Články / Reporty

Skalní příznivci africké hudby u nás a na Respect festivalu

Skalní příznivci africké hudby u nás a na Respect festivalu

Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.06.2013

Druhý den bývá na festivalu vždycky pohodovější. Víte, kde se nacházejí vaše oblíbené pochutiny, znáte zkratky k toaletám, kudy chodí hudebníci nasávat atmosféru mezi lid a v davu poznáváte tváře festivalových figurek. Respect festival neměl sice areál, kde byste se ztratili, osobní vychytávky se však neztratily, i když něco přeci jen chybělo. „Já opravdu potřebuju zmrzlinu,“ zaječelo dítě vedle mě, dívajíc se zuřivě na svou zploditelku. Mělo smůlu, žádný zmrzlinář na fest nedorazil. Škoda, měl by v letních teplotách zlatý důl.

Pochvalu si zasloužil výběr první kapely. Madera dokázala oproti sobotním MLM zvednout lidi z trávníku a trochu jim rozproudit krev. Těžko si přitom nevzpomenout na Zuzanu Navarovou, se kterou Iván Gutiérrez vystupoval a jejichž společné písně, třeba jako El amor y la muerte, zazněly i na Ladronce.

Libanonská zpěvačka Yasmine Hamdan nalákala pod pódium především pánskou část publika. Možná náhoda nebo dali přednost stínu před stagí, sedmatřicet byste průkopnici elektroniky v arabském světě nehádali ani omylem. V Praze představila spolu s bubeníkem a kytaristkou nedávno vydané album Ya Nass, na kterém se producentsky podílel Marc Collin z Nouvelle Vague. Zasněný elektropop, zpívaný v několika jazycích od libanonštiny po kuvajtštinu, se v první části koncertu zdlouhavě táhnul, pak se ale kapela trochu rozjela a nejpovedenější byl naprostý závěr, píseň Azza z alba Aräbology. Snad by jí více sedlo vystoupení za soumraku, odpolední čas s ní nějak nešel dohromady.

Pokud by se návštěvníci festivalu měli shodnout na nejlepší festivalové kapele, určitě by mnohokrát zaznělo „ti Maďaři“ aneb Söndörgö. Kapelu založili bratři a bratranci klanu Eredics. Oproti jiným východním souborům nejsou dechovým ansámblem. Prsty jim totiž v ďábelském tempu běhají po strunách louten-tanburů, kterou občas doprovodí akordeon, flétna či klarinet. Navíc to chlapcům taky dohromady pěkně zpívá. Dav pod pódiem změnili v čardášové princezny zběsile se točící v kole na Bartókův Rumunský tanec či makedonské Oro. Na přídavek se bohužel nedostávalo času.

Půlhodinka na svlažení hrdla a vyrazit s karavanou do pouště. O tuaregském blues jsme nedávno psali ve spojitosti s kapelou Tamikrest. Malijští Terakaft, kteří hráli na letošním Respectu, založili dva původní členové legendárních Tinariwen, bojovníků za tuaregskou svobodu jak zbraněmi, tak hudbou. Zatímco se pár hodin před vystoupením povalovali na trávníku spolu s diváky, pozorovali batolata a smáli se, na pódiu jim tváře zvážněly. Kamenný výraz, promlouvaly jen kytary, bicí a silné vokály. Oproti svým tuaregským kolegům jsou Terakaft rockovější a energičtější, tempu nakonec neodolal ani basák a spontánně se roztančil. Terakaft rozhodně patřili k tomu nejlepšímu, co Respect letos dovezl.

Víkend zakončila skutečná hvězda world music, Mory Kanté. Zpěvák, kytarista a hráč na koru začínal kdysi dávno v kapele s neméně proslulým Salifem Keitou. Od té doby se dávno osamostatnil a vydal tucet alb. Na Respect dovezl početnou doprovodnou kapelu s vokalistkami a bylo vidět, že vládne pevnou rukou. Absolutní zákaz focení po třetí písni, pokud mu upadl nástroj, nechal ho ležet a mrknul na technika, výměna názorů proběhla i s balafonistou. Nicméně Kanté předvedl skutečnou show. Úsměv mu z tváře nezmizel ani na moment, bavil svižným chytlavým africkým popíkem, který má evidentně skalní a velmi štědré příznivce i v Čechách. V jednu chvíli se totiž probojoval k pódiu fanoušek házející po Kantém tisícovkami. Možná kapela zalitovala příliš akční ochranky, která dárce vrátila na své místo, tohle se v Evropě jen tak nevidí, v Africe je to zvykem. Devadesát minut uteklo až příliš rychle.

Vydařenému hudebnímu víkendu neubral přesun ze Štvanice na Ladronku, v mnohém park dokonce ostrov převyšoval. Po udržovaném trávníku se běhalo naboso, noční chlad od řeky a komáři odpadli. Šestnáctý ročník festivalu ještě úplně neskončil. Závěrečný koncert proběhne 1. července a těšit se můžeme na Jagwa Music v Paláci Akropolis.

Info

Festival Respect
16. 6. 2013, Ladronka, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.