Články / Reporty

Situace Colours (den 3.0)

Situace Colours (den 3.0)

Shaqualyck | Články / Reporty | 19.07.2015

„Tak buď má ta holka novou kérku, nebo si podřezala žíly.“ I takto lze zhodnotit zalepené zápěstí náhodné kolemjdoucí. Zdejší ‘party people‘ mají vůbec talent hlásit. „Ty vole, tady to vypadá úplně jak u nás na sídlišti…,“ pronesl ohromený dlouhán při průchodu kolem vybydlené průmyslové zástavby s vymlácenými okny. Ale zpátky k muzice. Trenčínská Pohoda byla po piči, v Ostravě kulminují Colours pyčo a na nich staří známí Vítrholc s Hipsterskou píčou. Rozpačitě oživuji vzpomínku na rétoriku Miloše Zemana a říkám si, co bychom si bez těch vagín dneska počali. Nejspíš nic, biologie je neúprosná. Útěchu hledám ve svůdně štiplavém novozélandském rock‘n’rollu made in Brno. Nesmysl, říkáte si. Tak to neznáte Gerdu Blank. Duo Rhys a Stuart jsou tím nejpádnějším důkazem, že se zeměpisem si hudba hlavu neláme. Kanadský Paganini Owen Pallett pro změnu předvedl, že rozhodně není jen „tím houslistou, co hrává s Arcade Fire“, sympatický avantgardní virtuóz (ob)stojí sám za sebe. Nic nedbal podělaného vercajku, nasadil alternativní set a se dvěma spoluhráči si suverénně podmanil početný dav.

Sallie Ford potěšily ostrou směsí americké padesátkové klasiky, psychedelie a rockabilly. Jó, holky ze Seattlu to s kytarama vždycky uměly. Křehká Dillon měla smůlu na stage, na otevřené scéně ministra Andreje protékala publiku její intimní klavírní melancholie prosycená rozvážnou elektronikou mezi prsty, škoda. Už už jsem si říkal, jak prozíraví byli letos pořadatelé, když odpískali institut otravného konferenciéra, jenže pak se na hlavní přiblížil set brooklynských Augustines a já zase musel poslouchat pindy o počasí a žvýkačkách, kdo nezažil, nepochopí. Ovšem pánové příjemně překvapili, oproti deskám přitvrdili a mazaně slevili z uhlazených kláves ve prospěch ostřejšího kytarového zvuku, navíc rockový zápal Billyho McCarthyho je nakažlivý až běda. Kam se ale hrabe na Gallon Drunk. Na to, co na pódiu předvedla sebranka Jamese Johnstona, neexistují ty správné superlativy. Báječně gradující Before the Fire je možná tím nejdelším otvírákem na světě, jenže má v sobě takový náboj, že už v půlce vás frajeři v černém mají na lopatě. Exit Sign, Road Gets Darker from Here, Speed of Fear – ta nejšpinavější změť garážového blues nedala nikomu ani na vteřinu vydechnout. A to kvílející ságo! Krve by se ve mně nedořezal.

Taky jste si všimli, kolik je na Colours letos elektroniky? Ať už se produkce rozhodla vyslyšet společenskou objednávku, nebo jen vyšla naproti aktuálním trendům, někdo by měl Dangerova oftalmologa informovat o těch svítících kukadlech. Jistě, v noci je to praktické, ale na každodenní sociální interakci to úplně není. Jeho raně devadesátkové tuc tuc techno má bezesporu něco do sebe, ale až zase zatoužím vidět Jawy a Písáky, pustím si Novou naději. No a když už jsme u Star Wars, nelze nezmínit domácí robotiky Schwarzprior a jejich přehrávku ceněné (a nemálo vyhajpované) desky IDDQD. Epileptickému igráčkovi na postu frontmana nešlo odolat a z montypythonovských projekcí mám doteď hubu od ucha k uchu. Ale jestli někdo skutečně uhranul, pak nevšední sestava Vessels z britského Leedsu. Nejspíš za to může můj obdiv k Hidden Orchestra, ale možná jsem jen absolutně podlehl hypnotické souhře kytary, bicích a sbírce roztodivných, na milimetr kroucených mašinek. Kdo rád výpravné složitosti s přesahem do ambientu, pro toho museli být postrockově elektronkoví Vessels trefou do černého.

Info

Colours of Ostrava
18.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace