Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.08.2016
Poslední tuzemské vystoupení dubstepového krále Skrillexe se odehrálo za dost složitých okolností na Rock for People před čtyřmi lety. Po větrné smršti se koncert vůbec neměl konat a nakonec se přesunul na jedno z menších stanových pódií, kde si ho užil jen zlomek návštěvníků festivalu, kteří neopustili areál a o přesunu se dozvěděli.
„Co se podělá jednou, podělá se podruhé“ platí naštěstí jen někdy. Srpnový koncert Skrillexe proběhl hladce a tam, kde měl. Sonny John Moore s pořadatelem vybrali nově vypucovanou halu Pragovka a každému z návštěvníků bylo hned jasné proč. Bývalá výrobní hala, ze které zmizely pouze stroje a zařízení, posloužila jako skvělá kulisa pro dubstepovou párty. V kombinaci se světly, lasery, stroboskopy a kouřem bylo o vizuální porno postaráno. Jenomže krása tady zvítězila nad účelností. Projektanti nepočítali s tím, že by hala místo desítkám dělníků sloužila tisícům pařících lidí, takže v ní bylo dusno a horko. Kvůli podlouhlému půdorysu pak měl šanci vidět na pódium jen omezený počet fanoušků, zbytek se musel spokojit s pohledem z velké dálky. V předních řadách proto byla bezohledná tlačenice a rave, tancovat se dalo spíš vzadu.
O support se postaral Nizozemec Wiwek a necelá desítka dalších DJs. Na všechny se pařilo, beaty se lámaly a přeboostěné basy přitloukaly podrážky k polité podlaze. Skrillexova dominance ale byla evidentní a mnozí přišli pouze na jeho set. Ten trval hodinu a půl a Moore ho pojal průřezově. Tracky přehrával v modifikovaných remixech, takže publikum bylo stále trochu překvapené, což setu prospělo. Zaznělo i Take Ü There z projektu Jack Ü a samozřejmě došlo na hity z EP Scary Monsters and Nice Sprites. Hlavně na stejnojmenný track, jehož hlavní téma se několikrát vynořilo a zase zaplulo – stejně jako slavný výkřik „Yes, oh my God!“. Do zblbnutí se jelo „Everybody now, let me see your hands up!“ a hned dvakrát zazněl mix Killa (jednou v podání Skrillexe, podruhé od Wiweka). Opakování ale nepůsobilo nepříjemně, naopak bylo dramaturgicky přínosné. Přece jenom člověku se líbí to, co je mu povědomé. V setlistu příjemně překvapil mix Chop Suey! od System of a Down, po němž následovala Bohemian Rhapsody, z níž už Skrillex plynule přešel do závěrečné Bangarang. A jako outro ještě naposledy zaznělo téma ze Scary Monsters and Nice Sprites v klavírní verzi.
Rande se Skrillexem nedoprovázelo žádné dlouhé oťukávání a řeči, šlo se rovnou na věc. Přímočarý útok a všechny obranné linie padly k zemi. Sonny John Moore skóroval.
Skrillex (us), Wiwek (ne) a další
25. 8. 2016, Pragovka, Praha
foto © Romana Kovácsová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.