Články / Reporty

Skalní příznivci africké hudby u nás a na Respect festivalu

Skalní příznivci africké hudby u nás a na Respect festivalu

Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.06.2013

Druhý den bývá na festivalu vždycky pohodovější. Víte, kde se nacházejí vaše oblíbené pochutiny, znáte zkratky k toaletám, kudy chodí hudebníci nasávat atmosféru mezi lid a v davu poznáváte tváře festivalových figurek. Respect festival neměl sice areál, kde byste se ztratili, osobní vychytávky se však neztratily, i když něco přeci jen chybělo. „Já opravdu potřebuju zmrzlinu,“ zaječelo dítě vedle mě, dívajíc se zuřivě na svou zploditelku. Mělo smůlu, žádný zmrzlinář na fest nedorazil. Škoda, měl by v letních teplotách zlatý důl.

Pochvalu si zasloužil výběr první kapely. Madera dokázala oproti sobotním MLM zvednout lidi z trávníku a trochu jim rozproudit krev. Těžko si přitom nevzpomenout na Zuzanu Navarovou, se kterou Iván Gutiérrez vystupoval a jejichž společné písně, třeba jako El amor y la muerte, zazněly i na Ladronce.

Libanonská zpěvačka Yasmine Hamdan nalákala pod pódium především pánskou část publika. Možná náhoda nebo dali přednost stínu před stagí, sedmatřicet byste průkopnici elektroniky v arabském světě nehádali ani omylem. V Praze představila spolu s bubeníkem a kytaristkou nedávno vydané album Ya Nass, na kterém se producentsky podílel Marc Collin z Nouvelle Vague. Zasněný elektropop, zpívaný v několika jazycích od libanonštiny po kuvajtštinu, se v první části koncertu zdlouhavě táhnul, pak se ale kapela trochu rozjela a nejpovedenější byl naprostý závěr, píseň Azza z alba Aräbology. Snad by jí více sedlo vystoupení za soumraku, odpolední čas s ní nějak nešel dohromady.

Pokud by se návštěvníci festivalu měli shodnout na nejlepší festivalové kapele, určitě by mnohokrát zaznělo „ti Maďaři“ aneb Söndörgö. Kapelu založili bratři a bratranci klanu Eredics. Oproti jiným východním souborům nejsou dechovým ansámblem. Prsty jim totiž v ďábelském tempu běhají po strunách louten-tanburů, kterou občas doprovodí akordeon, flétna či klarinet. Navíc to chlapcům taky dohromady pěkně zpívá. Dav pod pódiem změnili v čardášové princezny zběsile se točící v kole na Bartókův Rumunský tanec či makedonské Oro. Na přídavek se bohužel nedostávalo času.

Půlhodinka na svlažení hrdla a vyrazit s karavanou do pouště. O tuaregském blues jsme nedávno psali ve spojitosti s kapelou Tamikrest. Malijští Terakaft, kteří hráli na letošním Respectu, založili dva původní členové legendárních Tinariwen, bojovníků za tuaregskou svobodu jak zbraněmi, tak hudbou. Zatímco se pár hodin před vystoupením povalovali na trávníku spolu s diváky, pozorovali batolata a smáli se, na pódiu jim tváře zvážněly. Kamenný výraz, promlouvaly jen kytary, bicí a silné vokály. Oproti svým tuaregským kolegům jsou Terakaft rockovější a energičtější, tempu nakonec neodolal ani basák a spontánně se roztančil. Terakaft rozhodně patřili k tomu nejlepšímu, co Respect letos dovezl.

Víkend zakončila skutečná hvězda world music, Mory Kanté. Zpěvák, kytarista a hráč na koru začínal kdysi dávno v kapele s neméně proslulým Salifem Keitou. Od té doby se dávno osamostatnil a vydal tucet alb. Na Respect dovezl početnou doprovodnou kapelu s vokalistkami a bylo vidět, že vládne pevnou rukou. Absolutní zákaz focení po třetí písni, pokud mu upadl nástroj, nechal ho ležet a mrknul na technika, výměna názorů proběhla i s balafonistou. Nicméně Kanté předvedl skutečnou show. Úsměv mu z tváře nezmizel ani na moment, bavil svižným chytlavým africkým popíkem, který má evidentně skalní a velmi štědré příznivce i v Čechách. V jednu chvíli se totiž probojoval k pódiu fanoušek házející po Kantém tisícovkami. Možná kapela zalitovala příliš akční ochranky, která dárce vrátila na své místo, tohle se v Evropě jen tak nevidí, v Africe je to zvykem. Devadesát minut uteklo až příliš rychle.

Vydařenému hudebnímu víkendu neubral přesun ze Štvanice na Ladronku, v mnohém park dokonce ostrov převyšoval. Po udržovaném trávníku se běhalo naboso, noční chlad od řeky a komáři odpadli. Šestnáctý ročník festivalu ještě úplně neskončil. Závěrečný koncert proběhne 1. července a těšit se můžeme na Jagwa Music v Paláci Akropolis.

Info

Festival Respect
16. 6. 2013, Ladronka, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.