Jiří Mališ | Články / Reporty | 15.10.2017
V kodaňském hudebním domě Vega proběhla norská invaze a elektronickou scénu zastoupili třeba Cashmere Cat a Todd Torje. Ten prvně se v Dánsku letos už představil skvělým setem na festivalu Roskilde a když si v září na Electronic Music Awards vysloužil cenu pro nejlepšího producenta roku, bylo o důvod víc, proč se na jeho show těšit.
Jako předskokan se představil August Fenger Janson, známý jako Eloq. Dánský producent pracuje s většími jmény místní rapové scény, do svého klubového setu ale míchá spíše americkou scénu. Největší ohlas sklidily remixy Fake Love od Drakea a Rihannin Bitch Better Have My Money, většinu setu ale bylo spíš slyšet štěbetající publikum a namísto tancování se většina sálu jen lehce pohupovala. Koncerty, kde producent jen stojí za mixážním pultem a komunikace s diváky se omezuje na občasné ukázání do publika, vyžadují hladinku alkoholu, která stydlivým Dánům dodá odhodlání užít si čtvrteční večer.
Na hlavního aktéra večera už ale byli všichni připravení. Za úvodních tónů Wild Love publikum zhoustlo a když se ozvaly něžné klávesy průlomového singlu Mirror Maru, party začala naplno. Napravo se otevřel se taneční pit, nalevo se točila videa na Instagram. Rádiové hitovky z letošního alba 9 střídaly starší instrumentální kompozice, které daly skákajícím vydechnout. Cashmere Cat dostál svému jménu a s publikem si hrál jako s myší. Dropy většinou přišly o dvě doby později a někdy na ně nedošlo vůbec. Nejklidnější pasáže byly střídány největšími hity, na které pit občas nebyl připraven. 9 (After Coachella) i Trust Nobody jsou v kodaňském nočním životě slyšet každý víkend, ale na parketu Vegy bylo na dvě stě padesát hlav a všichni přišli užít si hudbu a ne dvojitou vodku s redbullem.
I Cashmere Cat hrál spoustu hitů z americké rapové scény. Waves a Wolves byly očekávány, na posledním albu Kanyeho Westa se norský producent podílel, ale Look At Me! kontroverzního rappera XXXTentacion byla překvapením. Remixem OctaHate od Ryn Weaver měl publikum v hrsti a když namísto posledního dropu na celou minutu vypnul hudbu a nechal se vytleskat, vypadalo to na vtipný a působivý závěr. Na rozloučenou se nám ale dostalo dárku ještě většího. One More Time od Daft Punk je už přes patnáct let skladbou, u které se nedá odevzdat tanečnímu opojení. V předních řadách letělo do vzduchu oblečení, skákalo se a extáze neopadla ani při čekání v šatně, kde si všichni pozpěvovali „one more time“.
Cashmere Cat (no) + Eloq (dk)
12. 10. 2017, Lille Vega, Kodaň, Dánko
foto: Martin Høyer Poulsen
Andrea Bodnárová 14.12.2019
Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.
Lukáš Grygar 12.12.2019
Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.
Viktor Palák 10.12.2019
„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...
Jakub Koumar 09.12.2019
The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.
Natálie Zehnalová 09.12.2019
Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.
Jonáš Sudakov 08.12.2019
V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.
Jan Starý 03.12.2019
Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.
Michal Smrčina 02.12.2019
Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...
Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019
Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.
Natálie Zehnalová 02.12.2019
Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.