Karel Hastrmanský | Články / Reporty | 28.04.2013
To jsme zase někam vlezli. Sklep na olomouckém Dolňáku. Vlhko, smrad a mlha, co by se dala krájet. Bání všichni, někteří i dvě naráz. Omladina, holčičky v minišatičkách. Na čepu pelhřimovskej Poutník, odrbaný stoly a lidi, co blbě čumí. Luxusní špeluňka, co vám budu. Kapely z MMM nejsou žádný ořezávátka a netvrdím, že musí hned vyprodat Jazz Tibet, ale tohle už byl krapet kentus. O půl deváté protnuli plesnivinu oběžné dráhy Planety. Borci nahodili kvádra ve spižírně za barem a šli se prát s mizernou akustikou a zvukařem, který nebyl.
Kapela lásky, syrová romantika. Orel fousatý je fenomenální kytarista s hodně zajímavým vokálem, no James Dean Bradfield hadr. Skromný, nenuceně suverénní projev, tremolo jako penis v jemné masturbaci, pod sebou výkladní skříň shoegazeových udělátek. Jenže Bejbiše ani miliónem krabiček nenahradíš a ta druhá kytara tam citelně scházela, marná lásky snaha. Jedna nová skladba, Vlci v pozměněném aranžmá, Pod nocí nad ránem, 68, nakonec dobrý, hodně dobrý, ale půl hoďky a šlus. Basák se musel poroučet na noční rychlík.
Dál už se o zábavu starají Indoš s Palmou a jejich LETO. Vadná kabeláž a chybějící redukce se řeší skoro hodinu a následná dvacetiminutovka klávesových přehmatů a nefunkční techniky vyznívá strašlivě rozpačitě. „Indoš, pičo, pojď hrát!“ volá něžně Palma souputníka na scénu. Struny svého pána naštěstí poslouchají, i tichý dívčí zpěv se zděnou kobkou nese kupodivu velmi obstojně. Za statečnost palec nahoru. Držte se, ať neskončíte jako studiová kapela. Byla by to škoda.
Jdu na vzduch. Teploučko, úplněk. Venku nacamranej borec s igelitkou vymýšlí, kam by složil obsah střev. Miluju Olomouc. Na Syrupy už čeká jen hlouček nejvěrnějších, jasný, lidi přišli hlavně na Planety a zítra se jde do školy. Velká chyba! Jablunkovské trio to mydlí jak smečka dobrmanů urvanejch ze řetězu. Echtovní garážová řežba. Nejsou lidi, není zvuk, nevadí. „Já se vůbec neslyším!“ hlásí frajer od basy. „To já slyším jenom sebe!“ kontruje kytara. Zaclona to nevěřícně sleduje od bicích, jako by se těšil, až to bude mít za sebou. Nejenom že dobře vypadá, ale navíc to fantasticky míchá, i s napůl zrušeným kopákem, prosím pěkně. Radost koukat se mu pod ruce.
Škoda, že to celé zabil zdejší maestro buranissimo forte. Ožralej a zhulenej jak sádrovej ježek začal hrát s kámošema starou dobrou klubovou pošťuchovačku. Chudák nepochopil, že tohle fakt nejsou UK Subs na předměstí Birminghamu před dvaceti lety. Kluci jsou kluci, až na to že jejich nadšení pro sexuálně frustrovanou strkanici už nikdo jinej nesdílel. Ze všech nejmíň asi slečna s fotoaparátem, co po jedné ráně hodila luxusní rybičku a zaryla nos do betonu. Jo jo, děsná sranda, ty vole. Už během Planet foukal ten chuj Orlovi travku přímo do ksichtu a Indošovi pak fundovaně tunil knoflíky na ampu. S ostentativně vystrčeným dotykáčem a výrazem ředitele zeměkoule. Nevadilo by, že ten tragéd dělá debila ze sebe, ale totálně tím degradoval dojem z kapel, který celej ten večer odmakaly. S takovou ho příště vynesou v zubech. Po kouskách.
Planety + Leto + Laundered Syrup
25. 4. 2013, U Magora, Olomouc
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.