Články / Reporty

Skalní příznivci africké hudby u nás a na Respect festivalu

Skalní příznivci africké hudby u nás a na Respect festivalu

Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.06.2013

Druhý den bývá na festivalu vždycky pohodovější. Víte, kde se nacházejí vaše oblíbené pochutiny, znáte zkratky k toaletám, kudy chodí hudebníci nasávat atmosféru mezi lid a v davu poznáváte tváře festivalových figurek. Respect festival neměl sice areál, kde byste se ztratili, osobní vychytávky se však neztratily, i když něco přeci jen chybělo. „Já opravdu potřebuju zmrzlinu,“ zaječelo dítě vedle mě, dívajíc se zuřivě na svou zploditelku. Mělo smůlu, žádný zmrzlinář na fest nedorazil. Škoda, měl by v letních teplotách zlatý důl.

Pochvalu si zasloužil výběr první kapely. Madera dokázala oproti sobotním MLM zvednout lidi z trávníku a trochu jim rozproudit krev. Těžko si přitom nevzpomenout na Zuzanu Navarovou, se kterou Iván Gutiérrez vystupoval a jejichž společné písně, třeba jako El amor y la muerte, zazněly i na Ladronce.

Libanonská zpěvačka Yasmine Hamdan nalákala pod pódium především pánskou část publika. Možná náhoda nebo dali přednost stínu před stagí, sedmatřicet byste průkopnici elektroniky v arabském světě nehádali ani omylem. V Praze představila spolu s bubeníkem a kytaristkou nedávno vydané album Ya Nass, na kterém se producentsky podílel Marc Collin z Nouvelle Vague. Zasněný elektropop, zpívaný v několika jazycích od libanonštiny po kuvajtštinu, se v první části koncertu zdlouhavě táhnul, pak se ale kapela trochu rozjela a nejpovedenější byl naprostý závěr, píseň Azza z alba Aräbology. Snad by jí více sedlo vystoupení za soumraku, odpolední čas s ní nějak nešel dohromady.

Pokud by se návštěvníci festivalu měli shodnout na nejlepší festivalové kapele, určitě by mnohokrát zaznělo „ti Maďaři“ aneb Söndörgö. Kapelu založili bratři a bratranci klanu Eredics. Oproti jiným východním souborům nejsou dechovým ansámblem. Prsty jim totiž v ďábelském tempu běhají po strunách louten-tanburů, kterou občas doprovodí akordeon, flétna či klarinet. Navíc to chlapcům taky dohromady pěkně zpívá. Dav pod pódiem změnili v čardášové princezny zběsile se točící v kole na Bartókův Rumunský tanec či makedonské Oro. Na přídavek se bohužel nedostávalo času.

Půlhodinka na svlažení hrdla a vyrazit s karavanou do pouště. O tuaregském blues jsme nedávno psali ve spojitosti s kapelou Tamikrest. Malijští Terakaft, kteří hráli na letošním Respectu, založili dva původní členové legendárních Tinariwen, bojovníků za tuaregskou svobodu jak zbraněmi, tak hudbou. Zatímco se pár hodin před vystoupením povalovali na trávníku spolu s diváky, pozorovali batolata a smáli se, na pódiu jim tváře zvážněly. Kamenný výraz, promlouvaly jen kytary, bicí a silné vokály. Oproti svým tuaregským kolegům jsou Terakaft rockovější a energičtější, tempu nakonec neodolal ani basák a spontánně se roztančil. Terakaft rozhodně patřili k tomu nejlepšímu, co Respect letos dovezl.

Víkend zakončila skutečná hvězda world music, Mory Kanté. Zpěvák, kytarista a hráč na koru začínal kdysi dávno v kapele s neméně proslulým Salifem Keitou. Od té doby se dávno osamostatnil a vydal tucet alb. Na Respect dovezl početnou doprovodnou kapelu s vokalistkami a bylo vidět, že vládne pevnou rukou. Absolutní zákaz focení po třetí písni, pokud mu upadl nástroj, nechal ho ležet a mrknul na technika, výměna názorů proběhla i s balafonistou. Nicméně Kanté předvedl skutečnou show. Úsměv mu z tváře nezmizel ani na moment, bavil svižným chytlavým africkým popíkem, který má evidentně skalní a velmi štědré příznivce i v Čechách. V jednu chvíli se totiž probojoval k pódiu fanoušek házející po Kantém tisícovkami. Možná kapela zalitovala příliš akční ochranky, která dárce vrátila na své místo, tohle se v Evropě jen tak nevidí, v Africe je to zvykem. Devadesát minut uteklo až příliš rychle.

Vydařenému hudebnímu víkendu neubral přesun ze Štvanice na Ladronku, v mnohém park dokonce ostrov převyšoval. Po udržovaném trávníku se běhalo naboso, noční chlad od řeky a komáři odpadli. Šestnáctý ročník festivalu ještě úplně neskončil. Závěrečný koncert proběhne 1. července a těšit se můžeme na Jagwa Music v Paláci Akropolis.

Info

Festival Respect
16. 6. 2013, Ladronka, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace