keša | Články / Reporty | 13.06.2016
Metronome Blues. Rozehrávka jak se patří, basa přes všechny struny, monotónní riff, co šlape, prostor pro kytaru zpívajícího frontmana Rhyse Braddocka, Novozélanďana, který je už nějakou tu dobu taky Brňák. Spíš rock’n’roll než blues. Zpěv je sice hluboko pod hladinou nástrojů, ale protentokrát to nevadí. Energie v tom je, nefalšovaná. S basákem to hýbe, jen bicmen je trochu strnulý, chtělo by to přikouřit, nelechtat, dát za těma škopkama dynamice na prdel, dohrát ty věci do konce a nevypínat metronom předčasně, vždyť ty kytary ještě hrajou! Každopádně i tak překvapení, aspoň pro ty z nás, co znají Metronome Blues jen z Bandcampu jako Rhysův sólový projekt. Naživo s dalšíma dvěma chlápkama je to úplně jiná liga.
Veena přivolává po krátké pauze lidi na sál novou věcí Dreamwalkers, žádný nářez, otvírák desky Help It to Die, jedna z těch pomalejších skladeb. Klidně bych si ji dovedl představit až v půli setu, ale je to křest, jede se po linii nahrávky. Jen škoda, že zvuk se jí aspoň trochu nerovná. Čekám, kdy se to rozjede a konečně dostane grády. Veronika se do toho nějak neopírá. Je něco špatně? Neslyší se tolik, nebo je to sázka na jistotu? Hlídá se, nejede útokem, jak bych čekal? Každopádně zvuk na sále je hrozný a nelepší se to. Veronika je utopená, zbytek je zase zbytečně nahlas. Kokyho basa nehorázně hučí, vůbec se nemusí snažit o nějaké vyhrávky, které stejně nejdou slyšet, je to všechno jedna subbasová koule. Sváčův kopák taky duní, zbytek bicích zní jak nazvučené plechovky. Naštěstí Davidova kytara je jakžtakž čitelná a jako jediný zachraňuje alespoň zčásti dynamiku skladeb, které se nesou v konstantní hlukové hladině. Kabinet sound.
Deska Help It to Die je výborná, ale má skryté rezervy, takové, které je možné dotáhnout skvěle na pódiu, dodat jim drajv. Jenže dnes to má opačný efekt a je to víc nuda. Snad jen poslední skladba před přídavkem, Noise in Mexico dostala tu správnou energii, blíží se konec setu, poslední slova, slyším šepot i nářez. Škoda, že až na závěr.
My Disco, tak trochu jiná kapela, jiný tlak a jiný zvuk, King sound. Kovová basa, kovová kytara, syrové bicí, kde činel umí znít tak neuvěřitelně dlouho. Chvilku trvá, než si publikum zvykne. Tleskat v tichu v domnění, že track je u konce, tu neplatí. My Disco už není kapelou z doby Little Joy, na desce Severe, kterou tu dnes hrají, si umí hrát s tichem. Bicmen si klidně dá „sólo“, kde by mezi jednotlivými údery šla napočítat půlminuta. Všichni umí táhnout naprosto přesně spolu, dokonalý stroj, ale fungují i jako samostatné součástky. Noise střídají klidná a ambientní místa, ale ani v těch není útěchy. Absurdní projekce v nekonečné smyčce, další temný rozměr, co po chvíli nutí zavřít oči a nakreslit si svou vlastní vizi. My Disco, tak trochu jiný zážitek, v nekonečné smyčce i po cestě nočním Brnem domů.
My Disco + Veena + Metronome Blues
9. 6. 2016 Kabinet Múz, Brno
foto © Matěj Krč
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.