Články / Reporty

Sklípkani a vopice (Full of Hell, The Body & Co.)

Sklípkani a vopice (Full of Hell, The Body & Co.)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 10.07.2019

Někde na pomezí zaplivaných Vysočan a ne o moc lepšího Žižkova stojí klub Modrá Vopice. Skřípění z vlakového nádraží Libeň je tu rajskou hudbou a pivo ze zasviněných trubek slastí. Hezky schovaný punkový srub dokonale reprezentuje svět kolem, vybydlené staré předměstí se svéráznou atmosférou. Oáza pro thrashery a všechny bytosti připravené rozsekat se navzájem v kotli, jen tomu dát ten správný podkres. Temnota, brutalita a agrese byly tématy i katarzí pondělního soirée.

Trika Napalm Death a Primitive Man na plném parketu rozhýbala pražská kapela Insistent. Prasečina, jak se říká. Bubenické krupobití, roztříštěné kytarové tóny a umocněný basový randál. Deset nebo třicet písniček v půlhodinovém masakru posloužilo jako příjemný výplach a kalibrace těl na zbytek večera.

S Decultivate dostal hlukový moloch jasnější tvar a dynamiku. Rytmické intriky chaotického hardcoru, crustové spády a misantropií nasáklé texty se nenuceně zarývaly pod kůži. „Tahle nenávist mne pohlcuje, nesnažím se odmítnout. Znechucen existencí, daleko od lidskosti, nenáviděn všemi, lásku neopětuji nikomu,“ řval zpěvák Zdeněk Frýba se smutnýma očima plnýma vzteku a beznaděje, zatím co máchal stojanem od mikrofonu kolem sebe. Plné odevzdání, hardcore/punk v nejsyrovější podobě.

Americké duo The Body z Rhode Islandu, jež tvoří kytarista a zpěvák Chip King s bubeníkem Leem Bufordem (který zůstal doma, ale poslal za sebe adekvátního náhradníka), doplnil Jan Tomáš (Tomáš Palucha, Lvmen), který sekundoval i šumy a skřípoty na krabičkové efekty. Plíživé kytarové tóny rozbíjela burácivá bicí, do nichž vstupoval Kingův nezapomenutelný ječák. Sludgemetalové riffy se propadaly do doommetalových poloh, které pohlcovaly sál v temné hypnotické repetici. Nic pro netrpělivé. Poslechový set, který si hrál s gradací a hranicemi odporně špinavého ladění.

fotogalerii z koncertu omrkněte tady

Na Full of Hell se stálo i na stolech u merche. Headliner kombinoval vše, co hráli jeho předchůdci, od grindcorové mánie přes do krve zažranou nasranost až po noisové útoky. Bubeník vypadal jako Tommy Wiseau na amfetaminu, zbytek kapely produkoval nesmyslně hlasitý bordel, jehož středobodem byl zpěvák Dylan Walker. Sklípkan, kterého má vytetovaného na hlavě, se chtěl očividně dostat ven. Walker se zmítal v křečích, zatímco se jeho vřískavý falzet měnil v démonický growl a nelidské sípání. Zběsilý crowdkill v kotli završil nečekaný skok prodavače merchandise s rozběhem do lidí. Koncert šel na dřeň ve všech možných ohledech, napadal fyzické i zvukové hranice, ovšem s vytouženou katarzí nakonec. Marast a vykoupení.

Info

Full of Hell (us) + The Body (us) + Decultivate + Insistent
8. 7. 2019 Modrá Vopice, Praha

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.