Články / Reporty

Skryté rezervy (v) Kabinetu

Skryté rezervy (v) Kabinetu

keša | Články / Reporty | 13.06.2016

Metronome Blues. Rozehrávka jak se patří, basa přes všechny struny, monotónní riff, co šlape, prostor pro kytaru zpívajícího frontmana Rhyse Braddocka, Novozélanďana, který je už nějakou tu dobu taky Brňák. Spíš rock’n’roll než blues. Zpěv je sice hluboko pod hladinou nástrojů, ale protentokrát to nevadí. Energie v tom je, nefalšovaná. S basákem to hýbe, jen bicmen je trochu strnulý, chtělo by to přikouřit, nelechtat, dát za těma škopkama dynamice na prdel, dohrát ty věci do konce a nevypínat metronom předčasně, vždyť ty kytary ještě hrajou! Každopádně i tak překvapení, aspoň pro ty z nás, co znají Metronome Blues jen z Bandcampu jako Rhysův sólový projekt. Naživo s dalšíma dvěma chlápkama je to úplně jiná liga.

Veena přivolává po krátké pauze lidi na sál novou věcí Dreamwalkers, žádný nářez, otvírák desky Help It to Die, jedna z těch pomalejších skladeb. Klidně bych si ji dovedl představit až v půli setu, ale je to křest, jede se po linii nahrávky. Jen škoda, že zvuk se jí aspoň trochu nerovná. Čekám, kdy se to rozjede a konečně dostane grády. Veronika se do toho nějak neopírá. Je něco špatně? Neslyší se tolik, nebo je to sázka na jistotu? Hlídá se, nejede útokem, jak bych čekal? Každopádně zvuk na sále je hrozný a nelepší se to. Veronika je utopená, zbytek je zase zbytečně nahlas. Kokyho basa nehorázně hučí, vůbec se nemusí snažit o nějaké vyhrávky, které stejně nejdou slyšet, je to všechno jedna subbasová koule. Sváčův kopák taky duní, zbytek bicích zní jak nazvučené plechovky. Naštěstí Davidova kytara je jakžtakž čitelná a jako jediný zachraňuje alespoň zčásti dynamiku skladeb, které se nesou v konstantní hlukové hladině. Kabinet sound.

Deska Help It to Die je výborná, ale má skryté rezervy, takové, které je možné dotáhnout skvěle na pódiu, dodat jim drajv. Jenže dnes to má opačný efekt a je to víc nuda. Snad jen poslední skladba před přídavkem, Noise in Mexico dostala tu správnou energii, blíží se konec setu, poslední slova, slyším šepot i nářez. Škoda, že až na závěr.

My Disco, tak trochu jiná kapela, jiný tlak a jiný zvuk, King sound. Kovová basa, kovová kytara, syrové bicí, kde činel umí znít tak neuvěřitelně dlouho. Chvilku trvá, než si publikum zvykne. Tleskat v tichu v domnění, že track je u konce, tu neplatí. My Disco už není kapelou z doby Little Joy, na desce Severe, kterou tu dnes hrají, si umí hrát s tichem. Bicmen si klidně dá „sólo“, kde by mezi jednotlivými údery šla napočítat půlminuta. Všichni umí táhnout naprosto přesně spolu, dokonalý stroj, ale fungují i jako samostatné součástky. Noise střídají klidná a ambientní místa, ale ani v těch není útěchy. Absurdní projekce v nekonečné smyčce, další temný rozměr, co po chvíli nutí zavřít oči a nakreslit si svou vlastní vizi. My Disco, tak trochu jiný zážitek, v nekonečné smyčce i po cestě nočním Brnem domů.

Info

My Disco + Veena + Metronome Blues
9. 6. 2016 Kabinet Múz, Brno

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.