomáš na první zkoušku s tím, že jdou dělat kántry. Zní to tak. A maká to dost. Složení kapely je natolik pestré a průkazné, aby z toho nevylezla nuda. Chytlavé melodie na ploše příliš krátké, aby začaly působit vlezle nebo ubíjejícím dojmem. Přímočaré nápeky s vervou lokomotivy. Všechno na svém místě.

Banánovy texty měly vždycky co říct. Často (mi) taky dodávaly sílu, nutily (mě) přemýšlet. Ono to třeba nebude dávat úplně smysl, co teď řeknu, ale co. Spes Erepta a deska Minutová terapie patří do mého nejužšího TOP. Nejsem vegan, nemám straight edge, ani nejsem punkáč, ale žádné texty mi snad nikdy nepřipadaly bližší. Vždycky, když tu desku poslouchám, něco se semkne, věci začnou dávat smysl. Proč to vlastně vykládám? Já nevím, třeba proto, abych implicitně řekl, že je v pohodě nesouhlasit s kapelama, co člověk nosí na tričku. Nebo s kámošema. Jinak se budeme poplácávat po ramenou tak dlouho, až spadneme a nebude nikdo, kdo by nás zvedl.

Zpátky k textům a kovadlině. Banán provokuje, jde přímo k věci, srozumitelně a úderně, s humorem i nadhledem. Třeba pasáž „zahajlovat na skleněný voko“, naprostá genialita, na kterou neexistuje recept. Rozesměje mě to pokaždé, i po osmapadesátém poslechu. A skladba Stopy má zase, nebojím se říct, až literární text. Síla metafor a nepřímého sdělení. Největší dopad má ale text s křehčím tématem v písni Ptáčata, co nemohou létat. „Ptáčatům, co nemohou lítat, každý den kovat křídla./ Držet je v dlaních, přitom je nelitovat./ Prostě a jednoduše je jenom milovat.“

Info

Hanba – Silou Kovadliny (Damage Done Records, 2014)
www.hanba.bandcamp.com/album/silou-kovadliny

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.