Články / Reporty

Situace Colours (den 3.0)

Situace Colours (den 3.0)

Shaqualyck | Články / Reporty | 19.07.2015

„Tak buď má ta holka novou kérku, nebo si podřezala žíly.“ I takto lze zhodnotit zalepené zápěstí náhodné kolemjdoucí. Zdejší ‘party people‘ mají vůbec talent hlásit. „Ty vole, tady to vypadá úplně jak u nás na sídlišti…,“ pronesl ohromený dlouhán při průchodu kolem vybydlené průmyslové zástavby s vymlácenými okny. Ale zpátky k muzice. Trenčínská Pohoda byla po piči, v Ostravě kulminují Colours pyčo a na nich staří známí Vítrholc s Hipsterskou píčou. Rozpačitě oživuji vzpomínku na rétoriku Miloše Zemana a říkám si, co bychom si bez těch vagín dneska počali. Nejspíš nic, biologie je neúprosná. Útěchu hledám ve svůdně štiplavém novozélandském rock‘n’rollu made in Brno. Nesmysl, říkáte si. Tak to neznáte Gerdu Blank. Duo Rhys a Stuart jsou tím nejpádnějším důkazem, že se zeměpisem si hudba hlavu neláme. Kanadský Paganini Owen Pallett pro změnu předvedl, že rozhodně není jen „tím houslistou, co hrává s Arcade Fire“, sympatický avantgardní virtuóz (ob)stojí sám za sebe. Nic nedbal podělaného vercajku, nasadil alternativní set a se dvěma spoluhráči si suverénně podmanil početný dav.

Sallie Ford potěšily ostrou směsí americké padesátkové klasiky, psychedelie a rockabilly. Jó, holky ze Seattlu to s kytarama vždycky uměly. Křehká Dillon měla smůlu na stage, na otevřené scéně ministra Andreje protékala publiku její intimní klavírní melancholie prosycená rozvážnou elektronikou mezi prsty, škoda. Už už jsem si říkal, jak prozíraví byli letos pořadatelé, když odpískali institut otravného konferenciéra, jenže pak se na hlavní přiblížil set brooklynských Augustines a já zase musel poslouchat pindy o počasí a žvýkačkách, kdo nezažil, nepochopí. Ovšem pánové příjemně překvapili, oproti deskám přitvrdili a mazaně slevili z uhlazených kláves ve prospěch ostřejšího kytarového zvuku, navíc rockový zápal Billyho McCarthyho je nakažlivý až běda. Kam se ale hrabe na Gallon Drunk. Na to, co na pódiu předvedla sebranka Jamese Johnstona, neexistují ty správné superlativy. Báječně gradující Before the Fire je možná tím nejdelším otvírákem na světě, jenže má v sobě takový náboj, že už v půlce vás frajeři v černém mají na lopatě. Exit Sign, Road Gets Darker from Here, Speed of Fear – ta nejšpinavější změť garážového blues nedala nikomu ani na vteřinu vydechnout. A to kvílející ságo! Krve by se ve mně nedořezal.

Taky jste si všimli, kolik je na Colours letos elektroniky? Ať už se produkce rozhodla vyslyšet společenskou objednávku, nebo jen vyšla naproti aktuálním trendům, někdo by měl Dangerova oftalmologa informovat o těch svítících kukadlech. Jistě, v noci je to praktické, ale na každodenní sociální interakci to úplně není. Jeho raně devadesátkové tuc tuc techno má bezesporu něco do sebe, ale až zase zatoužím vidět Jawy a Písáky, pustím si Novou naději. No a když už jsme u Star Wars, nelze nezmínit domácí robotiky Schwarzprior a jejich přehrávku ceněné (a nemálo vyhajpované) desky IDDQD. Epileptickému igráčkovi na postu frontmana nešlo odolat a z montypythonovských projekcí mám doteď hubu od ucha k uchu. Ale jestli někdo skutečně uhranul, pak nevšední sestava Vessels z britského Leedsu. Nejspíš za to může můj obdiv k Hidden Orchestra, ale možná jsem jen absolutně podlehl hypnotické souhře kytary, bicích a sbírce roztodivných, na milimetr kroucených mašinek. Kdo rád výpravné složitosti s přesahem do ambientu, pro toho museli být postrockově elektronkoví Vessels trefou do černého.

Info

Colours of Ostrava
18.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace