Články / Reporty

Skarifikace hlukem. Swans.

Skarifikace hlukem. Swans.

David Čajčík | Články / Reporty | 22.10.2014

Když téměř každý riff trvá deset minut, tak mu musíte sakra věřit, abyste s ním předstoupili před publikum. Když intro trvá dvacet pět minut, tak musíte publiku sakra věřit, že to zvládnou. Swans si věří, mají proč, snad o žádné jiné kapele nekolují tak superlativní historky, co se týče živého vystupování. A ano, jsou oprávněné. Swans jsou správňácká kapela a kytaristi mají ideální pedalboard: volume pedal a ladičku. Swans jsou správňácká kapela a mají vlasatého Vikinga, co se pohupuje s dulcimerem. A šklebícího se Christopha Hahna, který žvýká jak na tripu. A Michaela Giru. Génia.

Co Pharmakon? „Jakó, já mám rád noise, ale tohle se přece nemůže nikomu líbit. Ty lidi tleskaj jen proto, že se to patří.“ Kecy u baru, Pharmakon zabila. Chaotické nahrávání smyček jejích skřeků a v pozadí mlácení do plechové desky zboostrované k nepoznání. Krásný kontrast, organický industriál. A do toho hysterické pobíhání mezi publikem a řvaní do obličeje. Mělo to intenzitu, hlasitost a bylo to nepříjemné, tedy vše potřebné k supportu Swans. Samozřejmě, v jiném prostoru s jinými světly by to bylo zase o něčem jiném, ale právě proto chci jít znovu. Na Pharmakon, na Swans.

Jsem srab. Špunty jsem vyndal jen na dvě věci, první a poslední. Ale pokud si nechcete na Swans ničit sluch, tak jsou vám špunty taky na dvě věci. Jenže kdyby to bylo jen o hluku... To bych třeba dokázal odejít na záchod s tím, že jak jsem z hlukového bazénu vyšel, tak do něho zase skočím. Ale ne, bál jsem se, že pokazím kouzlo, že si přetrhnu niť spojující mě s hromadnou spirituální orgií. Stejně tak jsem měl strach, když Pravdica odpálil hlavu. Ne o hlavu, náhradní byla hned vedle, s takovými věcmi se musí počítat, ale jak navázat? Bez problémů, sice skladbu nedokončili, tuším Apostate, ale za pár minut jako by se nic nestalo. Seance pokračuje.

Odsekávaná basa v A Little God in My Hands každou notou praští do břicha, s nahrávkou neporovnatelné, leda bydlíte na samotě u lesa a brácha má tekkno soundsystem. Oh shit and blood, forever love! Texty má Gira na stojánku od not a očkem po nich pomrkává - úsměvné, nestandardní, ale pochopitelné. Ve stavu, ve kterém se nachází, určitě není těžké zapomenout jméno vlastní kytary, natož pouze lehce se variující opakující se verše. Je zřejmé, kdo je tady ten, jehož každý pohyb spoluhráči sledují, kdo ukončuje skladby skokem, diriguje rytmické změny, počítá takty, upravuje hlasitost, kočíruje psychedelickou mašinu na hluk a vede ji k hudebnímu orgasmu.

Fuck Putin. Fuck mother, father, sister. Stěna hluku na závěr, Lucerna se otřásá v základech, různé druhy prožitku viděné ve tvářích, ale každý má ty nekonečné repetice motivů vryté hluboko pod kůží, v podvědomí. Nikdo nezůstane lhostejný. Hromadná skarifikace hlukem. I’m a black hole man now.

Info

Swans (us) + Pharmakon (us)
20. 10. 2014, Lucerna Music Bar, Praha

foto © kurabeznohy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace