Články / Reporty

Sklípkani a vopice (Full of Hell, The Body & Co.)

Sklípkani a vopice (Full of Hell, The Body & Co.)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 10.07.2019

Někde na pomezí zaplivaných Vysočan a ne o moc lepšího Žižkova stojí klub Modrá Vopice. Skřípění z vlakového nádraží Libeň je tu rajskou hudbou a pivo ze zasviněných trubek slastí. Hezky schovaný punkový srub dokonale reprezentuje svět kolem, vybydlené staré předměstí se svéráznou atmosférou. Oáza pro thrashery a všechny bytosti připravené rozsekat se navzájem v kotli, jen tomu dát ten správný podkres. Temnota, brutalita a agrese byly tématy i katarzí pondělního soirée.

Trika Napalm Death a Primitive Man na plném parketu rozhýbala pražská kapela Insistent. Prasečina, jak se říká. Bubenické krupobití, roztříštěné kytarové tóny a umocněný basový randál. Deset nebo třicet písniček v půlhodinovém masakru posloužilo jako příjemný výplach a kalibrace těl na zbytek večera.

S Decultivate dostal hlukový moloch jasnější tvar a dynamiku. Rytmické intriky chaotického hardcoru, crustové spády a misantropií nasáklé texty se nenuceně zarývaly pod kůži. „Tahle nenávist mne pohlcuje, nesnažím se odmítnout. Znechucen existencí, daleko od lidskosti, nenáviděn všemi, lásku neopětuji nikomu,“ řval zpěvák Zdeněk Frýba se smutnýma očima plnýma vzteku a beznaděje, zatím co máchal stojanem od mikrofonu kolem sebe. Plné odevzdání, hardcore/punk v nejsyrovější podobě.

Americké duo The Body z Rhode Islandu, jež tvoří kytarista a zpěvák Chip King s bubeníkem Leem Bufordem (který zůstal doma, ale poslal za sebe adekvátního náhradníka), doplnil Jan Tomáš (Tomáš Palucha, Lvmen), který sekundoval i šumy a skřípoty na krabičkové efekty. Plíživé kytarové tóny rozbíjela burácivá bicí, do nichž vstupoval Kingův nezapomenutelný ječák. Sludgemetalové riffy se propadaly do doommetalových poloh, které pohlcovaly sál v temné hypnotické repetici. Nic pro netrpělivé. Poslechový set, který si hrál s gradací a hranicemi odporně špinavého ladění.

fotogalerii z koncertu omrkněte tady

Na Full of Hell se stálo i na stolech u merche. Headliner kombinoval vše, co hráli jeho předchůdci, od grindcorové mánie přes do krve zažranou nasranost až po noisové útoky. Bubeník vypadal jako Tommy Wiseau na amfetaminu, zbytek kapely produkoval nesmyslně hlasitý bordel, jehož středobodem byl zpěvák Dylan Walker. Sklípkan, kterého má vytetovaného na hlavě, se chtěl očividně dostat ven. Walker se zmítal v křečích, zatímco se jeho vřískavý falzet měnil v démonický growl a nelidské sípání. Zběsilý crowdkill v kotli završil nečekaný skok prodavače merchandise s rozběhem do lidí. Koncert šel na dřeň ve všech možných ohledech, napadal fyzické i zvukové hranice, ovšem s vytouženou katarzí nakonec. Marast a vykoupení.

Info

Full of Hell (us) + The Body (us) + Decultivate + Insistent
8. 7. 2019 Modrá Vopice, Praha

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.